Z vědeckých, odborných a zahraničních společností

Mezinárodní cukrovarnické organizace

Dne 13.února 1997 byla na Vysoké škole chemicko-technologické založena odborná skupina České společnosti chemické Chemie a technologie sacharidů a obilovin. Tato skupina sdružuje zájemce především z oblasti technologie a analytiky čokolády a cukrovinek, cukrovarnické technologie a analytiky a konečně cereální chemie, technologie a analytiky. Historie organizací, které řeší technologické, chemicko-fyzikální a analytické problémy uvedených potravinářských oborů, je bohatá a také poměrně dlouhá.

Zřejmě nejdelší tradici má organizace s názvem International Commission for Uniform Methods of Sugar Analysis (ICUMSA)1,2,3. 12 června 1897 se sešli v Hamburgu cukrovarníci z celého světa, aby prodiskutovali možnost založení vlastní organizace, která by se zabývala jednotnými analytickými metodami určenými zpočátku hlavně ke kontrole obchodování s cukrem.

Každá organizace má své hrdiny, v případě této jsou to jistě Alexander Hertzfeld a Frederick Bates. Alexander Hertzfeld vedl během prvních patnácti let organizaci ICUMSA k tomu, aby byla vysoce profesionální. V těchto letech Frederick Bates zase pracoval pro organizaci v rámci Výboru pro standardy v USA. Ačkoliv 1.světová válka ztížila jejich činnost a formální setkání byla přerušena, oba udržovali myšlenku Mezinárodní cukrovarnické organizace živou. Právě během 1.světové války byly v rámci amerického Výboru pro standardy vypracovány standardní postupy pro polarimetrii.

Z různých důvodů nebyla setkání organizace ICUMSA po ukončení 1.světové války ihned obnovena. Teprve v roce 1932 v Amsterdamu se konala první mezinárodní konference, na jejímž uspořádání se podíleli i českoslovenští cukrovarníci. Činnost organizace byla rozdělena do několika sekcí, které se zabývaly polarimetrií, refraktometrií a měřením hustot cukerných roztoků, stanovením redukujících cukrů, popela, anorganických a organických necukrů, krystalizací, viskozitou a povrchovým napětím. Později byly založeny sekce, které se zabývaly novými technikami, jako jsou chromatografie, spektroskopie a enzymové metody.

Mezinárodní spolupráce cukrovarníků byla opět přerušena 2.světovou válkou. Avšak již v roce 1949 se konala v Bruselu první poválečná konference. Další konference již byly konány v pravidelných intervalech, a to Paříž - 1954, Washington - 1958, Hamburk - 1962, Kodaň - 1966, Londýn - 1970, Ankara - 1974, Montreal - 1978, Dublin - 1982, Cannes - 1986, Colorado Springs - 1990 a konečně v Havaně v roce 1994. Oslava 100-letého výročí založení organizace ICUMSA se uskuteční na 22.konferenci, která se bude konat ve dnech 24. až 29.května 1998 v Berlíně.

V roce 1936 byl vypracován právní statut organizace, který definoval název organizace, cíle, podmínky členství a vlastní strukturu. Snad je vhodné shrnout alespoň cíle, které jsou aktuální dodnes:

1. Vytvoření mezinárodního fóra, které se věnuje cukrovarnické analytice.

2. Vytvoření prostředí, které podpoří studium metod analýzy cukrů, meziproduktů, produktů a látek, které se týkají cukrovarnictví. Studium povede ke standardizaci metod, což je požadavek mezinárodního obchodu.

3. Podpoření výměny poznatků mezi různými státy.

4. Dosažení souhlasu mezi jednotlivými zeměmi a možnost publikace jednotných metod

Členem organizace ICUMSA je stát, který platí členské poplatky podle objemu vyrobeného a dovezeného cukru a má svůj Národní výbor. Na každých 100 tis. tun vyrobeného a importovaného cukru připadá jedna jednotka, které má svou finanční hodnotu a současně tři jednotky odpovídají jednomu volebnímu hlasu Národních výborů při hlasování na konferencích. Na konferencích se volí představitelé organizace a schvalují jednotlivé metody nebo jejich úpravy. V současné době má ICUMSA 33 členů, mezi které patří také Česká republika. Za Československo finanční záležitosti do roku 1989 zařizovalo Ministerstvo zemědělství a v současné době platí ICUMSA poplatky společnost Cukrspol Praha-Modřany a.s..

Volení představitelé jsou prezident, generální sekretář a pokladník. V současné době je prezidentem Dr. M.R. Player (Austrálie), generálním sekretářem R. J. Cowage (Austrálie) a pokladníkem C. J. Shelton (UK). Tito volení představitelé řídí organizaci ve svém vlastním zaměstnání, to znamená, že ICUMSA nemá svůj stálý sekretariát. Na tomto místě je nutné poznamenat, že všechny funkce jsou čestné, pouze redaktor, který rediguje sborníky, analytické příručky a další, je finančně odměňován.

Jak již bylo zmíněno, činnost organizace ICUMSA mezi jednotlivými zasedáními probíhá v odborných sekcích. Každá sekce má svého tajemníka a členy, kteří pracují v různých institucích členských zemí a vzájemně spolupracují v rámci sekce. V členských zemích působí Národní výbory, které mají v čele svého předsedu.

Od roku 1936 jsou vydávány sborníky z konferencí. Sborníky odrážejí činnost organizace mezi jednotlivými zasedáními neboli konferencemi. Na konferencích jsou formulovány úkoly, které jsou pak řešeny formou kruhových testů nebo činností jednotlivých laboratoří výzkumných ústavů nebo cukrovarnických společností. Tajemníci jednotlivých sekcí připravují pak závěrečnou zprávu, která je prodiskutována a schválena na dalším zasedání. Vydané sborníky zahrnující jak zprávu tajemníků sekcí, tak diskusi, jsou pak často průběžnou analytickou příručkou, která odráží změny a novinky v cukrovarnické analytice. Navíc byla několikrát vydána cukrovarnická analytická příručka, a to v letech 1964, 1979 a 1994. Analytická příručka, která byla vydána v roce 1994, zahrnuje metody statisticky ověřené pomocí kruhových testů a kompatibilní s metodami jiných mezinárodních analytických společností, tzv. metody oficiální. Dále jsou uvedeny metody navrhované, které prozatím neprošly kruhovými testy. To jsou metody založené většinou na separačních a spektrálních principech. Tyto metody se obtížně testují, protože přístroje jsou většinou finančně nedostupné řadě členských zemí.

Cukrovarnická veřejnost je kromě pomocí sborníků a analytických příruček informována o činnosti organizace a průběhu ověřování a navrhovaní nových analytických metod pomocí zpráv, tzv.ICUMSA News, které jsou formou překladů v cukrovarnických časopisech publikovány v jednotlivých členských zemích. Jako prioritní otázky jsou řešeny následující analytické problémy:

- standardizace metod ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, jako jsou AOAC, ISO, IUPAC a Codex Alimetarius.

- standardizace chromatografického stanovení sacharosy, dalších cukrů a necukrů na katexech a anexech,

- enzymové stanovení cukrů a nižších organických kyselin,

- ověřování rotační optické disperze křemenných desek a roztoků sacharosy v blízké oblasti infračerveného záření (NIR). Prozatímním výsledkem velmi přesných polarimetrických měření je zjištění, že platí matematické vztahy vypočtené a ověřené pro viditelnou oblast záření. Závazný závěr vyplyne na 22. zasedání v Berlíně a bude rozhodující pro zavádění NIR polarimetrie.

V období mezi dvěma světovými válkami a krátce po 2.světové válce zastupovali Československo ve funkci tajemníků různých sekcí přední vědečtí odborníci, jako např. V.Sázavský, J.Vondrák, V.Staněk a K.Šandera. Po roce 1948 působí v různých sekcích řada výzkumných a vysokoškolských pracovníků bývalého Československa a nyní České republiky.

V prosinci 1997 byla vydána v nakladatelství Dr.Albert Bartens, KG, Berlín kniha The History of ICUMSA, The First 100 Years 1897-1997 ( ISBN: 0 905003 15 2). Tato kniha, jejímž autorem je R.W.Plews, je zajímavým a téměř napínavým přehledem činnosti mezinárodní cukrovarnické analytické společnosti, jejích významných členů, zachycuje vývoj jednotlivých analytických metod, zejména polarimetrie, a v poslední době NIR polarimetrie. Zároveň je také možno sledovat historii sjednocování a standardizaci metod ve spolupráci s dalšími mezinárodními analytickými společnostmi.

Druhou mezinárodní cukrovarnickou organizací je komise, která je označována zkratkou CITS (Commission Internationale Technique de Sucrerie)4. Dne 18. 9. 1947 se na pozvání Raffinerie Tirlemontoise S.A. v Belgii sešli významné osobnosti evropského cukrovarnictví, aby položili základ mezinárodního výzkumu cukrovarnické technologie. K založení organizace významně přispěl prof. Josef Dědek, který byl před svým odchodem ke společnosti Raffinerie Tirlemontoise S. A. profesorem technologie cukru na Vysokém učení technickém v Brně. Cíle organizace, které prof. Dědek tehdy formuloval, byly následující:

- výměna technologických výsledků dosažených v cukrovarech u různých společností,

- vytvoření centrální knihovnické služby, které by poskytovaly informace o dostupných časopisech a knihách,

- publikace výsledků vědecké práce ve speciálních sbornících,

- vydání nové knihy, která by zpracovala současnou cukrovarnickou technologii včetně chemických základů.

Konečná struktura CITS a zásady činnosti byly formulovány na zasedání v roce 1955, kdy byl také ustanoven vědecký výbor, jehož prvním prezidentem se stal prof. Dědek. Členy vědeckého výboru se mohli stát představitelé cukrovarnického průmyslu a výzkumu aktivně prezentující výsledky své práce. Financování aktivit CITS bylo a dosud je založeno na dobrovolných příspěvcích výrobců cukru, schůze vědeckého výboru se konají každý rok a generální zasedání CITS se od roku 1967 konají pravidelně ve čtyřletých intervalech. Postupně byly vytvořeny následující subkomise: Měření a řízení procesu, Krystalizace, Barva a Kvalita řepy a skladování.

Československo bylo zastupováno ve vědeckém výboru v letech 1960 až 1976 prof. J. Vašátkem a později prof. A. Dandárem. V současné době ve vědeckém výboru pracuje prof. P. Kadlec. Cukrovarnická odborná veřejnost v České republice se aktivně zúčastňuje pravidelně zasedání CITS od roku 1991 formou přednášek.

LITERATURA

1. Plews R.W.: The History if ICUMSA The First 100 Years 1987-1997, Verlag Dr. Albert Bartens KG, Berlin 1997.

2. Proceedings of ICUMSA, 1978-1994.

3. ICUMSA News 1986-1998, viz Listy cukrovarnické a řepařské.

4. Kadlec P.: Listy cukrov. a řepařské 112, 176 (1996).

Jana Čopíková

Dokumenty IUPAC

Mezinárodní unie čisté a užité chemie (IUPAC) považuje za jednu ze svých priorit stimulaci aktivit v oblasti nauky o materiálech, zejména s přihlédnutím k udržitelnému světovému rozvoji. Unie vypracovala k tomuto tématu dva dokumenty: "Strategická iniciativa IUPAC v materiálech" a "Perspektivy a doporučení konference CHEMRAWN IX: Světová konference o úloze nových materiálů v udržitelném rozvoji".

CHEMRAWN (Chemicaí Research Applied to World Needs) je název jednoho ze stálých výborů IUPAC, jehož posláním je organizovat konference o aktuálních světových problémech, k jejichž řešení může chemie přispět.

Prezident Unie a její výkonný ředitel se obrátili na Národní přidružené organizace (National Adhering Organizations), tj. organizace zastupující jednotlivé členské země v Unii, se žádostí o uveřejnění obou dokumentů ve svých národních informačních mediích. Český komitét pro chemii, který reprezentuje Českou republiku v IUPAC, po dohodě s redakcí Bulletinu Českých chemických společností, předkládá naší chemické veřejnosti oba dokumenty v původním znění.

"IUPAC Strategie Initiative in Materials"

IUPAC has commenced a Strategy Initiative in Materials, to coordinate new and existing projects on materials science which require expertise from more than one IITPAC Division, and to act as a world-wide point of reference for issues related to materials science and IUPAC.

The working group of this Initiative is co-chaired by Professor John Corish (IUPAC Inorganic Division - Trinity College Dublin - JCORJSH@tcd.ie) and Professor Robert Gilbert (IUPAC Macromolecular Division - University of Sydney - gilbert@chem.usyd.edu.au). The first meeting was held at the IUPAC General Assembly in Geneva in September 1997, with members of the Physical Chemistry, Inorganic, and Macromolecular Divisions. The IUPAC commissions involved thus far are Commission 1.6 (Colloid and Surface Chemistry Including Catalysis), Commission 11.3 (High Temperature Materials and Solid State Chemistry), and Commissions IV.1 and IV.2 (Macromolecular Nomenclature and Polymer Characterization and Properties).

New projects are being considered involving measurement, characterization, and nomenclature in: Colloidal stability and flow; Characterization of powders; Nano-structured materials; Electro-active polymers; Porous materials; New layered materials; Inorganic composites; Bio-mimetic materials; Combinatorial synthesis of inorganic materials; Organic templates for inorganic zeolites; Atomic-layer epitaxy; Joining; Advanced materials manufacture; and Thermal and thermomechanical properties of composites.

Another important area will be in education involving materials chemistry, for example creating a resource on the www of current syllabi in materials courses.

The Co-Chairs have issued a call for Expressions of Interest for Interdivisional materials-related projects, and proposed outcomes from such projects; expressions of interest should be sent to the Co-Chairs.

"Perspectives and Recommendations"

Seven Findings:

1. For all materials there is a need to establish credible models to determine true life cycle cost/effects so that proper choices between materials and technologies can be made.

2. While advances are being made in the recycling of materials, much still needs to be done in the difficult area of recycling manufactured goods containing these materials.

3. The conservation of and the development of quality water supplies is a need that must be met to avoid future civil strife and meet the goals of sustainable development. Advanced materials can help meet this need.

4. In developing countries locally available materials may be significant upgraded with small amounts of materials or processing technology from outside the region.

5. There are a number of opportunities for improvement and use of traditional materials consistent with the goals of sustainable development.

6. Advanced materials have the potential to effect the extent to which various energy options contribute to sustainable development.

7. The over-riding importance of good catalysis research can effect the approach to truly sustainable production of many advanced materials.

Six Recommendations:

1. All IUPAC adhering bodies should work through their local associations to make the case with national finding agencies of the need for basic research on advanced materials and understanding properties and opportunities in the context of sustainable development. (Five important areas were suggested.)

2. We support the ready transfer of environmental technologies across industries, across nations, and across public/private sectors; we want to focus the switch from control and remediation technologies to avoidance and resource conservation.

3. We urge government and international organizations to recognize that proper support of Intellectual Property rights can help in the introduction of advanced materials and process technologies to further sustainable development.

4. We seek promotion of technical education with emphasis on sustainable development. (3Vi11 be included in a future CHEMRAWN conference.) The public should be reminded of the significance of advanced materials and the role they play in society.

5. Experts should define (in writing) the needs and opportunities in advanced materials to build a better awareness in the public of the contributions of chemistry and advanced materials to our society and to sustainable development.

6. We urge that where awards are given, special recognition be given to advances in developing materials that contribute to sustainable development.

Český komitét pro chemii se tímto obrací na chemickou veřejnost, české členy orgánů IUPAC, národní reprezentanty České republiky v IUPAC a přidružené členy k IUPAC se žádostí, aby iniciativně podporovali aktivitu Unie v nauce o materiálech a své příspěvky i případné dotazy adresovali předsedům pracovní skupiny (Working Party) ustavené pro tuto oblast činnosti Unie (adresy elektronické pošty jsou uvedeny v prvém dokumentu).

Pavel Kratochvíl
předseda Českého komitétu pro chemii

Zastoupení představitelů české chemie v Učené společnosti České republiky

Na slavnostním zasedání ve Vlasteneckém sále Karolina byla 10. května 1994 ustavena Učená společnost České republiky. Učená společnost se hlásí k nástupnictví Královské české společnosti nauk, která byla založena v roce 1790. Koncem 19. století byly architektem Hlávkou, velkým mecenášem a milovníkem umění a věd, položeny základy České akademie věd a umění. Vznikem Československé akademie věd v roce 1952 se v ní obě tyto instituce rozplynuly.

Československá akademie věd se svými akademiky a členy korespondenty v sobě nesla sovětského ducha a organizačně byla věrnou kopií sovětské příbuzné. ČSAV se sestávala z ústavů, přičemž právě ústavy chemického a biochemického zaměření tvořily páteř akademie.

"Po roce 1989 se znovuobnovením demokracie v celé naší společnosti byl pohled na sbor členů ČSAV žalostný; sbor byl trapně kontaminován zvrácenými hledisky a jeho rozpuštění v tomto porevolučním období přispělo ke kulturní obrodě. Slovo akademie nakonec zůstalo u nás zadáno pro soubor badatelských institucí mimo vysokoškolský výzkum" (citace z předmluvy publikace Učená společnost ČR 1995 - 96 - Societas Scientiarium Bohemica 1996, kterou napsal předseda Učené společnosti ČR prof. R. Zahradník).

Učená společnost ČR má nyní 59 řádných členů a 13 členů čestných, čestné členství se týká výlučně vědců zahraničních. Všichni řádní členové musí být občany České republiky a rekrutují se z řad předních vědeckých odborníků, jak z ústavů Akademie věd a vysokých škol, tak i z výzkumných pracovišť jiného typu.

Členové Učené společnosti se scházejí pravidelně každý měsíc na pracovních schůzkách, na nichž, kromě organizačních záležitostí, je na programu obsáhlejší přednáška z různých vědních oborů, k níž následuje mnohdy velmi široká a zanícená diskuse.

Jednou ročně se koná valné shromáždění, které má nejprve slavnostní a poté pracovní ráz. Jsou na něm udělovány ceny Učené společnosti za významné badatelské dílo, a to jak pro juniory, tak i pro seniory. Na valném shromáždění se každoročně volí i noví členové Učené společnosti. přičemž počet řádných členů mladších 65 let je stanovami omezen na 50.

Zajímavou novinkou, zavedenou v posledních letech, je prezentace medailónků, většinou doplněných osobními vzpomínkami řečníka na některého významného vědce naší nedávné minulosti. S velmi pěkným připomenutím odkazu a památky profesora E. Votočka vystoupil i prof. O. Wichterle. Z úst prof. R. Zahradníka jsme slyšeli o významném českém lékaři a toxikologovi J. Teisingerovi

Učená společnost usiluje o vytvoření dobrých podmínek pro rozkvět kultury, vědy a vzdělanosti. Ve stanovách Společnosti se mimo jiné praví: Cílem Učené společnosti České republiky je podněcovat svobodné pěstování vědy, budit touhu po poznání a radost z něho, šířit vědecké poznatky ve veřejnosti. Učená společnost bude pěstovat myšlení a jednání překračující hranice jednotlivých oborů. Může tak svobodně činit proto, že spolu mají možnost komunikovat vědci ze všech oblastí činnosti - sociologové, filozofové, lingvisti a představitelé dalších humanitních oborů spolu s lékaři, matematiky a všemi přírodovědnými obory představovanými i silnou skupinou chemiků, fyziků a biologů.

Z iniciativy členů Učené společnosti z řad chemiků bylo zorganizováno setkání s kapitány našeho chemického průmyslu, kam byli přizváni současně i zástupci ústavů Akademie věd a vysokých škol chemického zaměření. Cílem tohoto setkání bylo a zůstává i do budoucna seznamovat naši výzkumnou a průmyslovou základnu s nejnovějšími poznatky naší vědy a podnítit vzájemnou spolupráci na projektech, které by byly zajímavé a atraktivní pro obě strany. Konečným výsledkem by mělo být jejich průmyslové a komerční využití.

Širší chemickou veřejnost bude jistě zajímat i zastoupení českých chemiků v této společnosti. Již v roce 1991 vznikla na popud prof. O. Wichterleho a prof. R. Zahradníka Nadace pro obnovu Učené společnosti. Oba dva světově uznávaní badatelé v oboru chemie tak přispěli značnou vahou svých osobností k založení obrozené Učené společnosti ČR, navazující na tradice Královské české společnosti nauk a České akademie věd a umění. Řádně zvolenými členy jsou jak pracovníci nynější Akademie věd, tak i významní pedagogové vysokých škol, kteří svojí vědeckou a popularizační prací přispívají ke zvyšování prestiže české vědy nejen doma, ale i ve světě.

Z chemiků, řádných členů Učené společnosti, to jsou převážně pracovníci ústavů Akademie věd ČR. Kromě již zmíněných prof. Ing. Otto Wichterleho, DrSc., Dr.hc.mult. a prof. Ing. Rudolfa Zahradníka, DrSc., Dr.hc.mult. to jsou: doc. RNDr. Petr Čárský, DrSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, prof. Ing. Karel Dušek, DrSc., z Ústavu makromolekulární chemie, prof. Ing. Otto Exner, DrSc., z Ústavu organické chemie a biochemie, RNDr. Vladimír Hanuš, CSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, doc. Ing. Pavel Hobza, DrSc., z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského, prof. Ing. Pavel Kratochvíl, DrSc., z Ústavu makromolekulární chemie a doc. Ing. Dr. Jaromír Plešek, CSc., z Ústavu anorganické chemie.

Z vysokých škol má v řadách chemiků, řádných členů Učené společnosti ČR, zastoupení Univerzita Pardubice. Její dlouholetý pedagog a význačný analytický chemik, prof. Ing. Jaroslav Churáček, DrSc., byl zvolen řádným členem Učené společnosti v roce 1995.

Z čestných zahraničních členů, kteří jsou spojeni s velkým dílem v chemii, to jsou význační teoretičtí fyzici prof. RNDr. Jaroslav Koutecký, DrSc., Dr.hc.mult., Freie Universität Berlin, BRD, prof. RNDr. Jiří Čížek, DrSc., a prof. RNDr. Josef Paldus, oba z University of Waterloo, Kanada, a další dva světově uznávaní chemici prof. PhDr. Josef Michl, Dr.hc.mult. University of Colorado v Boulderu, USA a prof. RNDr. Ladislav Kováč, DrSc., z Univerzity Komenského v Bratislavě, Slovenská republika.

Mgr. Jiří Kroulík
tajemník Učené společnosti ČR

Nová adresa IUPAC

Sekretariát IUPAC oznámil novou URL pro svoji www stránku http://www.iupac.org/.

pad