Konkurenční postavení Chemopetrolu ve střední a východní Evropě

Hodnocený region zahrnuje Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, bývalou Jugoslávii a státy bývalého Sovětského svazu. Tyto země prodělaly radikální změny politického a ekonomického systému a dodnes se liší svou výkonností, jak dokládají základní makroekonomické ukazatele (viz tabulka 1). Nejstabilnější ekonomickou částí regionu jsou země CEFTA (Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko a Rumunsko), vytvářející v současnosti volný trh zhruba pro 90 milionů lidí.
Všechny státy regionu transformovaly své politické a ekonomické systémy včetně vlastnických vztahů. Dosud však nedošlo k významné racionalizaci kapacit, ačkoliv se v některých případech snižovalo jejich využití. Investice se koncentrovaly především do oblasti životního prostředí a energetických zdrojů a jen velmi ojediněle vstupoval kapitál do oblasti modernizace starších nebo výstavby nových kapacit. Pro udržení životaschopnosti východoevropské petrochemie bude proto nutné během dalších deseti let realizovat náročné investiční programy.
Česká republika byla jednou z prvních postkomunistických zemí střední a východní Evropy, která získala zahraničního investora jako strategického partnera v oblasti rafinérského průmyslu. Konzorcium tří ropných společností Shell, Agip a Conoco zakoupilo 49 % rafinérií Chemopetrolu Litvínov a Kaučuku Kralupy. Česká republika velmi razantně spojila rafinérsko-petrochemický průmysl do největší chemické skupiny Unipetrol. Dalším velkým uskupením soustřeďujícím se na downstreamové zpracování je skupina Chemapol a nezanedbatelný podíl na české chemii má rovněž tradičně Spolchemie. Největším petrochemickým komplexem v republice je Chemopetrol Litvínov s kapacitou ethylenové jednotky 450 kt/r ethylenu. Jednotka je surovinovou základnou pro vysokohustotní polyethylen s kapacitou 125 kt/r, dále ethylbenzen (125 kt/r) a ethanol (40 kt/r) (vysokohustotní polyethylen je polymer s nerozvětvenými lineárními řetězci, který se používá především k výrobě plastů. Naopak nízkohustotní polyethylen s různě dlouhými postranními řetězci se využívá zejména k výrobě fólií). Jednotka produkuje kolem 220 kt/r propylenu, který se dále zpracovává na polypropylen (115 kt/r) a oxoalkoholy (50 kt/r). Část propylenu je dodávána do CHZ Sokolov na výrobu kyseliny akrylové, část do Spolchemie (epichlorhydrin). Chemopetrol je produktovodem spojen se Spolanou Neratovice, které dodává ethylen pro zpracování na polyvinylchlorid (kapacita 120 kt/r) a lineární a-olefiny s kapacitou 120 kt/r. Ethylenovod spojuje rovněž Chemopetrol a BSL/Dow v Německu. Další produktovod z Chemopetrolu do Kaučuku Kralupy slouží pro přepravu ethylbenzenu k výrobě polystyrenu (110 kt/r) a pyrolýzní C4 frakce k produkci kaučuků. Vedle ethylenové a propylenové chemie je zajištěno návazné zpracování také v benzenové chemii.
Bulharsko. Hlavními společnostmi v bulharském chemickém průmyslu jsou Neftochim (petrochemie), Sodi (anorganika a PVC) a Pharmachim (hnojiva a farmacie). Největší rafinérsko-petrochemický komplex Neftochim se nachází v Burgasu u černomořského pobřeží s výbornými logistickými a přepravními možnostmi pro export i import. Komplex tvoří dvě ethylenové jednotky o celkové kapacitě 450 kt/r ethylenu s následným zpracováním na nízkohustotní polyethylen (kapacita 86 kt/r), ethylenoxid (40 kt/r) a ethylbenzen/styren (40 kt/r) s vazbou na polystyren (24 kt/r). Kapacita propylenu je ve srovnání s ethylenem poloviční. Propylen rovněž slouží jako zdroj pro návazné zpracování: polypropylen (80 kt/r), kumen a fenol (90 kt/r) a oxoalkoholy (30kt/r) s malou jednotkou propylenoxidu. Dalším petrochemickým komplexem je firma Polimeri v Devnii nedaleko černomořského pobřeží s jednotkami vinylchloridu (155 kt/r), polyvinylchloridu (30 kt/r, jednotka 120 kt/r je v rekonstrukci) a acetaldehydu (90 kt/r), jejíž potřeba ethylenu je zabezpečována ethylenovodem spojujícím Devnii a Burgas.
Polsko je největší středoevropský stát. Má velmi malá naleziště ropy, ale zato poměrně významné zásoby zemního plynu, jehož těžba uspokojuje 25 % domácí potřeby. Hlavní petrochemický průmysl je soustředěn ve středním Polsku. Jedná se o Plock a Wloclawek poblíž Varšavy. V jižní části země, nedaleko Katovic, jsou umístěny Blachovnia, Kedzierzyn a Oswiecin. Největší rafinérsko petrochemický komplex je v Plocku. Kapacita ethylenu je 360 kt/r s návazným zpracováním na nízkohustotní polyethylen (130 kt/r), ethylenoxid (90 kt/r) a monoethylenglykol (97 kt/r). Kapacita propylenu je oproti ethylenu padesátiprocentní. Zpracováním propylenu se vyrábí polypropylen (90 kt/r), kumen a fenol (122 kt/r). Kapacita benzenu se pohybuje kolem 180 kt/r. Plock zásobuje ethylenem Wloclavek, ve kterém jsou umístněny jednotky vinylchloridu (205 kt/r) a polyvinylchloridu (200 kt/r). Jednotky na jihu země se především koncentrují na produkci derivátů z ethylenu, propylenu a benzenu. Přes Polsko vede severní větev ropovodu Družba.
Maďarsko nemá vlastní zdroje surovin, a proto je petrochemický průmysl zásobován nejen ze čtyř rafinerií sdružených do rafinérského komplexu MOL, ale také importem. Hlavním petrochemickým komplexem je TVK Tiszaujvaros. Komplex získává primární benzin z nedaléké rafinerie DVK (železniční přeprava). Kapacita ethylenové jednotky je 330 kt/r ethylenu. Návazné jednotky se soustřeďují především do oblasti plastů (nízkohustotní polyethylen 15 kt/r a vysokohustotní 190 kt/r). Kapacita propylenu je na úrovni 130 kt/r. Při výrobě 145 kt/r polypropylenu je deficit propylenu kryt dodávkami z rafinerie DVK Szazhalombatta. Komplex je propojen ethylenovodem do blízkého Borsodchemu (zejména pro výrobu vinylchloridu 200 kt/r a polyvinylchloridu 210 kt/r), druhý ethylenovod z Ukrajiny (Kaluš) je určen na vykrývání deficitu ethylenu. Již zmíněná rafinerie DVK je zaměřena na výrobu aromatických uhlovodíků, které jsou extrahovány jednak z reformátových řezů, jednak z pyrolýzního benzinu dodávaného z komplexu TVK.
Rumunsko. Výhodou rumunské petrochemie jsou vlastní zdroje ropy, nevýhodou slabé finanční zdroje. Rumunsko má 5 hlavních rafinérsko-petrochemických center, která jsou napojena na ropovod z Konstanzy u Černého moře. Nejmodernější petrochemie (Petromidia) je lokalizována u Midie na černomořském pobřeží blízko Konstanzy. Kapacita ethylenové jednotky je 200 kt/r ethylenu s návazným nízkohustotním polyethylenem (60 kt/r), s malou jednotkou ethylenoxidu (35 kt/r) a monoethylenglykolu. Součástí komplexu je rovněž polypropylen (60 k/r), jehož chod je omezen pro deficit surovin pro ethylenovou jednotku. Největším zdrojem ethylenu je petrochemický komplex v Arpechimu nedaleko Pitesti. Jsou zde postaveny dvě ethylenové jednotky o kapacitě 200 a 100 kt/r ethylenu, druhá z nich je však dočasně odstavena. Součástí komplexu jsou jednotky polyethylenu nízkohustotního (80 kt/r) a vysokohustotního (30 kt/r), ethylbenzen (40 kt/r), kyslíkaté sloučeniny (ethylenoxid, monoethylenglykol) a ethanol (85 kt/r). Dalšími důležitými petrochemickými závody v Rumunsku jsou Petrobrazi (Brazi), Oltchim (Rimnicu-Vilcea), Carom (Onesti) a v neposlední řadě Solventul (Timisoara).
Slovensko je závislé na dodávkách ropy a zemního plynu z Ruska. Část ropy lze dopravovat ropovodem Adria, který je však limitován nízkou kapacitou. Největším rafinérsko-petrochemickým komplexem je Slovnaft Bratislava. Kapacita ethylenové jednotky je 240 kt/r ethylenu s návaznou produkcí nízkohustotního polyethylenu (168 kt/r). Dalšími deriváty jsou ethylenoxid a monoethylenglylkol se souhrnnou kapacitou 75 kt/r. Propylen je na poloviční kapacitě ethylenové jednotky a je využíván hlavně pro výrobu polypropylenu (73 kt/r) a syntetického fenolu (50 kt/r). Dalším petrochemickým komplexem je výrobna vinylchloridu a polyvinylchloridu v Novákách (kapacita PVC je 89 kt/r). Potřebný ethylen je dodáván ze Slovnaftu Bratislava. Vedle monomerů je rozvinutá i benzenová chemie. Kapacita produkce benzenu ve Slovnaftu je 92 kt/r, jeho část se spotřebovává na výrobu ethylbenzenu, syntetického fenolu a v neposlední řadě na cyklohexanon v Chemku Strážské (100 kt/r).
Porovnání kapacit Chemopetrolu v hlavních komoditách v kilotunách za rok na teritoriích střední a východní Evropy je uvedeno v tabulce 2.
Z tabulky plyne, že Chemopetrol je v poměrně výhodné pozici zejména v oblasti plastů a benzenu. V případě rychlého navýšení kapacit proti konkurenci je reálná šance zaujmout významné postavení a v mnohých komoditách dosáhnout dokonce vedoucí pozice. Pro ilustraci byly porovnány kapacity výroby vysokohustotního polyethylenu a polypropylenu s vybranými producenty v západní Evropě (obrázek 1).
Prognóza vývoje trhu pro vysokohustotní polyethylen a polypropylen: Poptávka po plastech je klíčem k prosperitě petrochemického průmyslu. Růst spotřeby velmi úzce koreluje s růstem hrubého domácího produktu a u vyvíjejících se ekonomik, jako je CEFTA, se odhaduje, že spotřeba převýší až o 50 % jeho odhadovaný růst. Růst spotřeby polypropylenu je odhadován na 5 % ročně a vysokohustotního polyethylenu na 4 %. Při porovnání spotřeby plastů na jednoho obyvatele v kilogramech za rok je patrné, jakým směrem se bude ubírat spotřeba ve střední a východní Evropě. V tabulce 3 je uvedeno porovnání nejvyspělejších spotřebitelů se státy CEFTA a bývalého Sovětského svazu pro vysokohustotní polyethylen a polypropylen. CEFTA dosahuje ve spotřebě 23-28 % úrovně západní Evropy v polyethylenu a západní Evropa je na padesátiprocentní úrovni Spojených států amerických. U polypropylenu jsou rozdíly menší.
Závěrem lze říci, že střední a východní Evropa je tržním prostorem, který je schopen díky předpokladům ekonomického růstu absorbovat značnou část zvýšené produkce petrochemikálií. Chemopetrol Litvínov jako součást velkého chemického uskupení Unipetrol má vynikající předpoklady pro růst a jasnou strategii založenou na seriózních základech s cílem stát se v tomto regionu vedoucí společností v hlavních petrochemických komoditách. Pro dosažení cíle je třeba intenzifikovat ethylenovou jednotku na kapacitu 520-570 kt/r ethylenu, intenzifikovat jednotku polyethylenu na kapacitu 250-300 kt/r a realizovat výstavbu nové jednotky na výrobu polypropylenu s kapacitou 200-270 kt/r.

Ing.Josef Šuber
ředitel obchodu a marketingu, člen představenstva
Chemopetrol, a.s.