V posledním čísle Chemických Listů jsem si všimnul, že nadále pokračuje "soutěž" o chemšmejd a měl bych zde také jednu nominaci. Moje manželka kupuje časopis Story, ve kterém díky jeho zaměřeni nalézám čitelné pouze sloupky pana Menzela a dr. Plzáka. A právě sloupek dr. Plzáka v čísle 16 (z 15.4.1998) obsahuje opravdu originální chemickou charakterizaci DNA, kterou cituji: "DNA je bílkovina buněčného jádra a je neuvěřitelně dlouhá. Je složena z aminokyselin, jež vytvářejí písmena, a těch písmen jsou asi tři miliardy. Určitý úsek sledu písmen vytváří gen, a ten gen způsobuje, že třeba zpohlavkujete svého syna. Gen je totiž nositelem dědičné informace."
K tomu snad dodat jen to, že jako je gen nositelem dědičné informace, tak opakování je matka moudrosti (zvláště když člověk svou alma mater absolvoval již před nějakým rokem).Vím, že taková informace zřejmě nemůže ohrozit zdravý duševní vývoj čtenářek tohoto časopisu, k tomu je tam jistě řada dalších článků mnohem vhodnější, přesto bych v kůži autora raději před odesláním do redakce alespoň zkontroloval fakta.
Stanislav Rádl
Redakce uděluje ocenění Chemšmejd s tím, že se příslušné autority mohou připojit a udělit další významný titul. Navrhujeme např. "Šmejd molekulární biologie I. druhu". Oba tituly samozřejmě ve třídě "s řetězy a ratolestmi". Považujeme tuto třídu ocenění pro člověka honosícího se akademickým titulem hezčí, než například "s uříznutou kšandou".
Malý chemšmejd II. třídy si zaslouží překladatelka (nechce se mi věřit, že to udělali autoři) Lenka Beránková za publikování faktu, že astronauti z Apolla 13 vydechovali oxid uhelnatý. Viz Paul Dowswell, Skutečné příběhy o přežití, Svojtka a Vašut 1997. Analogické ocenění si zaslouží časopis Blesk, který ve svém čísle 122/98 oznámil, že blahodárné účinky medu jsou m.j. připisovány i v něm obsažené kyselině fosforové.
Zdeňka Řeháková