Chemicke listy / svazek 81, strana 290 (1987)

Česká komise pro makromolekulární nomenklaturu^*1 zveřejňuje českou verzi dokumentu Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou chemii (IUPAC) z roku 1975^*2 jako metodickou pomůcku pro československou odbornou obec k pojmenovávání regulárních jednopramenných organických polymerů podle jejich struktury. Používání strukturních názvů je nevyhnutelné pro polymery se složitou strukturou. Mělo by mít přednost ve vědecké literatuře i pro běžné polymery před používáním tradičních názvů většinou odvozených od monomerů, neboť takové technické názvy nejsou počítačovou technikou přejímány do referátových časopisů, např. Chemical Abstracts.

V českém vydání nomenklatury zachovala komise osnovu a rozsah anglického originálu včetně posloupnosti a obsahu jednotlivých pravidel a provedla jen nezbytné úpravy v duchu českého jazyka tak, aby text byl pro čtenáře instruktivní. Jsou v ní použity zásadně termíny obsažené v dokumentu "Základní definice termínů vztahujících se k polymerům" (Chem. listy 79, 281 (1985)) a respektována pravidla IUPAC nomenklatury organické chemie s přihlédnutím k soudobému trendu potlačování zastaralých nesystematických názvů (viz české vydání nomenklatury organické chemie z roku 1985). Pro některé pojmy mající pro nomenklaturní pravidla stěžejní význam zvolila komise české výrazy, které vystihují původní anglický smysl a současně umožňují jejich ohebnost ve složitých souvětích. Na tyto případy je upozorněno v poznámkách pod čarou; stejným způsobem jsou uvedeny vysvětlivky nebo doplňky k původnímu textu, kde se to jevilo žádoucí.

Dokumentovaný nomenklaturní systém je založen na určení, orientaci a pojmenování opakující se konstituční jednotky (jejímž je polymer násobkem) v udaném pořadí. Je třeba si přitom uvědomit, že v některých případech závisí určení na aplikované abecedě. Proto pro strukturně identický polymer může být podle shodných pravidel v odlišných jazycích určena nestejná opakující se konstituční jednotka. Tuto okolnost je třeba mít na zřeteli pro publikování a u překladů.

Obsah

V r. 1952 uveřejnila Nomenklaturní subkomise při komisi IUPAC pro makromolekuly zprávu [1] o nomenklatuře makromolekul a metodě systematického pojmenování lineárních organických polymerů na základě jejich struktury. V pozdější zprávě [2], zabývající se sterickou regulárností, byl použit právě zmíněný nomenklaturní systém. V době vydání první zprávy odpovídala uvedená pravidla praktickým potřebám; v té době bylo možno většinu polymerů přiměřeně pojmenovat na základě názvu látky použité při jejich přípravě. Avšak během následujících let si rychlý rozvoj v oboru polymerů vynutil úpravu a rozšíření dřívějších pravidel. Předložená zpráva pravidla dále modernizuje. Bylo nutno změnit mnohé detaily, protože je žádoucí, aby se nomenklatura organických polymerů co nejvíce přimykala k nomenklatuře organické chemie [3,4].

Pravidla jsou formulována tak, aby umožnila jednoznačné pojmenování struktury regulárních jednopramenných^*3 organických polymerů, jejichž opakující se jednotky je možno zapsat podle obvyklých chemických zásad; stereochemické aspekty se při tom neberou v úvahu. Stejně jako nomenklatura organické chemie i nomenklatura polymerů nepopisuje látky, ale jejich chemické struktury. V polymerní látce se obvykle vyskytuje mnoho struktur a úplný popis byť i jediné polymerní molekuly by vyžadoval jmenovitě uvést koncové skupiny, větvení, stupeň sterické regulárnosti, nedokonalosti řetězce atd. Přesto je užitečné znázornit si látku jedinou strukturou, i když taková struktura sama o sobě může být jen hypotetická. Pokud se struktura polymeru dá znázornit jako řetěz pravidelně se opakujících konstitučních jednotek, pak je možno strukturu pojmenovat podle těchto pravidel; navíc pravidla umožňují zahrnout do názvu i koncové skupiny.

V předloženém dokumentu jsou nejprve uvedeny základní principy a pravidla nomenklatury vycházející ze struktury; k nim jsou pak připojena podrobnější pravidla a příklady jejich použití. V dodatku je uveden seznam přípustných názvů běžných polymerů pojmenovaných na základě výchozí látky a příslušné názvy vycházející ze struktury. Komise nemá námitek proti tomu, aby se i nadále používalo názvů odvozených z výchozích látek v případech, kdy tyto názvy jsou jednoznačné, ale dává přednost nomenklatuře založené na struktuře polymerů, jak je detailně popsáno v těchto pravidlech.

Základní principy

Předložený nomenklaturní systém vychází z vhodně vybrané opakující se konstituční jednotky (OKJ), jejímž je polymer násobkem; název polymeru je dán názvem této jednotky s prefixem poly. Pokud je to možné, jednotka se pojmenovává podle pravidel nomenklatury organické chemie [6]. U regulárních jednopramenných polymerů je takovou jednotkou zpravidla dvojvazný zbytek.

Při použití nomenklatury je nutno postupovat v tomto pořadí - (1) určit OKJ, (2) orientovat OKJ a (3) pojmenovat OKJ. Určení a orientace OKJ musí vždy předcházet pojmenování polymeru.

(l) Určení opakující se konstituční jednotky

Pro většinu polymerních struktur existuje více způsobů, jak zapsat OKJ. V jednoduchých případech se tyto jednotky určují snadno. V polymeru

Ve složitějších případech je často nutné uvažovat dlouhý segment řetězce a z něho pak vybrat všechny možné OKJ. Například v polymeru

Aby se dospělo k jedinému názvu, je nutno vybrat jen jedinou OKJ. Preferovanou OKJ je ta, která začíná podjednotkou^*4 s nejvyšší významností^*5(viz pravidlo 2). Od této podjednotky se pak postupuje směrem k podjednotce s nejblíže nižší významností a tak postupně dál až na konec OKJ. V předcházejícím příkladě je nejvýznamnější podjednotkou kyslíkový atom a podjednotkou další v pořadí je substituovaná podjednotka -CH₂CH₂-. Matečnou OKJ bude tedy bud -OCH₂CH₂- nebo -CH₂CH₂O-. Další určení závisí na nejnižším lokantu substituce, takže OKJ je

(2) Orientace opakující se konstituční jednotky

OKJ se zapisuje tak, aby se četla zleva doprava počínaje podjednotkou s nejvyšší významností. Ve výše uvedeném příkladu je preferovanou OKJ tedy

(3) Pojmenování opakující se konstituční jednotky

Název OKJ se vytváří postupným uváděním názvů největších podjednotek v OKJ (pravidlo 1.21). V uvedeném příkladu se kyslíkový atom nazývá oxy a -CH₂CH₂- se nazývá ethylen (-CH₂CH₂- je preferováno vůči -CH₂-, protože je větší a může být pojmenována jako celek; tato jednotka substituovaná jedním atomem fluoru se nazývá 1-fluorethylen. Daná OKJ se tedy nazývá oxy(1-fluorethylen) a příslušný polymer je

Dále uvedená pravidla jsou v podstatě směrnice pro výběr OKJ v daném polymeru.

Regulární jednopramenné polymery mohou být obvykle znázorněny jako násobky dvojvazné opakující se konstituční jednotky, kterou lze jako takovou pojmenovat. Název polymeru je poly (opakující se konstituční jednotka). V těch případech, kde je možná volba mezi dvojvaznou a vícevaznou OKJ, se nejprve uplatní významnost podjednotky a pak se teprve rozhodne ve smyslu nejnižší vaznosti OKJ (viz též pravidlo 2.12):

1.1 Název

Lineární polymery o nespecifikované délce řetězce se pojmenovávají připojením prefixu poly k názvu opakující se konstituční jednotky polymeru (v kulatých nebo hranatých závorkách). Je-li ABC název opakující se konstituční jednotky, název polymeru

Tam kde je potřebné specifikovat délku řetězce, lze namísto prefixu poly použít příslušný řecký prefix (deka, dokosa atd.). V jednopramenném polymeru se OKJ pojmenuje v souladu s pravidly nomenklatury organické chemie [4-6].

1.2 Jednoduché opakující se konstituční jednotky

1.21 OKJ může obsahovat jednu nebo více podjednotek. Z možných podjednotek se má pojmenovat největší možná podjednotka, jejíž atomy nebo kruhy vytvářejí hlavní řetězec (viz též pravidlo 2.1). Jestliže taková největší podjednotka je celou OKJ, pak název této podjednotky s prefixem poly je názvem polymeru.

Název OKJ nebo kterékoliv podjednotky není v žádném vztahu ke způsobu, jakým byly připraveny; název je dán názvem největší podjednotky a všechny lokanty násobných vazeb, substituentů atd. jsou určeny strukturou podjednotky.

Správný název je poly(1-butenylen). Název poly(2-butenylen) je nesprávný, neboť zde má dvojná vazba vyšší lokant. Název poly(vinylenethylen) je také nesprávný, neboť se pro pojmenování nevybrala největší možná podjednotka v OKJ.

1.22 Při určení preferované OKJ se bere v úvahu (a) druh atomů nebo kruhů v hlavním řetězci nebo (b) poloha substituentů, a to tehdy, je-li v hlavním řetězci jen jeden druh atomů nebo kruhů. Orientace OKJ je v případě (a) určena pravidly významnosti uvedenými v pravidle 2; v případě (b) jsou substituentům přiřazeny nejnižší možné lokanty (s výjimkou případu, kdy platí určené číslování [6]; viz pravidlo 1.24) a poté jsou substituenty řazeny v abecedním pořadí (pravidlo 2.42).

Nejprve se tedy určí OKJ, stanoví se její orientace zleva doprava a pak se OKJ nebo podjednotky, z nichž se skládá, pojmenují tak, aby jediný název zahrnoval (a) co nejvíce atomů nebo kruhů v hlavním řetězci a (b) co nejvíce substituentů (viz též pravidlo 3.1):

nikoliv poly(sukcinyl), protože polohy substituentů 1,2 mají přednost před polohami 1,4 a určení a orientace OKJ předchází tvorbě názvu;

popřípadě poly(oxysukcinyl), protože sukcinyl je přípustný triviální název [6];

nikoliv poly(malonyltrimethylen), protože řetězec s 6 uhlíky je největší jednotka, která může pojmenována jako taková;

1.23 Jestliže se po určení a orientaci OKJ zjistí, že obsahuje jednu nebo více necyklických dvojvazných skupin s více než dvěma heteroatomy v hlavním řetězci, je často výhodné pojmenovat tyto skupiny podle záměnného nomenklaturního principu [6]. Nejprve se hlavní řetězec skupiny pojmenuje a čísluje tak, jako kdyby celý řetězec byl necyklickým uhlovodíkem a heteroatomy se pojmenují pomocí prefixů "aza", "oxa" atd. s lokanty určujícími jejich polohy:

Další příklady použití záměnného nomenklaturního principu jsou uvedeny u pravidel 2.14 a 2.32.

1.24 Skupiny s určeným číslováním si zachovávají toto číslování i při pojmenování OKJ (viz rovněž pravidla 2.22 a 2.41):

poly(2,4-pyridindiyl)

U většiny necyklických a monocyklických uhlíkatých skupin se nejnižší čísla přednostně přiřazují atomům uhlíku s volnou valencí. V jiných skupinách sloučenin, zvláště u polycyklických uhlovodíků, uhlovodíků s můstky, spiranových uhlovodíků a systémů heterocyklických je způsob číslování pro daný kruhový systém určen; atomy s volnou valencí jsou označovány co nejnižšími čísly při zachování určeného číslování. Totéž určené číslování se zachovává pro každý směr postupu dvojvaznou skupinou při vytváření názvu polymeru:

Četné regulární jednopramenné polymery mohou být znázorněny jako násobky opakujících se konstitučních jednotek, jako např. -ABC-, složených z řady menších podjednotek, -A-, -B- a -C-. Vzorový název polymeru je poly(ABC), kde (ABC) znamená názvy A, B, C v daném pořadí. Pravidlo 2 se týká významnosti podjednotek při určování preferované OKJ pro danou strukturu polymeru.

2.1 Významnost a řazení podjednotek

2.11 Polymery, jejichž OKJ je tvořena dvěma nebo více podjednotkami, se pojmenují s použitím prefixu poly, za nímž v kulatých nebo hranatých závorkách následují názvy největších možných podjednotek uváděných zleva doprava tak, jak jsou v OKJ seřazeny. OKJ se píše zleva doprava, počínaje nejvýznamnější podjednotkou a postupuje se tím směrem, jímž se k podjednotce s nejblíže nižší významností dospěje kratší cestou:

2.12 V regulárním jednopramenném polymeru by opakující se konstituční jednotkou měla obvykle být dvojvazná skupina. Výchozím bodem jednotky je nejvýznamnější podjednotka a dále se postupuje ve směru kratší cesty k podjednotce stejného druhu nebo k podjednotce s nejblíže nižší významností.

Pro výběr první podjednotky platí pořadí významnosti dvojvazných skupin - (1) heterocykly (viz pravidlo 2.2),(2) řetězce obsahující heteroatomy (viz pravidlo 2.3), (3) uhlíkaté kruhy (viz pravidlo 2.4) a (4) řetězce obsahující pouze uhlík. Toto pořadí není ovlivněno přítomností kruhů, atomů nebo skupin, které nejsou součástí hlavního řetězce, a to i v případě, když tyto substituenty mohou být součástí triviálního názvu dvojvazné skupiny:

2.13 Podjednotky v hlavním řetězci OKJ se uvádějí tak, aby spojka^*6 mezi nejvýznamnější podjednotkou a podjednotkou s nejblíže nižší významností byla nejkratší podle počtu atomů tvořících řetězec včetně atomů části kruhů):

Mezi prvními dvěma podjednotkami podle významnosti se mohou vyskytovat spojky z podjednotek o nižší významnosti. S výjimkou případů, kdy dvě takové spojky jsou stejně dlouhé (viz pravidlo 2.14), je rozhodující počet atomů a nikoli jejich povaha:

nikoliv poly(3,5-pyridindiylmethylenoxypyrrol-3,4-diylmethylen), neboť skupina -CH₂O- je delší než -CH₂-.

Jestliže kruh (kruhy) tvoří v OKJ celou spojku nebo její část, volí se nejkratší souvislý řetězec atomů v kruhu (silná čára znázorňuje spojku):

2.14 Jestliže při určování OKJ jsou spojky od výchozí podjednotky k podjednotkám o nejblíže nižší nebo shodné významnosti stejně dlouhé (shodný počet řetězotvorných atomů), pak volba spojky závisí na významnosti podjednotek v spojkách samých. Toto pravidlo se týká typů řetězců obecné struktury

kde A, B, C jsou podjednotky v pořadí podle klesající významnosti oddělené spojkami x a y odlišné délky obsahujícími méně významné podjednotky nežli C. Přitom zvolí směr od podjednotky A k nejbližší nejvýznamnější části spojky x, nebo, jsou-li obě spojky x identické, k nejbližší nejvýznamnější části spojky y, atd., až se zjistí diference. (Viz také pravidla 2.24 a 2.32.)

Příklady určení a orientace OKJ podle významnosti podjednotek ve spojkách o stejné délce:

poly(3,5-pyridindiyl-1,4-fenylenmethylenoxymethyleniminomethylenoxy-1,4-fenylenmethylen)

(část cyklické struktury je významnější než uhlíkatý řetězec o stejné délce).

Jestliže se při určení OKJ uplatňuje přítomnost substituentů, sled podjednotek se řídí pravidlem 2.42 (případně se přednostně použije i pravidlo 2.31):

(směr určený nejnižšími lokanty substituentů^*7 má přednost před směrem podle abecedního pořadí substituentů)

2.2 Heterocyklické systémy

2.21 Pojmenování OKJ s dvěma nebo více podjednotkami, obsahujícími heterocyklické systémy v hlavním řetězci, začíná uvedením heterocyklické skupiny nejvýše postavené v pořadí významnosti a pokračuje nejkratší spojkou směrem (v sestupném pořadí preference):

(e) k nejvýznamnější z necyklických skupin obsahujících pouze uhlík v hlavním řetězci (viz pravidlo 2.42),

2.22 Atomy, kterými jsou heterocykly připojeny k hlavnímu řetězci OKJ, by měly nést co nejnižší možné lokanty při zachování určeného číslování kruhů:

Je-li možná volba, má mít atom, jímž je heterocyklus připojen levou stranou k hlavnímu řetězci, nejnižší možné číslo:

2.23 Heterocyklické systémy seřazené podle klesající významnosti (pořadí převzato z pravidla B-3 nomenklatury organické chemie [6]): (a) systém s dusíkem v kruhu, (b) systém s heteroatomem jiným než dusík o nejvyšší významnosti podle pravidla 2.31, (c) systém s největším počtem kruhů, (d) systém s největším individuálním kruhem, (e) systém s největším počtem heteroatomů, (f) systém s největší rozmanitostí heteroatomů, (g) systém s největším počtem heteroatomů nejvýše postavených v pořadí významnosti určeném pravidlem 2.31:

Další příklady aplikace pořadí významnosti v heterocyklických systémech:

	>		>		>
fenoxazin		furazan		thiazol

Jestliže se dvě heterocyklické podjednotky liší pouze stupněm nenasycenosti, pak významnější je podjednotka s nejméně hydrogenovaným kruhovým systémem:

Pro svazky identických heterocyklických systémů se volí takové uspořádání, aby atomy, kterými jsou svazky spojeny, nesly nejnižší lokanty při zachování určeného číslování heterocyklických systémů:

Další preference je dána přítomností substituentů, jejich počtem a druhem (srov. pravidlo 2.42):

2.24 Jestliže OKJ obsahuje dva nebo více identických kruhů jako podjednotky nejvyšší významnosti, případně oddělené identickými spojkami, je jejich řazení určeno kratší spojkou vedoucí k podjednotce nejblíže nižší významnosti. Dalším kriteriem je opět kratší spojka mezi touto podjednotkou a podjednotkou ještě nižší významnosti, atd., vždy ve shodě s pořadím udaným pravidlem 2.21:

poly(4,2-piperindiylmethylen-4,2-piperidindiyl-1,2-cyklopentylenethylen-1,2-cyklopentylenmethylen)

2.3 Heteroatomy v řetězcích

2.31 Složité OKJ, v nichž podjednotkou o nejvyšší významnosti je heteroatom nebo necyklický řetězec s heteroatomem v hlavním řetězci, jsou pojmenovávány tak, že se nejprve uvede heteroatom s nejvyšším postavením v pořadí významnosti (viz dále) a pak se postupuje kratší cestou - v sestupném sledu významností - (a) k dalšímu heteroatomu téhož druhu, (b) k heteroatomu dalšímu v pořadí významnosti, (c) ke karbocyklickému systému s nejvyšší významností (viz pravidlo 2.41), (d) k nejvýznamnější necyklické skupině obsahující v hlavním řetězci pouze uhlík (viz pravidlo 2.42). Pro nejběžnější heteroatomy je pořadí klesající významnosti O, S, Se, Te, N, P, As, Sb, Bi, Si, Ge, Sn, Pb, B a Hg; ostatní heteroatomy je možno začlenit do tohoto pořadí podle jejich polohy v periodickém systému prvků (srov. tabulka B-I v nomenklatuře organické chemie IUPAC [6].

V některých případech je třeba k vyloučení dvojznačnosti názvu OKJ použít závorek, např.

Směr vazby v nesymetrických jednoatomových zbytcích (např. pro nitrilo =N- nebo -N= je naznačen zakončeními názvů sousedních podjednotek v OKJ:

poly(nitrilo-1,4-fenylennitrilo-2-propen-3-yl-1-yliden-1,4-fenylen-1-propen-1-yl-3-yliden)

Směr nesymetrických skupin se naznačuje prefixy, např. azoxyskupiny (

nebo

), prefixy ONN nebo NNO v uvedeném pořadí významnosti:

Pro nesymetrickou skupinu -N=N-NH-, nazývanou podle nomenklatury organické chemie IUPAC [6] "diazoamino", se v nomenklatuře polymerů používá označení "azoimino".

Jsou-li v OKJ heteroatomy stejného druhu, zvolí se nejprve nejkratší spojka mezi dvěma heteroatomy. V případě stejných spojek se za prvou podjednotku OKJ zvolí nejvíce substituovaný heteroatom (přítom přednost pravidla 2.31 zůstává zachována, případně se použije i pravidlo 2.42):

2.32 Jestliže OKJ obsahuje dva nebo více heteroatomů jako podjednotky nejvyšší významnosti, případně oddělené identickými spojkami, směr řazení určuje nejkratší spojka k podjednotce o nižší významnosti a další volbu určuje vždy nejkratší spojka mezi touto podjednotkou a podjednotkou ještě nižší významnosti, jak naznačuje jejich sled v pořadí podle pravidla 2.31, např.

poly(oxymethylenoxymethylenoxymethylenimino-1,3-fenylenmethyleniminomethylen) nebo

2.4 Uhlíkaté kruhy a uhlíkaté řetězce

2.41 Opakující se konstituční jednotky, v nichž podjednotkou nejvyšší významnosti je karbocyklický systém, jsou pojmenovávány tak, že se nejprve uvede [7] nejvýznamnější uhlikatý kruh a pak se postupuje vždy nejkratší cestou - v sestupném pořadí významnosti - (a) k dalšímu stejnému uhlíkatému kruhu, (b) ke karbocyklickému systému o nejblíže nižší významnosti, (c) k necyklické skupině (při výběru se volí prvá podle abecedy). Pořadí významnosti karbocyklických systémů je určeno jejich složitostí, přičemž nejvyšší významnost má systém s nejvyšším počtem kruhů; další pořadí významnosti určuje (a) největší individuální kruh při prvním nalezeném rozdílu, (b) nejvyšší počet atomů společných kruhům, (c) nejnižší lokant pro místo prvního rozdílného spojení kruhů, (d) kruh s nejvyšším stupněm nenasycenosti. Kriteria pro další volbu udává pravidlo C-0.14.1 nomenklatury organické chemie IUPAC [6]. Pořadí podjednotek v OKJ se dvěma nebo více uhlíkatými kruhy jako podjednotkami nejvyšší významnosti je určen způsobem obdobným pravidlu 2.32:

Dále jsou uvedeny příklady použití pravidel o pořadí významnosti karbocyklických systémů.

	je významnější než
fluoren		benzocyklookten

	je významnější než
naftalen		inden

	je vyznamnější než
spiro[4,5]dekan		bifenyl

Pravidlo o nejnižších lokantech pro místo prvního rozdílného spojení kruhů:

	je významnější než
fenantren		antracen

	je významnější než		významnější než
benzen		cyklohexen		cyklohexan

U některých kruhových systémů, např. u spiranových uhlovodíků, je možno použít více způsobů číslování. Obecně v určitém kruhovém systému je kruh s nečárkovanými lokanty nadřazen kruhu s čárkovanými lokanty. Atomy, kterými je kruhový systém zapojen do hlavního řetězce, nesou nejnižší možné lokanty:

(opakující se konstituční jednotka pojmenovaná podle pravidla A-41 nomenklatury organické chemie IUPAC [6])

2.42 Ze dvou stejně dlouhých necyklických spojek mezi podjednotkami o vyšší významnosti se uvádí dříve (v sestupném pořadí):

Pravidlo 3. Substituenty

3.1 Substituenty na necyklických nebo cyklických podjednotkách v hlavním řetězci OKJ jsou zahrnuty v triviálním názvu podjednotky, kde takový název nomenklatura organické chemie IUPAC [3-6] připouští (viz rovněž pravidlo 1.22):

3.2 Substituenty na hlavním řetězci nezahrnuté do názvu podjednotek jsou uvedeny jako prefixy k názvu podjednotky, na níž jsou vázány. Ve skupinách, jejichž číslováni není určeno podle jiných kritérií, jsou nejnižší lokanty na levé straně skupiny tak, jak jsou uvedeny v OKJ (viz též pravidlo 2.14):

Jsou-li zřejmou součástí OKJ funkční deriváty, jsou pojmenovány jako substituenty příslušné podjednotky pomocí prefixů:

poly[iminomethyleniminokarbonyl[2-[(2,4-dinitrofenyl)hydrazono]-1,3-cyklopentylen]-karbonyl]

3.3 Soli a oniové sloučeniny polymerů se pojmenovávají tak, že se názvy iontových center zahrnou pomocí příslušných prefixů nebo zakončení do názvů OKJ:

Některé substituenty jsou často součástí triviálního názvu podjednotky:

Tytéž substituenty (v tomto případě kyslík vázaný dvojnou vazbou) nezahrnuté do triviálního názvu podjednotky nemají výsadní postavení:

Substituenty v neznámých polohách ve specifických podjednotkách jsou uvedeny obvyklým způsobem, a to buď bez lokantů anebo s lokantem x:

3.4 Koncové skupiny lze specifikovat pomocí prefixů umístěných před názvem polymeru. Koncová skupina označená a je skupina připojená k levé straně OKJ popsané podle předcházejících pravidel; druhá koncová skupina je označena w:

Literatura

[1] International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC), Physical Chemistry Division, Commission on Macromolecules, Subcommission on Nomenclature. Report on nomenclature in the field of macromolecules. J. Polym. Sci. 8, 257-77 (1952); české znění Chem. listy 56, 927-941 (1962).

[2] IUPAC, Physical Chemistry Division, Commission on Macromolecules, Subcommission on Nomenclature. Report on nomenclature dealing with steric regularity in high polymers. Pure Appl. Chem. 12, 645-56 (1966); Bull. Soc. Chim. Fr. 7,2127-32 (1965).

[3] IUPAC, Nomenclature of Organic Chemistry. Sections A, B and C. Butterworths, London 1971. Česká verse: Academia, Praha 1974.

[4] IUPAC, Rules for the nomenclature of organic chemistry. Section E. Stereochemistry (1974 Recommendations). Pure Appl. Chem. 45,11-30 (1976).

[5] IUPAC, Macromolecular Division, Nomenclature Commission. Basic definitions of terms relating to polymers, Pure Appl. Chem. 40, 477-91 (1974); česká verse Chem. listy 79, 281-295 (1985).

[6] Nomenklatura organické chemie. Pravidla IUPAC 1979, oddíl A, B, C, D a F. Academia, Praha 1985.

^*1 Členové komise: M. Beneš, P. Čefelín, J. Kahovec, J. Kálal, P. Kratochvíl, M. Kučera, B. Meissner, J. Pouchlý, J. Zachoval.

^*2Nomenclature of Regular Single-Strand Organic Polymers. Pure Appl. Chem. 48, 375 (1976).

^*3V angličtině "single-strand". Regulární jednopramenný polymer lze popsat pomocí opakujících se konstitučních jednotek s dvěma jednoatomovými zakončeními (viz ref. [5]). Běžně se označuje jako polymer lineární.

^*4Běžný pracovní výraz pro "konstituční jednotku" (viz terminologies) jako část OKJ.

^*5K anglickému "seniority" byl z praktických důvodů přiřazen český výraz "významnost" a značí postavení v usančním pořadí priorit konstitučních jednotek (podjednotek).

^*6Anglickému "path" přiřazen z praktických důvodů český výraz "spojka" a znamená relativně krátký segment hlavního řetězce polymeru jako součást OKJ.

^*7Při pojmenování OKJ je ovšem nutno dodržet abecední pořadí substituentů [6].

^*¹¹K rozlišení lze také použít závorek: poly[(imino)-1,2-cyklopentylen].

Dodatek A

NÁZVY BĚŽNÝCH POLYMERŮ - STRUKTURNÍ A ODVOZENÉ OD MONOMERŮ

Komise IUPAC si je vědoma, že řada běžných polymerů má semisystematické nebo triviální názvy, které se vžily a jsou většinou odvozené od monomerů; není jejím záměrem je nahradit ihned strukturními názvy. Přesto komise doufá, že semisystematické nebo triviální názvy budou pro účely vědecké komunikace používány co nejméně.

V dalším jsou pro idealizované struktury uvedeny semisystematické nebo triviální názvy přípustné pro použití ve vědecké práci; odpovídající strukturní názvy jsou uváděny jako alternativní. Ekvivalentní názvy pro blízké analogy těchto polymerů, např. alkylesterové analogy poly(methylakrylátu), jsou rovněž přípustné. Monomerní jednotka se uvádí v závorkách v případě, kdy po prefixu poly následuje další násobící prefix anebo by sám mohl vyjadřovat násobek prvního následujícího zbytku.

Nomenclature of Regular Single-Strand Organic Polymers

The Czech Commission for Macromolecular Nomeclature presents the Czech version of the IUPAC Commission on Macromolecular Nomenclature report, as a methodical aid to the Czechoslovak scientific community in the naming of regular single-strand organic polymers on the basis of structure.

`buď`		`a nikoli`
`anebo`		`a nikoli`

	polyethylen poly(methylen)
	polypropylen^* poly(propylen)
	polyisobutylen^* poly(1,1-dimethylethylen)
	polybutadien poly(1-butenylen)
	polyisopren poly(1-methyl-1-butenylen
	polystyren poly(1-fenylethylen)
	polyakrylonitril poly(1-kyanethylen)
	poly(vinylalkohol) poly(1-hydroxyethylen
	poly(vinylacetát) poly(1-acetoxyethylen)
	poly(vinylchlorid) poly(1-chlorethylen)
	poly(vinylidenfluorid) poly(1,1-difluorethylen)
	poly(tetrafluorethylen) poly(difluormethylen)
	poly(vinylbutyral) poly[(2-propyl-1,3-dioxan-4,6-diyl)methylen]
	poly(methylakrylát) poly[1-(methoxykarbonyl)ethylen]
	poly(methylmethakrylát) poly[1-(methoxykarbonyl)-1-methylethylen]
	polyformaldehyd poly(oxymethylen)
	poly(ethylenoxid)^* poly(oxyethylen)
	poly(fenylenoxid)^* poly(oxy-1,4-fenylen)
	poly(ethylentereftalát) poly(oxyethylenoxytereftaloyl)
	poly(hexamethylenadipamid) poly[imino(1,6-dioxohexamethylen)iminohexamethylen] poly(iminoadipoyliminohexamethylen)
	poly(e-kaprolaktam) poly[imino(1-oxohexamethylen)]

Nomenklatura a terminologie

NOMENKLATURA REGULÁRNÍCH JEDNOPRAMENNÝCH ORGANICKÝCH POLYMERŮ

Obsah

Základní principy