Ze života chemických společností

Chemistry - A European Journal

ČSCH se podpisem svých představitelů stala v červenci 1998 jedním ze společníků, vydavatelů časopisu Chemistry - A European Journal, který se vyvinul od roku 1995 z odnože Angewandte Chemie. Časopisu, který funguje od roku 1997 jako samostatná ekonomická entita vydávaná právě společností založenou ve smyslu německého zákona o civilních společnostech k tomuto účelu, prostřednictvím nakladatelství Wiley-VCH. Časopis, který je určen pro publikaci prací "první třídy" si vydobyl v roce 1996 impaktní faktor 4,814. O časopisu se lze dočíst více na http://www.wiley-vch.de/vch/journals/2111/index.html s tím, že toto "moderní dítě" Německé chemické společnosti má dnes již tříletý náskok před řadou spřátelených i konkurenčních evropských časopisů. Čile se rozvíjející EurJIC a EurJOC se pravděpodobně brzy rozroste o European Journal of Chemical Biology a European Journal of Physical Chemistry. Dva poslední budou zřejmě vydávány v embryonálním stavu opět jako subentita Angewandte Chemie. Pro české autory to znamená možnost prezentace jejich nejlepších výsledků na světovém fóru a pro český Collection cosi, co Američané nazývají "challenge", výzvu být aktivním, pozitivním a stále lepším. V embryonálním stavu je i časopis European Chemist, který časem zřejmě nahradí Chemistry in Europe jako časopis produkovaný EC 3 a FECS.
Je hodno poznamenat, že přes řadu fám a pověr kolujících mezi odbornou veřejností nikdy nepřišla, v souvislosti s výše popsanými fakty, oficiálně na přetřes možnost rušení Chemických listů ani Collection. Naopak, smlouva o vstupu ČSCH do společenství vydávající časopis Chemistry konzervuje současný stav ve vydávání národních časopisů.

Pavel Drašar

Navštěvovanost internetového Bulletinu

Od zapojení počitadel na jednotlivá čísla elektronické podoby Bulletinu roste jeho čtenost tak, že to pořadatelům této služby a redaktorům dělá jenom radost. Zatímco Bulletin č. 3 z roku 1996 četlo dodnes 98 internetových čtenářů, číslo 4 již 144, 1/97 211, 2/97 295, 3/97 354, 4/98 405 a číslo 1/98 již 813 elektronických brousilů. Tendence jasně ukazuje zájem o službu typu Bulletinu, která přináší zajímavé informace. Potěšující je, že rostoucí tendence je "trvalého" charakteru. Navštivte nás také na http://www.uochb.cas.cz/bulletin.html, budeme rádi.

RaLi, pad

Vojtěch Šafařík, jeden ze zakladatelů ČSCH

Narodil se r. 1829 v Novém Sadu jako syn slavného archeologa a buditele Pavla Josefa Šafaříka. Byl žákem pražské univerzity, studoval filosofii a přírodní vědy. Do chemie ho zasvětil prof. B. B. Quadrát na brněnské polytechnice. Pracoval také v cizině, především u F. Wöhlera v Německu. Po ukončení studií zastával místo profesora na reálce v Praze a na obchodní akademii ve Vídni (od r. 1859). Po vážné nemoci přijal r. 1865 místo skriptora (knihovníka) knihovny pražské polytechniky, po smrti prof. Staňka učil obecnou a analytickou chemii. Od roku 1868 byl profesorem na pražské polytechnice a roku 1882 přechází na českou univerzitu v Praze, kde se stal profesorem astronomie a vedle chemie přednášel i deskriptivní geometrii.
V šedesátých letech minulého století byl nazýván českým Humboldtem pro své rozsáhlé vzdělání a široké zájmy. Pěstoval vedle chemie, kde studoval platinokyanidy a vanad, fyziku, mineralogii, fotografii, astronomii, filosofii, přírodopis, ovládal řadu jazyků starých i moderních. Společně s Hallwachsem popsal r. 1859 přípravu diethylmagnesia, první organohořečnaté sloučeniny. Zabýval se s velkým elánem konstrukcí přístrojů, a to ve spolupráci s Josefem a Janem Fričem. Byl pokračovatelem Jana Svatopluka Presla ve vytvoření českého chemického názvosloví, na němž pracoval již od roku 1851. Roku 1860 vydává knihu Základové chemie čili lučby, dále vydává Rukověť chemie, z níž vyšly 4 části do 1878. Ve svých spisech zdůrazňoval vždy správnou češtinu a vymycoval vžité již germanismy. Přeložil řadu knih (Humboldt). Byl výtečným řečníkem a své přednášky podával vždy zpaměti. Jako velmi dobrý organizátor stál u zrození studentského vědeckého spolku ISIS, jenž byl podhoubím pro vytvoření prvního skutečného českého chemického spolku, jehož byl s prof. Štolbou protektorem. Později byl předsedou a hlavním organizátorem naší spolkové chemické činnosti. Vydával Zprávy vědecké o činnosti spolku, které vycházely ve volných lhůtách od r. 1872, vždy 4 sešity tvořily ročník a posledním vydaným sešitem bylo 1. číslo třetího ročníku. Prof. V Šafařík byl jedním z nejzasloužilejších členů naší Společnosti. Na odpočinek odešel r. 1896 a zemřel v roce 1902.
Na památku prof. Šafaříka připravuje vedení ČSCH zřídit cenu, která by umožnila vyjádřit úroveň zásluh o budování chemických spolků u nás.

Pavel Drašar, s použitím materiálů Oldřicha Hanče a Zdeňka Veselého

Prof. Karel Waisser - čestný člen České společnosti chemické

Profesor Karel Waisser se narodil 14. 2. 1936 v Hradci Králové. Přírodovědeckou fakultu UK ukončil v roce 1961 a v roce 1966 získal vědeckou hodnost kandidáta chemických věd na téže fakultě. V roce 1969 získal titul doktora přírodních věd (RNDr.). V letech 1967-1968 byl na studijním pobytu na univerzitě v New Brunswick (Fredericton, Kanada) a v letech 1968-1969 pracoval jako vědecký asistent na Laval Univerzity v Quebecku. Svou vědeckou karieru zahájil na Přírodovědecké fakultě UK jako asistent, pak vědecký aspirant, odborný asistent a po návratu ze studijního pobytu v Kanadě jako vědecký pracovník. Jeho badatelským zájmem byla chemie přírodních látek, zvláště pak triterpenů, kde úzce spolupracoval s profesory Aloisem Vystrčilem a Jiřím Klinotem.
V roce 1972 přechází do Hradce Králové na katedru anorganické a organické chemie Farmaceutické fakulty UK do funkce odborného asistenta. V roce 1978 se habilituje v oboru organické chemie a profesorem organické chemie je jmenován v roce 1993. Rok před svým jmenováním obhájil titul doktora chemických věd. Je vedoucím katedry a úspěšně řídí tým, který se zabývá vývojem antimikrobiálních a antifungálních látek. Patří k předním evropským odborníkům v aplikacích QSAR u farmakologicky zajímavých skupin látek. Je autorem nebo spoluautorem více než 200 vědeckých prací publikovaných v domácích i zahraničních časopisech. Česká společnost chemická ocenila vědeckou práci profesora Waissera Hanušovou medailí, která mu byla udělena v roce 1966. Doktor Waisser patří k předním pedagogickým pracovníkům v oblasti bioorganické chemie, je spoluautorem učebnice Organická chemie a autorem učebnice Bioorganická chemie. Přednáší organickou a bioorganickou chemii a další speciální přednášky, jako například konstituce organických sloučenin, organická chemie a biologická aktivita. Je zakladatelem doktorandského studia bioorganické chemie a předsedou oborové rady tohoto studia.
Čestné členství v České společnosti chemické bylo předáno Dr. Waisserovi na 2. Evropském symposiu o antimikrobiálních látkách konaném ve dnech 1. až 4. července 1998 v Hradci Králové. ČSCH tímto ocenila dlouholetou organizační aktivitu profesora Waissera. Byl organizátorem pěti kurzů QSAR, řady národních Dnů bioorganické chemie a dalších mezinárodních odborných setkání. Je iniciátorem Evropských symposií o antimikrobiálních látkách. Pracuje v mezinárodní skupině korelace v chemii při IUPAC, mezinárodní skupině QSAR. V současné době je místopředsedou odborné skupiny Organická, bioorganická a farmaceutická chemie České společnosti chemické.

Jarmila Vinšová

Prof. Joachim K. Seydel - Hanušova medaile

Na 2. Evropském sympoziu o antimikrobiálních látkách (2nd European Symposium on Antimicrobial Agents), které proběhlo ve dnech 1. až 4. července 1998 v Hradci Králové na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy, byla předána Hanušova medaile České společnosti chemické prof. J. K. Seydelovi z Forschungszentrum Borstel (Německo). Prof. Seydel, nar. 1929, je absolventem Chemické fakulty Univerzity v Kielu. Jeho vědecká kariéra začala v roce 1959, v biochemickém oddělení Borstelova výzkumného ústavu, studiem účinků a farmakokinetiky vybraných chemoterapeutik. V letech 1964 až 1965 byl na studijním pobytu u prof. Garretta (Univerzity of Florida), kde se zabýval stabilitou nukleosidů a analytikou deoxycukrů. Od roku 1966 do roku 1994 byl vedoucím oddělení farmaceutické chemie na Borstelově výzkumném ústavu. Jeho rozsáhlá vědecká činnost byla zaměřena zejména na sulfonamidy a antituberkulotika. Věnoval se rovněž vztahům mezi strukturou, aktivitou, farmakokinetickými vlastnostmi léčiv a jejich interakcí s buněčnou membránou. V roce 1971 se Dr. Seydel habilitoval v oboru molekulární farmakologie na Lékařské fakultě Univerzity Kiel a v roce 1974 na Přírodovědecké fakultě téže univerzity v oboru farmaceutická chemie. Profesorem Kielské univerzity byl ustanoven v roce 1975. Je autorem nebo spoluautorem 220 původních vědeckých prací, 7 kapitol v monografiích a řady patentů. Z prací prof.Seydela uvádím pro informaci čtenářů čtyři tituly pokrývající široké spektrum jeho badatelské aktivity. Prediction of in vitro activity of sulfonamides using HAMMETT constants of spectrophotometric data of the basic amines for calculations, který byl publikován v Mol. Pharmacol. 2, 259, (1966), dále Quantitative structure-pharmacokinetic relationships and drug design v: Pharmacology and Therapeutics (M.Rowland, G.Tucker, eds.) Pergamon Press Ltd., Oxford, England, Band 15, 131 (1982), Development of effective drug combinations for the inhibition multiply resistant mycobacteria, especially of the Mycobacterium avium complex. Chemotherapy 38, 159, (1992), Inhibition of conjugation of PABA with glycine in vitro by sulfamoylbenzoic acids, sulfonamides and penicillins and its relation to tubular secretion J. Pharm. Sci. 87, 101, (1998).
Na sjezdu v Hradci Králové měl prof. Seydel zajímavou přednášku o nových inhibitorech enzymů biosynthesy kyseliny listové u Candida albicans. Laureát Hanušovy medaile má vřelý vztah k naší zemi, daný dlouholetou plodnou spoluprací s katedrou anorganické a organické chemie Farmaceutické fakulty UK (tým profesora Waissera). Obě pracoviště spojuje aplikace QSAR metod v hledání nových biologicky aktivních struktur. Prof. Seydel patří k výrazným vědeckým osobnostem bioorganické chemie, o čemž svědčí jak jeho rozsáhlá publikační aktivita, tak i řada významných funkcí v německých a evropských farmaceutických společnostech. Řadu let byl editorem časopisu Quantitative Structure - Activity Relationships. Hanušova medaile se dostává chemikovi, který významným způsobem přispěl k chemii v humánní terapii využívaných antimykotik.

viš