Chemický průmysl ve světě - část III

Rusko/Společenství nezávislých států

James P. Dorian, odborný asistent East-West Center, Honolulu, Hawai

Na území Ruské federace se nachází většina energetických zdrojů bývalého Sovětského svazu. Je zde rozmístěno 90 % ropných zdrojů a rozhodující podíl nalezišť zemního plynu. Na území této bývalé republiky se nacházejí i nejbohatší naleziště uhlí. Rusko má největší rezervy zemního plynu na světě, druhé největší rezervy uhlí a páté největší rezervy ropy. Průměrným denním exportem ropy v objemu 2,1 milionů barelů za den bylo Rusko v roce 1991 hlavním dovozcem ropy do Evropy. V roce 1995 klesla těžba ropy v Rusku přibližně na 300 Mt, což představovalo pokles o 2 % v porovnání s rokem předchozím. Tento trend pokračoval i v dalších letech. Pro porovnání, maximální těžby dosáhl Sovětský svaz v roce 1987 a ta činila 570 Mt.
Na počátku monopolní ruský ropný průmysl se v současné době nachází v rukou 11 společností, z nichž se každá stará o průzkum nových nalezišť, těžbu, rafinaci a obchodní činnost v konkrétní lokalitě. Mezi nejvýznamnější firmy patří: LukOil, Jukos, Surgutneftegaz a Tjumenská ropná společnost. Ruské ministerstvo paliv a energetiky plánuje, že by zvýšení těžby ropy na konci této dekády mohlo dosáhnout 350-400 Mt. Toho by mělo být dosaženo s přispěním nové daňové reformy a zahraničních investic. Západní analytici jsou nicméně k této předpovědi skeptičtí vzhledem k pomalému tempu růstu.
V současné době je na území Společenství nezávislých států (SNS) v provozu 48 rafinérií o celkové destilační kapacitě 500 Mt/rok, přičemž ruský podíl činí téměř 66 %. Z nedávno obnoveného exportu ruské ropy do SNS profituje v současné době mnoho republik, jejichž rafinérie pracovaly silně pod úrovní svých kapacit nebo byly úplně odstaveny. Kazachstán ve svých rafinériích zpracovává pouze 30 % ropy vytěžené na svém území. Zbytek je ropovody Uzeň-Ševcenko a Uzeň-Kujbišev transportován do ruských rafinérií. Naopak ruská ropa ze západní Sibiře je dopravována do kazašských rafinérií v Chimkentu a Pavlodaru, které zpracovávají přednostně ruskou ropu z důvodu její vyšší kvality v porovnání s domácí surovinou. V případě Pavlodarské rafinérie hraje významnou roli i velká vzdálenost kazašských ropných polí. Kazachstán zpracovává ve svých rafinériích 14 Mt ropy za rok, zatímco domácí spotřeba dosahuje pouze 11,9 Mt.
Šest ukrajinských rafinérií představuje 11,8 % celkové kapacity SNS. Zařízení ukrajinských rafinérií je zastaralé a jejich provoz je omezován častým přerušováním dodávek ropy. Z celkové kapacity 59 Mt bylo v roce 1995 vyrobeno pouze 16,9 Mt rafinérských produktů.
Ruská surovina představuje 19 % maximální kapacity litevské rafinérie v Mazheikiai, která využívá pouze 26-27 % své kapacity a Litva je tak velmi závislá na ruské surovině. Tato jediná litevská rafinérie byla v roce 1995 uzavřena na 130 dní pro nedostatek suroviny. Litevská energetická agentura předpokládá, že každé 1 % celkové spotřeby paliva zajištěné dovozem stojí 8-10 milionů USD.
Z hlediska zájmu zahraničních investorů je v posledních dvou letech zajímavá hlavně oblast nových kazašských ropných polí, kde jsou odhadovány obrovské zásoby ropy. Kazachstán od konce roku 1995 nabídl více než 40 ropných polí zahraničním investorům, kteří poskytují odborné posudky na využití těchto zásob a rovněž moderní technologie. Několik společností, včetně americké Chevron Corp., francouzské Elf Aquitaine a italské Agip přislíbilo miliardu dolarů na průzkum a využití kazašských ropných rezerv. Tři japonské společnosti Mitsubishi, Mitsui a Toyo Engeneering Corp. získaly kontrakt na stavbu rafinérie v Aqtau u Kaspického moře s plánovanou kapacitou 6 Mt/rok. Řada dalších dohod a projektů byla již v Kazachstánu sjednána nebo je v současné době ve stadiu jednání.

Thajsko

Dr. Pramote Chaiyavech, poradce National Petrochemical Public Co., Ltd., Bangkok, Thajsko

Thajsko je země s 60 milióny obyvatel, přičemž jeho populace roste rychlostí 1 %/rok. Země je umístěna v centru indočínské oblasti, která představuje celkovou populaci téměř 230 milionů obyvatel. Thajsko si udržuje vysoký ekonomický růst už téměř dvě desetiletí. Přestože současné ekonomické podmínky vykazují známky zpomalení v porovnání s předcházejícími lety, roste thajský HDP více než 8 %/rok.
Objevení bohatých zásob zemního plynu v Thajském zálivu v průběhu 70. let vedlo k vybudování průmyslu zpracovávajícího uhlovodíky. Ve společném podniku vláda a soukromí investoři v roce 1989 postavili první thajský komplex na výrobu olefinů ze zemního plynu. Po úspěchu prvního komplexu byl vybudován i druhý, který rozšířil výrobní možnosti stávajícího provozu. Tento druhý projekt zahrnoval krakovací jednotku a jednotku na výrobu aromátů.
Thajsko usiluje o to stát se petrochemickou velmocí v oblasti Pacifické Asie. V posledních letech zažívá tato země bouřlivý rozvoj petrochemického průmyslu, který je orientován převážně na vývoz, a tento trend se předpokládá i v následujícím období. První petrochemický komplex s krakovací jednotkou o kapacitě 315 kt/rok byl uveden do provozu v roce 1990. V roce 1995 uvedením do provozu druhé krakovací jednotky byla kapacita výroby ethylenu rozšířena na 700 kt/rok. Nové krakovací jednotky, které se buď staví nebo jejichž výstavba se plánuje, zvýší během následujících tří let kapacitu výroby ethylenu na 3 Mt/rok. Tento vývoj je dán silnou a rostoucí poptávkou v této oblasti.
Do konce století se předpokládá, že růst HDP v této zemi se bude pohybovat mezi 7,2-7,5 %.
Poptávka po petrochemických výrobcích sleduje růst HDP, domácí poptávka po plastech roste 1,5-2 krát tak rychle. S ohledem na významné exportní příležitosti a rostoucí domácí poptávku mohou být nové projekty budovány s kapacitami srovnatelnými s nejvýznamnějšími světovými výrobci.
Obchodní smlouvy v rámci ASEAN a pravidla Světové obchodní organizace (GATT) vyžadují, aby státy výrazně snížily dovozní cla na petrochemické výrobky. To znamená, že thajská vláda nemůže nadále chránit místní průmysl vysokými cly a tarify a vytvářením netarifních bariér. Na základě těchto změn začala thajská vláda uplatňovat v rámci petrochemického průmyslu liberální politiku, v jejímž rámci mohou soukromí investoři volně rozšiřovat stávající kapacity a stavět nové komplexy. Za těchto podmínek se plánuje výstavba čtyř petrochemických komplexů se světovou kapacitou, jejíchž výroba bude určena na vývoz. Tyto nové jednotky budou vysoce integrovány, aby byla zajištěna kontrola nákladů a tím zvýšena konkurenceschopnost na světových trzích.

Nizozemí

Asociace holandského chemického průmyslu (VNCI), Leidschendam, Nizozemí

V roce 1996 byl obrat holandského chemického průmyslu přes 50 miliard guldenů (DFI). V témže roce dosáhly investice výše DFI 3,1 miliardy, což představuje více než 25 % celkové míry holandských průmyslových investic. Z těchto čísel je zřejmé, že holandský chemický průmysl se velice rychle zotavuje z ekonomického útlumu posledních let, přičemž tento vývoj je mnohem rychlejší než v ostatních evropských zemích, což je připisováno hlavně orientaci na mezinárodní trhy, stabilní měně a v neposlední řadě i větší obezřetnosti hlavních odvětví tohoto průmyslu.
Chemický průmysl je po potravinářském průmyslu největším sektorem v Holandsku. Podílí se na celkovém průmyslovém obratu 18 %. Holandský chemický průmysl je velmi silně orientován na vývoz, který dosahuje výše DFI 52 miliard, včetně tranzitního obchodu. Dovoz má hodnotu více než 33 miliard. Holandsko se řadí na páté místo mezi světovými exportéry chemických výrobků a je největším evropským vývozcem základních chemikálií.
Základ chemického průmyslu tvoří tři nadnárodní společnosti - Shell, Akzo Nobel a DSM. Tyto společnosti mají své centrály v Holandsku. Velké množství mezinárodních společností, jakými jsou Hoechst, ICI, Du Pont de Nemours, Kemira a American Cyanamid, má v Holandsku jednu nebo více továren. Pro mnohé společnosti jako Dow Chemicals a GE Plastics jsou jejich holandské pobočky evropskými centrálami. Chemický průmysl si uchovává silnou pozici v oblasti základních chemikálií. Holandsko je druhým největším světovým výrobcem základních chemikálií, jako je propylen, benzen a toluen. Významnou pozici rovněž drží v oblasti chemických specialit, kde hlavní roli hraje farmaceutický průmysl. Holandsko má významné zdroje ropy, které jsou základem silného petrochemického průmyslu, a rovněž disponuje dostatečnými zdroji zemního plynu. Zemědělství zajišťuje výrobu "zelených" surovin - laktózy a škrobu. Země má silnou tradici v průmyslu olejů, který zajišťuje výrobu rostlinných a živočišných olejů a tuků. Holandsko je významným producentem chemických specialit, kde je nutné jmenovat výrobu pryskyřic, gum a plastů, jako je vinylchlorid nebo styren a nelze opominout výrobu plastifikátorů, pigmentů a aditiv. Chemický průmysl poskytuje práci pro 500 000 lidí. Náklady na pracovní sílu vzrostly v poslední době jen nepatrně, což má za následek, že produktivita práce v porovnání se zahraničními konkurenty může být zvyšována.
Holandský chemický průmysl je schopen se rozvíjet díky výhodné poloze země. Delta několika velkých řek vytváří přirozený vstup do průmyslových oblastí Německa, Belgie a Francie. Rotterdam je největším evropským přístavem, má obrovské skladovací prostory a spojení se zbytkem Evropy po silnici, železnici, lodí nebo produktovodem.
Chemický výzkum má v Holandsku dlouhou tradici. Důraz je kladen hlavně na oblasti technologie polymerů, katalýzu, biotechnologii a procesní inženýrství. Investice na vědu a výzkum se v poslední době jak ze strany vlády, tak ze strany průmyslu opožďují, což bude mít negativní vliv na jeho konkurenceschopnost z hlediska dlouhodobé perspektivy. Holandský průmysl se může do budoucnosti dívat s důvěrou. Obchodní možnosti jsou dobré a rovněž investoři jsou připraveni investovat. V chemickém průmyslu, ačkoliv se orientuje stále více na chemické speciality, budou i nadále převládat základní chemikálie. Rovněž existuje předpoklad dalšího upevnění pozice jedné z velmocí v oboru biotechnologií. Ani oblast zemědělství by však neměla být podceňována.

Velká Británie

Keith Wey, Chemická průmyslová asociace (CIA), Londýn, Velká Británie

Ekonomické výsledky britského chemického průmyslu jsou v porovnání s výsledky evropského průmyslu v posledním období velice dobré i v tom případě, pokud z tohoto hodnocení je vyloučeno nejúspěšnější odvětví, jímž je farmaceutický průmysl. V roce 1996 vykazoval chemický průmysl 2 % růst v porovnání s rokem 1995. Z oficiálních údajů je zřejmé, že tyto výsledky byly podporovány exportem, zatímco prodej na domácím trhu vykazoval v druhé polovině roku 1996 zhoršení, a to hlavně díky konstantní úrovni průmyslového výkonu. Údaje o výkonech jednotlivých sektorů chemického průmyslu vykazují velice nehomogenní obraz s ostrými minimy a maximy. Příkladem může být hluboký propad průmyslu hnojiv, v kontrastu s ním pak silný růst v oblasti umělých vláken a barviv. Obchodní výsledky potvrzují, že rok 1996 byl mnohem obtížnější, než se původně očekávalo. Hlavním důvodem byla hlavně situace v Asii spojená s pomalejším růstem v tomto regionu a celkově špatné výsledky v Evropě, zhoršené snižováním burzovních indexů a oslabením cen akcií. Přesto bylo na konci roku 1996 možné konstatovat, že objem obchodu vzrostl v tomto roce o 6 % a objem dovozu rovněž o 6 %. Pokud je však vzat v úvahu růst libry v průběhu roku, je zřejmé, že v druhé polovině roku 1996 celková hodnota exportu a importu ostře klesala. Přebytek obchodní bilance činil v tomto období ve Velké Británii 4,4 miliardy liber.
V roce 1997 objem výroby a obchodů dále rostl. Ceny byly konstantní. Malé a střední firmy, které pracovaly na zakázku, byly stále vytížené. Hlavně v průmyslu polymerů byly v roce 1997 očekávány velmi dobré výsledky v důsledku zvýšené poptávky, která nebyla zkreslena tak jako v roce 1996 investičním úsilím. Celkově lze britský chemický průmysl charakterizovat v posledních dvou letech jako úspěšný, což kontrastuje s nízkým objemem investic v této sféře.
HDP rostl o 3,2 %. Pro porovnání v roce 1994 tato hodnota činila pouze 2,3 %. Další významnou charakteristikou britského hospodářství byla snižující se nezaměstnanost a nízká inflace, a to i přes skutečnost, kterou bylo posilování libry.
Vyhlídky britského chemického průmyslu jsou velmi dobré. Očekává se růst výkonnosti o 3 % a exportu o 5 %. Růst spotřeby kapitálu byl odhadován pro rok 1997 na 5 %, přičemž dlouhodobé odhady byly velmi nejisté v důsledku nejasností ohledně postavení Velké Británie k otázkám spojeným s Evropskou měnovou unií. Chemická průmyslová asociace má v tomto ohledu jasno a věří, že dojde k prosazení jednotné měny a Velká Británie se stane jejím zakládajícím členem.

Spojené státy americké

Allen J. Lenz, ředitel pro obchod a ekonomiku, Asociace chemických výrobců (CMA), Arlington, Virginia

Americký chemický průmysl hledí do budoucnosti s mírným optimismem a očekáváním dalšího zlepšení nad úroveň skvělých posledních let.
Očekává se mírný růst mezd na úrovni 3,3 %. Ceny energií a základních surovin jsou odhadovány, že setrvají na poměrně konstantních hodnotách. V míře zaměstnanosti jsou předvídány pokračující změny. Velké společnosti, které mají roční objem obchodů nad 1 miliardu dolarů, signalizují mírné pokračování v omezování zaměstnanosti, a to o 0,8 % pro rok 1997. Malé společnosti, které mají roční objem obchodů pod 1 miliardu dolarů, naopak očekávají růst zaměstnanosti v úrovni 1,6-1,9 %. Konečným důsledkem těchto změn bude pravděpodobně mírný pokles celkové zaměstnanosti v průmyslu, která se například v roce 1996 snížila o 21 000. Tyto odhady dále očekávají pokračující růst v oblasti vědy a výzkumu v roce 1998 o 3,5 %, ačkoliv v roce předchozím byl růst odhadován na 5 %. Nákupy továren a zařízení se zvýší o dalších 5 %. Poroste podíl investic, převážně těch, které směřují do zahraničí, zejména pak do rychle se rozvíjejících zemí Latinské Ameriky a asijských zemí. Tento optimismus pramení z ekonomických výsledků předchozích let. V roce 1996 stoupl vývoz v oblasti chemického průmyslu o 1,7 % oproti roku 1995 a činil 61,8 miliard dolarů, což znamená, že podíl tohoto průmyslového odvětví tvoří více než 10 % celkového exportu. Dovoz chemických produktů vzrostl ve stejném období o 11,1 % na 44,9 miliard dolarů, což znamenalo snížení obchodního přebytku na 16,9 miliard. Hlavním důvodem tohoto snížení byl horší výkon v oblasti "organických chemikálií".

Venezuela

J. P. Chovet, Ergon, West Palm Beach, Florida, R. Quijada, CMAI, Houston, Texas

Ve snaze obstát ve světové konkurenci a přitom vyhovět tvrdým požadavkům ochrany životního prostředí začala na počátku 90. let firma PDVSA, která má vedoucí postavení ve venezuelském ropném průmyslu, zdokonalovat a modernizovat svůj rafinérský systém. Pro získání potřebných investičních prostředků byla rozhodující rostoucí domácí spotřeba lehkých ropných produktů, stejně jako paralelně se zvyšující produkce středních a těžkých ropných meziproduktů.
Celková produkce lehkých ropných podílů se blíží 2,6 miliónům barelů za den, což je téměř o 39 % více než před 10 lety. Rovněž vývoz ropných produktů významně vzrostl. Výsledkem je vzrůst nabídky ropných produktů na světovém trhu o 131 500 barelů za den. Většina exportu směřuje do Spojených států a na karibské trhy, které jsou odbytištěm pro téměř 85  celkového venezuelského vývozu. Domácí spotřeba vzrostla na 64 000 barelů za den zejména v komoditách bezolovnatý benzín a nafta. Tento rostoucí trend byl zpomalen v roce 1995 v důsledku zastavení vládních subvencí na motorová paliva, což se ukázalo jako problematické rozhodnutí vlády, která v současné době uvažuje o jeho znovuzavedení. V důsledku zvyšující se poptávky po ekologických výrobcích na mezinárodních trzích byl ve Venezuele firmou Cardon uveden do života projekt v hodnotě 62 miliónů USD skládající se ze dvou podniků na výrobu MTBE (methyl-terc.butyletheru) a TAME (terc. amylmethyletheru). Oba produkty se využívají k výrobě reformovaného benzínu, jehož produkce se zvýšila na 40 000 barelů za den. Firma Cardon v roce 1994 rovněž zahájila výrobu dieselového paliva s nízkým obsahem síry. Stejný trend vyvolal i zvýšení produkce reformovaného benzínu v rafinérii El Palito. Součást firmy PDVSA, rafinérie Puerto La Cruz, v současné době provádí rozsáhlou rekonstrukci s cílem rozšířit výrobní možnosti o izomerační jednotku, reformační jednotku, novou vakuovou destilační jednotku a provoz pro hydrorafinaci. Toto rozšíření by mělo umožnit export 25 000 barelů za den reformovaného benzínu a 20 000 barelů za den nafty s nízkým obsahem síry. Do stejné kategorie patří i uzavření dvacetileté leasingové smlouvy firmou PDVSA s vládou státu Curacao, jejímž cílem je rozšíření výrobních kapacit v rafinérii Isla. Smlouva zahrnuje investiční záměry na stavbu jednotky na výrobu MTBE, rozšíření kapacity jednotky katalytického krakování a vakuové hydrodesulfurace benzínu.
Prudký rozvoj lze vysledovat i ve venezuelském petrochemickém průmyslu. Díky kapitalizaci obrovských zásob zemního plynu, rafinériím se světovým objemem produkce a dlouhé historii dodávek ropy a kapalných topných plynů (LPG) na světové trhy, se Venezuela stala součástí světového petrochemického průmyslu. Klíčovými oblastmi petrochemického průmyslu jsou Moron, Tablazo a Jose. El Tablazo, které se nachází na severovýchodním pobřeží, je největším petrochemickým výrobním komplexem, přičemž ve státě Anzoategui na východním pobřeží je plánován nový petrochemický komplex podobných parametrů. Rychlý růst kapacity a výroby v posledních letech je především důsledkem zlepšené práce managementu a prudkého nárůstu světové poptávky po základních petrochemických výrobcích. Společnosti Cardon a El Palito již zahájily několik projektů se zahraničními firmami na výstavbu nových petrochemických jednotek na výrobu propylenu, polypropylenu, aromatických a alifatických rozpouštědel. Firma Pequivent rovněž našla zahraničního investora na výstavbu petrochemického závodu na severovýchodě v Jose. Tento projekt není sice nový z hlediska koncepce, ale má novou strukturu a cíle. V současné době je ve výstavbě krakovací jednotka ethanu s kapacitou 800 kt. Tato nová krakovací jednotka bude dodávat ethylen pro nové jednotky na výrobu polyolefinů a glykolu, což je součástí plánu rozvoje. Důvodem tohoto rozšíření je vývoz, neboť domácí poptávka nemůže absorbovat tuto novou kapacitu. Ideální geografická poloha dělá z tohoto projektu zajímavou investici. Venezuelský ropný a petrochemický průmysl hledí do budoucnosti s optimismem. V současné době se ve Venezuele odehrávají klíčové změny struktury průmyslu. Tyto změny v rafinérském a petrochemickém průmyslu definovala firma PDVSA ve svém programu strategického rozvoje, který však může být aplikován na celé toto odvětví ve Venezuele. Za prvé půjde o lepší využití rafinérských produktů, což bylo označováno za prvořadý úkol. Za druhé to bude vytvoření zpětné vazby mezi rafinérským průmyslem a výrobci petrochemických produktů a v neposlední řadě plánovaná expanze do zahraničí. V květnu minulého roku venezuelští představitelé předložili ekonomický plán Mezinárodnímu měnovému fondu. Bude-li realizován, měl by přinést rychlé a výrazné zlepšení ekonomických parametrů tohoto odvětví. Rozhodujícím faktorem, který bude třeba zvažovat při ohodnocení budoucích investic v zahraničí, je politická a ekonomická stabilita. Předpověď těchto faktorů je velmi obtížná, ale jsou-li k dispozici adekvátní měřítka a solidní plány, je možné míru nejistoty snížit.

Petr Kačer