Chemik na cestách aneb "prodloužená služební cesta"
Belgie
Belgické království je pro dlouhodobý pobyt velmi příjemná malá země s přátelským obyvatelstvem, přesto je však třeba připravit se na některé obtíže. Základním problémem se může stát dorozumívání v případě, že vaše působiště je ve Valonsku a vy neovládáte francouzštinu. Valoni pokládají znalost dalšího jazyka (a to i jazyka svých spoluobyvatel Vlámů) za podivnou výstřednost a k angličtině (nutno dodat, že jen velmi základní) se uchylují jen v případě naprosté nouze. Konverzaci s cizincem odkudsi z východu si proto raději odpustí. Situace se rázem změní při překročení hranice do Vlámska, kde s naprostou samozřejmostí hovoří vlámsky, francouzsky a anglicky (často i německy) téměř každý. Samozřejmě existují na obou stranách vyjímky, ale v současnosti se jazykové problémy natolik vyhrotily, že na kterémsi "frankofonním" nádraží nám odmítli podat jakékoli informace, dokud si o ně nepožádáme francouzsky. Jde o jakýsi "jazykový rasismus" - na barvě kůže nezáleží, ale zato musíte hovořit tím správným jazykem. Proto je třeba zásobit pro začátek paměť alespoň několika větami nutnými k obstarání jízdenek, potravy a dalších nezbytností.
S jazykovou bariérou úzce souvisí i problémy s belgickou byrokracií, neboť úřady ve Valonsku často odmítají přijmout potvrzení vydané ve Vlámsku a naopak. Belgická byrokracie je opravdu výrazně přebujelá a nabízí se myšlenka, že tvorbou úřednických míst a nejrůznějších komisí čelí belgická vláda rostoucí nezaměstnanosti v zemi. Celou situaci komplikuje naprostý nedostatek pověstné "německé důkladnosti" a v důsledku toho chaotické ztrácení veškerých dokumentů. Jedinou záchranou je požádat některého domorodce s měkkým srdcem (v našem případě šéfovu sekretářku), aby vás, coby osoby zcela nesvéprávné a negramotné, na úřady doprovázel. Teprve po absolvování takovéhoto čtrnáctidenního okruhu často připomínajícího známou pohádku "O kohoutkovi a slepičce", kdy už na každého druhého belgického úředníka musel připadnout jeden námi vyplněný formulář s podpisem a dvěma fotografiemi, našemu pobytu v království nic nebránilo.
Mírné problémy může působit také pronajímání bytu, kdy majitele často odradí, že budoucí nájemník pochází z jakési vzdálené cizokrajné země (rozdíl mezi ukrajinským mafiánem a českým postdokem je vnímán jen velmi okrajově) a nehovoří francouzsky. V takovém případě pomůže telefonát od zaměstnavatele, který potvrdí legálnost vašeho pobytu.
Překvapivě nejsnadnější je pronájem bytu v Bruselu, který domorodé obyvatelstvo houfně opouští a kde existují téměř prázdné čtvrti v centru města. Majitelé domů často pronajímají pouze obchody v přízemí a ostatní patra (prázdná, jen občas obydlená převážně Marokánci) nechávají pomalu chátrat. Další velmi oblíbenou možností je pronájem bytu nebo domku na venkově a každodenní dojíždění do práce autem. Dosti drahou variantu představuje pronájem zařízeného bytu přímo v blízkosti univerzity (v našem případě v Louvain-la-Neuve), což je ale vzhledem k častým společenským aktivitám na univerzitě nejpraktičtější. Většina studentů bydlí na zdejších kolejích v pokojích nazývaných "kot", kdy ovšem vzhled těchto holobytů jenom posiluje naši asociaci se slovem kotec.
Překonáním energetické bariéry při jednání na úřadech, v bankách a obstarávání bytu už počáteční problémy končí a začíná příjemná část pobytu v sympaticky poživačné Belgii. Pokud nepatříte k asketům, určitě velmi oceníte stovky nejrůznějších druhů piva, výborná, převážně francouzská vína a hlavně belgickou kuchyni, jejíž základ tvoří syntéza kuchyně francouzské a holandské, obohacená celou řadou dalších vlivů. Velké množství sýrů, výborně upravená zelenina a těstoviny, dary moře (nejen na pobřeží), zvěřina všeho druhu (hlavně v oblasti Arden) a i některá u nás méně obvyklá jídla z králičího nebo jehněčího masa určitě nadchnou i ty nejnáročnější. Pokud si chcete dát ve větším městě něco rychlého a velmi levného, zapomeňte na McDonaldy (v Belgii také firma Quick) a zajděte do některé řecké restaurace nebo fritérie. Dalším příjemným místem jsou creperie, kde kromě desítek druhů sladkých a slaných palačinek dostanete i zmrzlinové poháry a nepřeberný výběr alkoholických i nealkoholických nápojů. A o pověstných belgických pralinkách snad ani není třeba se zmiňovat.
Další příjemné zážitky vás čekají při cestování. Malá rozloha Belgického království se může jevit při delším pobytu jako nevýhoda, ale ve skutečnosti je možné vymyslet neuvěřitelné množství zajímavých jednodenních výletů a během víkendů celé území řádně prozkoumat. Tipy na některá průvodci opomíjená místa (včetně dopravy a výše vstupů) lze získat z každoročně aktualizované publikace "Tourists Attractions and Museums". Vzhledem k bohaté historii Belgie je většina malých městeček doslova nabita památkami (převážně gotickými), ale i příjemnými kavárnami a hospůdkami s různými místními specialitami. V Ardenách objevíte středověké hrady, krasové jeskyně i obory se zvěří a technické typy zaujmou různé poznávací plavby po kanálech se spoustou unikátních lodních výtahů, propustí a otočných mostů. Dosti nevyzpytatelné je počasí, kdy na velmi mírnou zimu naváže podivné "jaro-až-podzim" s častým několikadenním deštěm a neuvěřitelnými mlhami, které i v létě někdy trvají po celý den. Dočasnou depresi lze rozehnat návštěvou některé dobré galerie nebo muzea (Brusel, Antwerpy, Liege, Tournai...).
Na delší vzdálenosti a do velkých měst je nejpříjemnější cestovat vlaky, které jezdí často a velmi přesně. Dosti katastrofální jsou pouze letní víkendy označené v jízdním řádu symbolem sluníčka, kdy každý obyvatel Belgie považuje za svou morální povinnost vydat se s rodinou na výlet. Většina lidí směřuje k moři, což vzhledem k pouhým 50 kilometrům belgického pobřeží a 10 milionům Belgičanů vytváří vražednou kombinaci, kdy vlaky jsou přeplněné, dálnice nepropustně ucpané a písečné pláže důkladně ukryté pod vrstvou těl. Naopak velmi příjemný je výlet k moři mimo hlavní sezónu, kdy můžete v klidu navštívit romantická opuštěná lázeňská městečka nebo třeba přírodní rezervaci Zwijn.
Nejlevnější je cestování vlastním vozem, které je navíc vzhledem k husté síti dálnic (v noci osvětlených) i velmi rychlé. Zaparkovat je však třeba hned na okraji města, neboť centrum je téměř vždy zahlceno auty domorodců, kteří považují 10 minut pěší chůze za nepřekonatelnou vzdálenost. Ceny automobilů jsou velmi příznivé, ovšem vlastnictví přivezené staré škodovky vám zajistí neutuchající pozornost Belgičanů a v servisu dokonce opravu zdarma za všeobecného veselí mechaniků. Je třeba počítat s tím, že nikde nekoupíte benzin "s olovem" nižšího oktanového čísla než 98 a už vůbec ne s 91 oktany (vozidlo si zvykne na všechno, ale aditivum je dobré opatřit už v Německu). Po půl roce pobytu je třeba automobil přihlásit a požádat o belgickou značku, ale v praxi se o to nikdo nepokouší. Poněkud vás může zaskočit agresivní chování domorodců za volantem, kdy vás za pomalejší jízdu v neznámém terénu doslova terorizují, troubí a předjížději zprava. Také blinkr nepatří k nejpoužívanějšímu vybavení.
V ostrém kontrastu k tomuto chování je velmi příjemná (v naší zemi téměř zapomenutá) slušnost a zdvořilost Belgičanů v běžném životě. Všichni se neustále zdraví, vyptávají se několikrát denně, zda je s vámi vše v pořádku (ca va?), netváří se strašlivě zaměstnaně a kdykoli vám pomohou, jsou galantní a rádi si popovídají. Nenechte se zaskočit místním zvykem líbat se při každém setkání, což mezi dvěma neoholenými muži působí dojmem suchého zipu.
Nepříjemným překvapením je pro nás nepochopitelný nezájem o okolní svět, kdy noviny i hlavní večerní TV zpravodajství přinášejí často pouze zprávy z Belgie a bývalých belgických kolonií (naštěstí v době Internetu není tato informační blokáda příliš tíživá), přestože Brusel se stává centrem Evropy. Většina našich belgických kolegů nikdy nenavštívila převážnou část míst, která jsme stihli během ročního pobytu poznat, a skutečnost, že naše zcela exotická domovina je od nich oddělena pouze územím Německa, vyvolala nelíčený úžas. Nečekaná je také záliba Belgičanů v nejrůznějších festivalech a průvodech (hlavně v období našeho Masopustu), které nám mohou připomínat prvomájové oslavy. Davy obyvatel vydrží celé hodiny nadšeně mávat průvodům hudebníků a alegorických vozů, ze kterých místni radní (v tradičních "krojích"), podnikatelé a členové různých cechů rozhazují mezi lid cukroví a reklamní předměty lehčího kalibru. Ale nejčastěji naleznete domorodce, jak ve volném čase vychutnávají život v kavárnách a restauracích u jídla a pití.
Vzhledem k zaměření rubriky "Chemik na cestách" nezbývá, než se zmínit také o práci a belgickém chemickém životě. Nevím, zda lze vypozorované skutečnosti jakkoli zevšeobecnit, neboť zkoumání byl podroben pouze malý vzorek chemiků během roční postdocké stáže na univerzitě v Louvain-la-Neuve.
Tato univerzita vyrostla doslova na zelené louce (asi 30 km od Bruselu) zhruba před 25 lety, po přijetí jazykového zákona, jako frankofonní odnož Katolické univerzity v Leuvenu založené roku 1425. Univerzitní campus i celé "městečko" je postaveno z červených cihel v jednotném originálním architektonickém stylu jako pěší zóna, pod kterou vedou koridory pro automobily, železnici a zásobování. Nechybí ani sportovní centrum, knihovna, umělé jezero a lesopark. Spěch při výstavbě univerzity a kolejí se už začíná projevovat pozvolným rozpadáváním některých budov, ale celek je velmi pěkný, pokud netrváte na tom, že chcete žít ve městě.
Laboratoře organické syntézy nejsou vybaveny nijak luxusně, ale dostatečně pro běžnou syntetickou práci. Volně přístupné (i v noci) jsou laboratoře NMR (2 x 200 MHz, 1 x 300 MHz) i další přístrojové vybavení. Problémy působí počítače McIntosh, které si často nerozumí s vašimi soubory z PC a odmítají komunikovat v jiném jazyce než ve francouzštině. Povinnost vést laboratorní protokoly v programu Expereact (sešity jsou dobrovolné) vás brzy donutí alespoň k základnímu průzkumu tohoto systému.
Vše je možno zcela bez zábran fasovat ze skladu či objednávat přes počítač. Všechny "načaté" chemikálie patří všem a teoreticky je můžete pomocí počítače dohledat u kolegů nebo ve skladovacích místnostech. Že takovýto komunismus v praxi nefunguje zcela bez závad zjistíte, když něco opravdu rychle potřebujete (např. chemikálie není na svém místě, dotyčný je na dovolené, vaši aparaturu si kdosi vypůjčil a toho rozpouštědla jste přeci ráno přinesli celý kanystr). O všechno by se teoreticky měli starat všichni, a proto se nikdo nestará o nic. Nikoho nezarazí, že v prázdných laboratořích se celý víkend svítí, teče voda a jsou zapnutá rádia a počítače. Přesto se dá tento chaos ve zdraví přežít (za celý rok hořelo na oddělení překvapivě jen jednou) a v klidu a pohodlí pracovat.
Oddělení absolutisticky vládne profesor ("le patron") a mezi ním a zhruba padesáti studenty, aspiranty a postdoky (převážně Belgičany a Francouzi) už není žádný další mezičlánek. Za této situace jsou mladší kolegové nuceni získávat rady od starších a před profesorovou pracovnou neustále táboří několik zoufalců domáhajících se audience. Velmi sympatický je zvyk pořádat jednou týdně semináře, na kterých všichni prezentují formou přednášky vlastní výsledky (vzhledem k velikosti skupiny se na každého dostane asi 2 x ročně). Většina postdoků pracuje na projektech financovaných farmaceutickou firmou (UCB), a proto jsou pro ně navíc každý měsíc povinné schůzky se zástupcem firmy a neustálé sepisování "progress reports", ve kterých je třeba zdůvodnit, proč je "progress" menší, než se očekávalo. Při naší počáteční neznalosti francouzštiny jsme obdivovali neuvěřitelnou rychlost syntézy našich kolegů, než jsme pochopili, že většina prezentovaných schémat představuje teprve zamýšlené kroky (a to včetně reakčních časů a teploty!).
Laboratoře jsou pro 4 až 8 lidí a všichni se společně scházejí minimálně dvakrát denně při společné kávě. K tomu je třeba připočítat až dvouhodinový oběd, takže není divu, že průměrná doba doktorandského studia je 5 až 7 let. Ale zato mezi lidmi vládne velmi příjemná a uvolněná atmosféra, časté jsou různé recese, společenské akce a oslavy. Pokud alespoň částečně překonáte jazykovou bariéru, máte šanci získat nové přátele a krásné vzpomínky na život v malém Belgickém království.
Dana Hocková
MPI pro chemickou ekologii v Jeně
Mnohá města jsou často spojena s určitou aktivitou nebo firmou takovým způsobem, že po vyslovení názvu nám na mysl okamžitě vytane firemní symbol. Plzeň je spojována s pivem, Mnichov s automobily, Madrid se slavíky a například Jena s optikou a potažmo s firmou Carl Zeiss.
Ale proč o tom mluvím? Od počátku tohoto roku jsem byl na stipendiu v Jeně na nově vzniklém Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii (MPI for Chemical Ecology, jak zní oficiální název, neboť jednacím jazykem je angličtina a ne němčina, jak by se zdálo být zřejmé) a chci vám jej v krátkosti představit. Ústav sídlí v provizorních prostorech v areálu firmy, nebo lépe řečeno torza firmy Carl Zeiss Jena v prostorech, kde byly v minulosti montovány a natírány optické přistroje pro armádní výzbroj států Varšavské smlouvy. Tato temná, 2 600 m2 velká hala plná zpola rozebraných strojů, byla za neuvěřitelnou dobu 10-ti měsíců přeměněna na prozatímní domov MPI a temnice, připomínající muzeum zašlých časů, zrekonstruována na snad nejlépe přístrojově vybavené pracoviště, jaké jsem kdy viděl.
Předělením haly vznikly tři koridory, kde na jedné straně jsou kanceláře, malá knihovna s nejdůležitějšími vědeckými časopisy (většina knihovního fondu bude ve fromě "virtuální knihovny" s důrazem na databáze a časopisy on line). Dále je zde přednášková místnost pro ca 40 osob a sociální zařízení. Z kanceláří je nádherný pohled do údolí řeky Sály a na centrum Jeny, který je navečer zvlášť úchvatný. Prostřední koridor zabírají laboratoře, které jsou příslušně vybavené jak pro chemickou syntézu, analytickou chemii (techniky GC, GC-MS-MS, GC-FTIR, HPLC, LC-MS) biochemii, zahrnující isotopovou laboratoř, molekulární klonování, PCR reakce, ekologické laboratoře, laboratoře pro tkáňové kultury atd. Dále jsou zde podpůrné místnosti pro sterilizaci, centrifugy, lyofilizace a mrazící boxy pro -78 oC. Součástí ústavu jsou dvě specializovaná analytická oddělení: pro nukleární magnetickou rezonanci (NMR) a hmotnostní spektrometrii (MS). Vedoucím NMR oddělení je Dr. B. Schneider a má k dispozici 500 MHz spektrometr od firmy Bruker a například dosti exotickou LC-NMR sondu umožňující kontinuální monitorování frakcí z připojeného kapalinového chromatografu. Další zajímavou technikou, kterou zde mají k dispozici, je in vivo NMR spektroskopie. MS sekci vede mladý a perspektivní Dr. Neil Oldham, který sem přišel z britské Univerzity of Reding. Toto oddělení je stále ve stádiu instalace přístrojů, které budou na sklonku roku 1998 tři, umožňující MALDI-TOF (Micromass TOF Spec 2 E), MS2 (Quattro II) a HR-GC-MS techniky. Pro sekvenování genů je k dispozici pipetovací robot (Biomek 2000) a dva DNA sekvenátory (ABI 377 HAT fluorescent DNA sequencer), pro izolaci peptidů je k dispozici FPLC a Gradi-Frc-Systemm od firmy Pharmacia. Třetí koridor je vybaven klimatizovanými místnostmi pro pěstování rostlin, tkáňových kultur a někdy hmyzu (pro něj bude k dispozici odpovídající vybavení v definitivních prostorách).
Toto komplexní vybavení umožní všem čtyřem skupinám zkoumat s použitím technik molekulární biologie funkční základy evolučních sil, které tvoří chemické základy pro komunikaci mezi organismy v přírodě. Na řešení tohoto impozantního úkolu se sešli čtyři vědci, vybrání mezinárodním poradním výborem Max Planck Gesellschaft, kteří vybudovali 4 oddělení:
Oddělení molekulární ekologie (ředitel Prof. Ian T. Baldwin, původně z SUNY v Buffalu, NY, USA), které zkoumá genetickým inženýrstvím přetvořené rostliny (především rodu Nicotiana) v přírodních podmínkách a po počátečním stádiu jejich morfologické a funkční charakterizace bude zkoumat, jak se jednotlivé geny a odpovídající biosyntetické dráhy podílejí na Darvinově přírodním výběru a schopnosti transgenických tabáků přežít například atak hmyzem (Manduca sexta).
Oddělení bioorganické chemie (Prof. Wilhelm Boland, původně Kekulé Institut für Organische Chemie, Uni Bonn), které se věnuje studiu biosyntetických cest v rostlinách a hmyzu, jejich regulaci a dále signálním kaskádám ve vyšších a nižších rostlinách.
Oddělení rostlinné biochemie a molekulární biologie (Prof. Jonathan Gershenzon, původně Univerzity of Washington, Pullman, USA) studující biosyntetické cesty, kterými rostliny připravují terpenické látky jedovaté pro býložravý hmyz. Základ jejich programu představuje identifikace a charakterizace klíčových enzymů a jejich genů.
Oddělení molekulární genetiky a evoluce (Prof. Thomas Mitchell-Olds, přišel rovněž ze Spojených států). Toto oddělení se snaží pomocí molekulárních nástrojů získaných z genomového mapování roduu Arabidopsis zkoumat molekulární základy rezistence rostlin proti hmyzu a najít faktory, které udržují úroveň kvantitativní variance přírodních společenstev.
Po počátečních problémech, jaké musí při tak rychlém tempu rekonstrukce nastat, se na ústavu začalo intenzivně pracovat, publikují se prvé práce a dělají se prvé objevy. Počáteční výsledky byly shrnuty během konference "Chemical Ecology in Molecular Era" v dubnu tohoto roku. Byla to také příležitost k plánování budoucích vědeckých směrů a k setkání s kolegy z jiných MPI a ze spřízněných univerzitních pracovišť z celého světa (ze zvučných jmen uvádíme pp. Prof. Meinwalda, Kaislinga, Bestmanna, Franckeho, Holbrooka.a Pasteelse).
Z těchto provizorních prostor se Ústav chemické ekologie přesune do nové budovy v roce 2001, kde bude moci pracovat 210 vědců a krátkodobě i řada zahraničních kolegů. Nová budova, jejíž výstavba přijde na 72 milionů DEM, je ve výstavbě na Beutenberg Campusu v Jeně. Celková plocha bude 7 000 m2 zahrnující 1 000 m2 skleníků, dům ředitele ústavu (Prof. W. Bolanda) a hotel pro návštěvy.
Chtěl bych z tohoto místa novému MPI v Jeně popřát mnoho Nobelových cen, nadšení pro nové vědecké směry a štěstí při experimentování.
Po roce existence ústavu se rozvíjí spolupráce s řadou zahraničních vědeckých pracovišť, mezi něž je možné počítat i Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. V případě zájmu je možné MPI v Jeně navštívit na http://www.mpg.org/ICE.htm. Případné dotazy se pokusí zodpovědět autor tohoto článku.
Vedle tohoto ústavu vzniklo v Jeně mnoho dalších vědeckých pracovišť, například Hans-Knöll-Institute a Institute for Molecular Biotechnology (IMB), vedle Friedrich-Schiller Univerzity s obrovskou tradicí jak v humanitních (Schiller, Fichte, Hegel, Schelling, Feuerbach atd.), tak i v technických oborech (Abbe, Goethe). Věřím, že v blízké budoucnosti se nám při vyslovení jména Jena nevybaví pouze Zeiss, ale i kvalitní věda, která se zde pěstuje pod dohledem takových velikánů, jakým byl například J. W. Goethe.
P.S. Pokud navštívíte Jenu (http://www.jena.de/start.htm), nezapomeňte zajít do restaurace "Zur Noll" a nebo do "Kaffe Central" či do klubu "Rosenkeller". Z místních piv doporučuji Rosen Pils a Kurfürster Pils.
Aleš Svatoš