Střípky a klípky o světových chemicích

Leopold Ruzicka (1887-1976)

Ruzicka, pravnuk českého krejčího Josefa Růžičky, který se roku 1817 vystěhoval z Klatov do charvátské vesnice Dalj, pocházel z rodiny bednáře ve Vukovaru. Vystudoval techniku v Karlsruhe a po doktorátu (pod vedením prof. H. Staudingera) se habilitoval na ETH v Curychu. Po kratším působení na univerzitě v Utrechtu se vrátil na ETH, kde rozvíjel bohatou vědeckou činnost, zvlášť v oblasti terpenů a steroidních hormonů. Roku 1939 byl odměněn Nobelovou cenou. Značné finanční prostředky, které Ruzicka získal z licencí na syntézy androsteronu a testosteronu umožnily zakoupit cennou kolekci holandských a vlámských mistrů (mezi nimi i díla Rembrandta a Rubense), věnovanou později curyšskému Domu umění. Ruzicka, za studentských let horlivý šachista, jako mladý profesor v Utrechtu jezdil na kole (jednou při tom spadl do grachtu), později řídil auto, hrál tenis, rád lyžoval (dvakrát utrpěl zlomeninu nohy). Na své curyšské zahradě pěstoval jehličnany, růže a alpinky. Alpinum měl uspořádáno podle přirozeného systému, na čemž si zakládal. Přitom, ač silně barvoslepý, barevně fotografoval. Obtížně rozlišoval červenou barvu, což jeho přátelé žertem prý vysvětlovali jeho levicovým smýšlením. K jeho osobním vlastnostem patřila přímost, kterou často zraňoval své protivníky (známá je rivalita s profesorem P. Karrerem, i Karrerovo alpinum, na rozdíl od Ruzickova neuspořádané, bylo předmětem Ruzickových úšklebků). Ruzickovo první manželství s Annou rozenou Hausmannovou, bezdětné, bylo roku 1950 rozvedeno, druhá manželka Gertrude Acklin (rozená Frei) přivedla do manželství dospělého syna. K ženám měl prý Ruzicka vždy obdivný vztah; jako mladý profesor přednášel v Paříži francouzsky o svých výzkumech. Přednášky, kterou mu sepsali jeho ženevští přátelé, se účastnil pan Chevron se svou půvabnou chotí, na kterou chtěl Ruzicka udělat co nejlepší dojem svým přednesem. Po asi deseti letech Ruzicka opět v Paříži přednášel v přítomnosti Chevronových, načež paní Chevronová Ruzickovi sdělila, že se jeho francouzština natolik zlepšila, že už není tak zábavná jako při jeho prvním pařížském vystoupení. Později se Ruzicka svěřil Prelogovi, že to pro něj bylo velkým zklamáním.

Profesor Ruzicka, čestný člen Československé společnosti chemické, umožnil několika našim chemikům (F. Balašovi, F. Petrůovi, R. Lukešovi, F. Šormovi a též M. Protivovi, K. Wiesnerovi a Z. Vejdělkovi - ti už pracovali pod vedením profesora Preloga) studijní pobyt v jeho vzorně vybaveném ústavu. Profesor Lukeš dlouho choval na psacím stole zatavený preparát kyseliny levopimarové, curyšský vzduch, jak říkával. Ruzicka několikrát přednášel v Praze, při korespondenci s našimi chemiky se podepisoval L(avoslav) Růžička a s oblibou glosoval, že jeho praděd přestěhováním do Chorvatska ztratil ze svého příjmení kroužek a on sám ve Švýcarsku ještě oba háčky.
Literatura

Ruzicka L.: Chem.Listy 68, 1107 (1974).
2. Prelog V., Jeger C.: Helv. Chim. Acta 66, 1307 (1983).
Ohloff G.: Chimia 41, 181 (1987).
Prelog V.: My 132 Semestres of Chemistry Studies, str. 92, American Chemical Society, Washington DC 1991.
Herout V.: Chem. Listy 61, 1389 (1967); 71, 329 (1977).
Křepinský J.: Chem. Listy 56, 1141 (1962).

Miloslav Ferles

Některá výročí připadající na rok 1999.

Před 400 lety se narodil Dud Dudley (1599-1684), anglický průmyslník, který jako jeden z prvních použil při výrobě železa místo dřeva černé uhlí.

Na rok 1799 připadá narození Schönbeina a Clapeyrona. Christian Friedrich Schönbein (1799-1868), profesor univerzity v Basileji, se zabýval vlastnostmi ozonu a přípravou nitrocelulosy. Benoit Pierre Emil Clapeyron (1799-1864), profesor mechaniky v Paříži, spolutvůrce základů termodynamiky, se též podílel na budování francouzských železnic.

Před 150 lety zemřeli: Johann Wolfgang Döbereiner (1870-1849), profesor jenské univerzity. Zabýval se mimo jiné studiem vodního plynu, katalýzou, objevil furfural a formuloval zákon triád (Li - Na - K, Ca - Sr - Ba, S - Se - Te, Cl - Br - J). Jan Svatopluk Presl (1791-1849), profesor speciálního přírodopisu na pražské lékařské fakultě, mimo jiné autor spisů Nerostopis a Lučba čili chemie zkusná (1828), je prvním tvůrcem českého názvosloví. Jeho názvy některých prvků však pro svou komickou bizardnost se neujaly (barvík = chrom, ďasík = kobalt, kostík = fosfor, nebesník = uran, atd.). Zůstaly názvy kyslík, vodík, dusík, křemík, draslík.

Před 150 lety se narodili: Johan Gustav Kjeldahl (1849 až 1900), profesor kodaňské univerzity, autor metody stanovení dusíku, Jegor Jegorovič Wagner (Georg Wagner, 1849-1903), profesor organické chemie varšavské polytechniky. Zabýval se syntézami sekundárních alkoholů, oxidací alkenů, terpeny a roku 1899 popsal přesmyk, který roku 1923 objasnil Hans Meerwein (Wagner-Meerweinův přesmyk).

Personalie řady chemiků jsou spjaty s rokem 1899: Karl Friedrich Rammelsberg (1813-1899), profesor anorganické chemie berlínské univerzity, studoval izomorfii, vlastnosti kyselin fosforné a fosforité a podstatně přispěl ke klasifikaci anorganických sloučenin a minerálů. Karl Friedrich Bonhoeffer (1899-1957), ředitel Ústavu Maxe Plancka pro fyzikální chemii. Zabýval se např. studiem fotochemie, ortho- a paravodíkem, použitím deuteria při objasnění biochemických reakcí, reakční kinetikou plynů. Louis Frederick Fieser (1899-1977), profesor organické chemie Harvardovy univerzity, pracoval v chemii chinonů, kancerogenů, steroidů, ale je i autorem Napalmu. Je autorem vynikající učebnice organické chemie (s manželkou Mary), monografie o steroidech, jakož i několikasvazkových Reagents for Organic Synthesis, které stále vycházejí. Wolfgang Langenbeck (1899-1967), profesor organické chemie v Halle. Zabýval se hlavně katalýzou a i oxidací parafínů. Fritz Albert Lipmann (1899-1986), profesor biochemie na Rockefellerově univerzitě v New Yorku, laureát Nobelovy ceny (1953, spolu s H. A. Krebsem). Proslavil se studiem působení ATP a koenzymem A, který objevil. Paul Hermann Müller (1899-1965), výzkumný pracovník firmy Geigy v Basileji, objevil insekticidní účinky DDT, za což byl odměněn Nobelovou cenou (1948). Clemens Schöpf (1899-1970), profesor organické chemie techniky v Darmstadtu. Odborník v chemii alkaloidů (autor teorie jejich biogenese z aminokyselin). Odkryl i strukturu samandarinu, jedovatého principu jednoho druhu mloků.

Před 50 lety zemřeli: Wilhelm Carl Böttger (1871-1949), profesor analytické chemie na univerzitě v Lipsku. Studoval titrační metody, je autorem Fixanalu. Ernest Francois Auguste Fourneau (1872-1949), vedoucí laboratoře lékařské chemie v Pasteurově ústavu, objevil řadu syntetických léčiv (např. lokální anestetikum Stovain), uveřejnil strukturu léčiva proti spavé nemoci, Germaninu, kterou němečtí výrobci dlouho tajili. Gustav Komppa (1867-1949), profesor techniky v Helsinkách, mimo jiné autor syntézy kafru a dalších monoterpenů. Rudolf Hac (1883-1949), profesor analytické chemie na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze.
Literatura

Pötsch W., Fischer A., Müller W., Cassenbaum H.: Lexikon bedeutender Chemiker. Leipzig 1988.
O Preslovi a Hacovi: Chem. Listy 85, 1219 (1991), 43, 73 (1949).