Osobní zprávy

In memoriam profesora Jana Kašpara

Dne 15. dubna 1998 by se dožil devadesáti let prof. RNDr. Jan Kašpar DrSc., člen korespondent ČSAV, první rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, poslední děkan Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, dlouholetý vedoucí katedry mineralogie VŠCHT v Praze, ředitel Ústavu geochemie a nerostných surovin ČSAV, ředitel Ústavu experimentální mineralogie a geochemie ČSAV. Prof. Kašpar byl mimořádně činorodý člověk s neutuchající tvořivou energií, vždy připravený absorbovat poznatky ze široké palety i jeho vlastní mineralogii nepříliš příbuzných oborů a bystrý a rychlý myslitel hýřící spoustou nových myšlenek.

Narodil se v Ústí nad Orlicí, absolvoval reálku v Praze, zapsal se na přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze a studium ukončil doktorátem přírodních věd v roce 1931. Po absolvování působil jako asistent na mineralogickém ústavu KU, později v mineralogickém oddělení Národního muzea a odtud přešel v roce 1937 jako asistent na tehdejší Ústav mineralogie a petrografie Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ČVUT (dnešní Ústav chemie pevných látek Vysoké školy chemicko-technologické v Praze). Zde se po dvou letech habilitoval pro obor mineralogie a petrografie, v roce 1952 byl jmenován profesorem a po úmrtí prof. Ondřeje se stal vedoucím ústavu; tuto funkci zastával až do r. 1973.

Přechod na vysokou školu technologického chemického zaměření byl pravděpodobně důležitým momentem, který určil jeho pozdější celoživotní dráhu, jejímž hlavním rysem byla důsledná aplikace experimentu v mineralogii a příbuzných vědách a využití získaných poznatků v technologické praxi. Za 2. světové války založil v Turnově Výzkumný ústav pro drahokamy, jehož cílem byla racionalizace brousicích a lešticích postupů ve výrobnách skleněné bižutérie. Ústav se za jeho odborného vedení postupně rozrostl na výzkumný ústav Monokrystaly, zabývající se syntézou technicky důležitých monokrystalů (dnes součást podniku Preciosa). Se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu, později s Čs. chemickými závody a Ministerstvem chemického průmyslu spolupracoval v otázkách surovin a těsně po válce při zavádění výroby syntetických korundů a spinelů a s tehdejšími Čs. sklářskými závody v otázce surovin pro výrobu tavených hornin. Za jeho působení ve funkci děkana Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství došlo v roce 1952 k osamostatnění této dosavadní fakulty ČVUT na samostatnou Vysokou školu chemicko-technologickou, jejímž byl prvním rektorem a v letech 1953-1955 děkanem její fakulty anorganické technologie. V roce 1958 založil při Ústavu anorganické chemie ČSAV laboratoř zabývající se flotační úpravou nerostných surovin, kterou postupně rozšířil až na samostatný Ústav geochemie a nerostných surovin ČSAV, jehož se stal v roce 1960 ředitelem; v témže roce byl jmenován členem korespondentem ČSAV. Ústav byl později zrušen, ale v roce 1972 obnoven pod názvem Ústav experimentální mineralogie a geochemie ČSAV a jeho ředitelem byl až do roku 1978 opět prof. Kašpar. V roce 1972 obhájil doktorskou disertační práci.

Prof. Kašpar byl vynikající pedagog, jeho přednášky byly velice oblíbené a svým nezdolným elánem a optimismem dokázal posluchače nadchnout pro svoji věc. Vychoval řadu absolventů, z nichž mnozí získali významná postavení ve vědě i v průmyslu, a stejnou měrou se věnoval i činnosti mimoškolní.Je autorem řady odborných i popularizujících původních prací a monografií, byl členem vědeckých rad a kolegií různých ústavů a ministerstev, nositelem řady medailí a vyznamenání. Aktivně se zúčastnil mnoha domácích i mezinárodních vědeckých konferencí zabývajících se geochemií a nerostnými surovinami a především vlastnostmi a pěstováním technicky důležitých monokrystalů. Velice rád cestoval a jeho zahraniční cesty obohatily i mineralogickou sbírku VŠCHT. Byl velice oblíben mezi studenty, měl k nim velice kladný poměr nejen během studia, ale snažil se i najít jim dobré uplatnění. Stejně byl oblíben mezi podřízenými pro svůj mimořádně lidský postoj. Jeho nezdolný optimismus, altruismus a veselá povaha mu získaly řadu upřímných a oddaných přátel doma i v zahraničí.

Jeho životní dráhu přeťal nelítostný osud 21. září 1984, ale světlá památka prof. Kašpara bude stále žít mezi jeho žáky, spolupracovníky a přáteli, dokud i my neodejdeme do nenávratna.

Vlastimil Seidl

Prof. Dr. Vladimír Prelog zemřel

Dne 7. ledna 1998 zemřel ve věku 91 let absolvent Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství v Praze, profesor ETH v Curychu, laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1975. Vědeckou činnost prof. Preloga dokládá 412 publikaci. Přednášel jako hostující profesor na 33 vysokých školách, byl nositelem 33 vyznamenání, byl členem řady chemických společností, doktorem honoris causa univerzit v Zagrebu, Paříži, Liverpoolu, Cambridgi, Bruselu, Manchestru, Barceloně, Rehovotu, Ljubljaně, Osieku. Prof. Prelog byl čestným členem Čs.společnosti chemické (1948), nositelem Hanušovy (1966), Votočkovy (1978) medaile a v roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát VŠCHT v Praze. Řada našich spolupracovníků měla možnost pracovat v jeho laboratoři a prof. Prelog byl osobním přítelem mnoha našich chemiků. Přes svůj věhlas byl člověkem skromným a přístupným k diskusi na jakékoliv úrovni. Velmi rád vzpomínal na začátky na pražské technice, na působení u firmy Dřiza, s úctou a uznáním hovořil o prof. Votočkovi a Lukešovi. Odešel člověk, ale jeho vědecký přínos zůstane stále živý v mysli pamětníků a jako nedílná součást novodobých učebnic a monografií. Čest jeho památce.

LITERATURA

1. Protiva M.: Chem. Listy 40, 147 (1946).

2. Protiva M.: Chem. Listy 60, 934 (1966).

3. Červinka O., Ferles M.: Chem. Listy 70, 435 (1976).

4. Červinka O.: Sborník VŠCHT Praha (A) 45 (1978).

5. Červinka O.: Chem. Listy. 80, 659 (1986).

6. Herout V.: Chem. Listy 80, 662 (1986).

7. Prelog V.: Gedanken nach 118 Semestern Chemie Studium, Chemie und Gesellschaft, Forum Philippium 1983, str. 57. Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft. Stuttgart 1984.

8. Prelog V.: Naturwiss. Rundschau 38, 259 (1985).

9. Prelog V.: Neka razmisijanja nakon 118 semestara studlja kemije, RAD Jugosl.akad. znan. umjet. kem 5, 7 (1986).

10. Prelog V.: Gedanken nach 118 Semestern Chemie-Studium (Kurzfassung), ETH Bulletin Nr. 220, 1989.

11. Prelog V.: My 132 Semesters of Chemistry Studies in: Profiles, Pathways and Dreams. J. I. Seeman, Ed., Am. Chem. Soc. Books 1991.

12. Červinka O.: Chem. Listy. 86, 68 (1992).

13. Červinka O.: Chem. Listy 90, 473 (1996).

14. Červinka O.: Bulletin Čs. spol. chem., léto, str. 15 (1996).

15. Protiva M.: Croat. Chem. Acta 69 (2) 399 (1996).

16. Heilbronner E., Dunitz Jack D.: Der Erikönig, Helv. Chim. Acta 79, 1241 (1996).

Otakar Červinka