Chemický průmysl ve světě - část II

V minulém čísle Bulletinu byla publikována první část cyklu prezentujícího současný stav petrochemického průmyslu ve světě. Údaje byly převzaty z různých materiálů publikovaných v rámci mezinárodní výstavy ACHEMA 97 a měly by sloužit nejen jako obraz současného stavu tohoto strategického odvětví národních ekonomik jednotlivých států, ale měly by také poskytnout čtenáři náznak dalšího vývoje v jednotlivých regionech a prezentovat situaci formou základních ekonomických faktorů na místních trzích s petrochemickými produkty. Stejně jako v prvním díle budou i zde prezentovány jednotlivé země v abecedním pořadí.

FRANCIE

Jean Gauvin, prezident Union of French Chemical Industries (UIC), Paříž

Francouzská ekonomika, stejně jako většina evropských ekonomik, prožívá v posledních několika letech pouze průměrný rozvoj. Tento trend lze nalézt i ve francouzském chemickém a petrochemickém průmyslu. Přes tuto skutečnost zaznamenal francouzský chemický průmysl v roce 1996 zvýšení objemu výroby. U obchodní marže došlo však k mírnému snížení.

Francouzský chemický průmysl v roce 1996 lze obecně charakterizovat několika ekonomickými údaji:

- zvýšení celkového objemu výroby o 3 %, které bylo umožněno nejen zvýšením exportu, ale i nárůstem domácí poptávky.

- obrat ve výši 430 miliard franků (F), což představuje pouze 2% růst. Tato hodnota je výsledkem vlivu růstu nákladů na suroviny a energie v kombinaci se snižováním cen. Tyto jevy pak negativně ovlivnily zisky.

- obchodní bilance zahraničního obchodu, která byla pozitivní i v minulých letech, opět vzrostla, došlo k navýšení z 40,7 miliard F v roce 1995 na 46,7 miliard F v roce 1996.

- navýšení objemu investic, přibližně o 7 %. Tento fakt je neklamným znamením mírného oživení ve francouzském chemickém průmyslu, jehož počátek je možné nalézt v roce 1995, kdy došlo k navýšení objemu investic o 6 %. Investice v roce 1996 dosáhly 18,5 miliard franků.

Vzhledem k převažujícímu ekonomické situaci v Evropě je 3% růst objemu chemické výroby v roce 1996 považován za uspokojivý výsledek, kterého však nebylo dosaženo lehce. Na konci roku 1995, v době silících sociálních tlaků na francouzskou ekonomiku, byl růst objemu chemické výroby pouze 1%. V prvních třech měsících došlo k výraznému oživení, které pokračovalo i v dalším čtvrtletí, ačkoliv rychlost růstu byla nižší. Druhá polovina roku však již nevykazovala potřebnou dynamiku a svým trendem se blížila spíše roku 1995. Hlavními důvody růstu objemu chemické výroby bylo několik faktorů, v prvé řadě příznivý vývoj exportu, který zaznamenal 3,4% nárůst a rovněž zvýšení poptávky z rozvíjejících se domácích odvětví, především zemědělství a průmyslu obalů. Naopak oblast stavebnictví, elektrotechnický a automobilový průmysl vykazoval v průběhu celého roku negativní hodnoty. Na tomto místě je nutné zmínit i 2,3 % nárůst v oblasti soukromé spotřeby, která představuje přibližně 40 % prodeje v chemickém průmyslu.

Růst francouzského chemického průmyslu byl větší než růst průmyslové výroby v této zemi, který dosáhl téměř 1 %, přičemž HDP vzrostl o 1,3 %. Hodnota růstu francouzského chemického průmyslu byla vyšší i v porovnání s průměrnou hodnotou, kterou vykazoval evropský chemický průmysl.

Závěrečné saldo obchodní bilance zahraničního obchodu s chemickými produkty v roce 1996 bylo 46,7 miliard F, což představuje navýšení o 6 miliard F proti roku 1995. Vývoz vzrostl o 3,4 % a dovoz o 0,6 %. Tyto velmi pozitivní výsledky je nutné uvažovat z hlediska komplexního pohledu na francouzský zahraniční obchod s chemickými produkty. Tento pohled spočívá v charakteristice hlavních odbytišť, ale také v jejich perspektivě z hlediska francouzského exportu. Hlavním odbytištěm pro výrobky francouzského chemického průmyslu je západní Evropa, která představuje 69 % celkového objemu vývozu chemického průmyslu. Větší dynamiku však v současné době vykazuje 'světový export' tj. export do ostatních zemí mimo západní Evropu. Export do západní Evropy vzrostl v roce 1996 pouze o 0,8 % a dovoz o 0,3 %, což odráží průměrný ekonomický růst v této oblasti. Vývoz francouzských chemických výrobků se zvýšil o 4,4 % do Španělska, o 2,8 % do států Belgicko - Lucemburské ekonomické unie a o 2,6 % do Itálie. Na druhé straně došlo ke snížení exportu o 5,5% do Nizozemí, o 2,2 % do Německa a o 0,5 % do Velké Británie.

Ve skandinávských zemích existuje značná poptávka po dovozu chemických produktů. Export se zvýšil o 20 % do Finska, 15 % do Švédska a 6 % do Norska. Export v rámci zemí střední a východní Evropy je poměrně velký zvláště do Společenství nezávislých států (42 %), Polska (32 %), České republiky (30 %) a Rumunska (30 %). Rovněž se zvýšil vývoz do Severní Ameriky. Konkrétně do USA toto zvýšení představovalo 9 % nárůst. V případě Kanady zůstal vývoz nezměněn. Export do asijských zemí se nadále zvyšoval, konkrétně do Indie (60 %), Číny (24 %), Thajska (17 %) a Vietnamu (11 %). Na druhé straně hodnota obchodní výměny se zeměmi označovanými jako "čtyři asijští tygři" zůstala nezměněná, což částečně souvisí se zpomalováním ekonomiky v těchto zemích, které následuje po mnohaletém výrazném růstu. Export do Latinské Ameriky se zvyšoval převážně na hlavních trzích: Mexiko (32 %), Argentina (24 %) a Brazílie (15 %). Prodej francouzských chemických produktů v Africe poklesl v Alžírsku (43 %), naopak se zvýšil v Nigérii (25 %) a Egyptě (18 %).

Nejvýznamnější skupiny exportních komodit (růst exportu):

farmaceutické výrobky (14,4 %), určeny převážně pro západoevropský trh; agrochemikálie (15 %); parfémy a kosmetika (5,5 %).

Plasty se podílely na zvýšení objemu zahraničního obchodu 8% (nárůst objemu), ale toto navýšení bylo doprovázeno 4,8 % poklesem jejich ceny. V případě dovozu byl největší pohyb zaznamenán u hnojiv (9,2 % pokles objemu a 3,2 % pokles ceny) a farmaceutických produktů (8,2% nárůst objemu).

V roce 1996 došlo v rámci chemického průmyslu k výraznému zdražení nákladů, zejména energií, což mělo za následek nepříznivý vývoj cen. Zvláště cena ropy vzrostla v průměru o 24 % proti roku 1995. Vzhledem k těmto podmínkám nemohly petrochemické společnosti dosáhnout výrazného navýšení v porovnání s výsledky v letech 1994-95. Jejich snahou bylo a nadále zůstane zvyšování produktivity a kvality výrobků.

Po silném poklesu investiční činnosti, který nastal v roce 1990, došlo v roce 1995 po dlouhých pěti letech stagnace v této oblasti k růstu, který se pohyboval na úrovni 6%. Tento trend pokračoval i v roce následujícím, kdy se investice zvýšily o 7 %. Tyto investice v sobě zahrnují jednak vývoj nových technologií, případně zlepšování již existujících, dále pak zvyšování kvality vyráběných produktů. V objemu investic se chemický průmysl ve Francii řadil na druhé místo hned za průmysl automobilový.

V roce 1997 pokračovala francouzská ekonomika v růstu, který se pohyboval okolo hodnoty 2,5 %. Tento výsledek byl umožněn několika příznivými okolnostmi, v nichž významnou roli hrál růst hodnoty dolaru a snížení některých daní. Nárůst objemu výroby chemického průmyslu zůstal přibližně na úrovni roku 1996.

INDIE

R. S. Sheoni, vícepresident, Reliance Industries, Ltd., Bombay, Indie

Po reformách v roce 1991 vykazuje indický průmysl roční míru růstu 7,5 %. Jako druhá nejlidnatější země světa má Indie velmi dobré ekonomické vyhlídky. Během čtyř let si indický HDP udržel 5 % tempo růstu. Neustálý růst souvisí zejména s vládní liberalizační politikou, která byla iniciována Kongresem. Ministr financí očekává 7 % růst v rámci celé ekonomiky. Spolu s optimistickými vyhlídkami indické ekonomiky jsou předpovídány pozitivní trendy v oblasti různých petrochemických výrobků:

Pro udržení kroku s trhem polyesterů dosáhne poptávka po čisté kyselině tereftalové (PTA) v roce 2000 1,5 Mt. V důsledku velké poptávky po polyesterech poroste i spotřeba p-xylenu (PX). Předpokládá se, že poptávka po PX dosáhne v roce 1998 900 kt a v roce 2000 1,3 Mt. Vzhledem k růstu poptávky se odhaduje nárůst kapacit výroby PX na 1,65 Mt, což bude zajištěno několika projekty na zvýšení kapacity. Přebytek výroby PX bude směřován na zahraniční trhy.

Spotřeba polystyrenu (PS) a jeho kopolymerů určuje poptávku po styrenu. Domácí spotřeba PS se pro rok 1996 odhaduje na 110 kt. Předpokládá se, že se tato poptávka do roku 2000 zdvojnásobí (240 kt). Konjunktura na trhu s automobily a spotřebním zbožím je zodpovědná za vzestup poptávky plastů. Očekává se, že v důsledku zvyšující se poptávky po spotřebním zboží poroste i poptávka po ABS kopolymeru. Potřeba styrenu v Indii je zajišťována dovozem. V roce 1998 dosáhne dovoz styrenu 260 Mtun. Je plánována výstavba jednotky na výrobu styrenu, která bude spuštěna v roce 2000 a bude zajišťovat výrobu 80 kt, přičemž domácí poptávka dosáhne 370 kt.

Roční růst poptávky kaprolaktamu se odhaduje na 5 %. V roce 2000 dosáhne domácí poptávka 115 kt.

Předpokládá se, že poptávka po lineárních alkylbenzenech (LAB) poroste rychlostí 10 % ročně až do roku 2000. Domácí poptávka se odhaduje na 310 kt. Několik nových projektů a nová jednotka s kapacitou 75 Mtun, která bude uvedena do provozu v roce 1998, by mělo zajistit přebytek. Poptávka po benzenu poroste rovnoměrně rychlostí 23 % za rok až do příštího století a je odhadována na 865 kt. Domácí poptávka po benzenu byla v roce 1996 vyšší než nabídka, a to o 80 kt, což bylo kompenzováno dovozem. V dohledné době bude spuštěna nová jednotka na výrobu aromátů. Nicméně vzhledem k rostoucí poptávce bude i nadále nedostatek benzenu, konkrétně o 245 kt, pokud nebude před koncem století postavena nová jednotka.

Mezi aplikace využívající toluen jako surovinu patří výroba kyseliny benzoové, TDI, nitroaromátů a rozpouštědel pro pryskyřice a nátěrové hmoty. 80 kt toluenu bude využito jako rozpouštědlo. V roce 2000 dosáhne poptávka po toluenu 100 kt. Domácí rafinerie dodávají přibližně 90 kt toluenu. Vzhledem k rostoucí poptávce bude její část kryta dovozem.

ITÁLIE

Italská federace chemického průmyslu (FEDERCHIMICA), Milán

Italský chemický průmysl je úzce spjat s národním hospodářstvím a jeho vývoj sleduje hlavní trendy domácí ekonomiky. To má za následek, že okolnosti, které brzdí italskou ekonomiku, velmi úzce souvisí a ovlivňují chemický průmysl v zemi. Ekonomická politika snažící se redukovat státní deficit a splnit podmínky Maastrichtské smlouvy tak ovlivňuje zájmy chemických výrobců. Od devalvace liry byl chemický průmysl velmi omezován stagnujícím domácím trhem. Italský HDP byl jeden z nejnižších v Evropě. Růst produktivity byl velmi omezený. Snížená poptávka a výrazný pokles cen, který byl navíc zhoršován zpevňováním měny, způsobily v roce 1996 pokles hodnoty obchodů.

Pokles hodnoty chemické produkce v roce 1996 v porovnání s rokem 1995 je 3,8 %. Domácí poptávka byla negativní; aktuální ceny klesly o 3,4 % v celém chemickém průmyslu dokonce o 6,3 % pokud byl odečten průmysl farmaceutický. Reálné tempo výroby stejně jako vývoz bylo pozitivní, zatímco dovoz klesal v důsledku snižující se spotřeby.

V roce 1996 vzrostl objem obchodů o 30 % proti roku 1995, přesto se hodnota vývozu zvýšila pouze o 0,7 % a dosáhla tak hodnoty 31 000 miliard L. Hodnota chemických výrobků se snížila o 2 %. Za tuto skutečnost je hlavně zodpovědná úroveň cen. Pokles v roce 1997 byl odhadován na 4 %, což bylo v přímé souvislosti se zpevňováním liry a mělo za následek růst cen. Data o dovozu jasně ukazují silný pokles (4,7%), který dosáhl 8% pro čistě chemické výrobky. To je známkou slabé domácí poptávky a způsobuje 3% pokles objemů obchodu.

Obchodní bilance zahraničního obchodu s chemikáliemi profitovala jak ze snižování cen, tak ze zvyšování úrovně vývozu; výnosy se zvýšily o 2 300 miliard lir. V roce 1996 na každých 100 lir dovozu připadalo 72 lir vývozu (v případě chemických výrobků, s odečtením výrobků farmaceutického průmyslu, to bylo 67 lir). V kontextu střednědobého vývoje je tento trend pozitivní, neboť v roce 1990 připadalo na každých 100 lir dovozu pouze 58 lir vývozu, což svědčí o obnově domácí ekonomiky. Na zahraničních trzích se italský chemický průmysl prosazoval jen v omezené míře v důsledku oslabeného evropského trhu, snižujících se cen a zpevňování domácí měny.

Domácí poptávka signalizuje nízkou ekonomickou aktivitu a to jak na úrovni průmyslové, tak na úrovni spotřebitelské. Hlavním důvodem snižování již tak slabé ekonomické aktivity je přetrvávající úzký okruh odbytišť pro chemické výrobky v oborech plasty, guma, papír a textil. Zatímco chemická produkce vykazuje 1,7% pokles, spotřeba klesá o 2,6 %. Vzhledem k cyklickému charakteru chemického průmyslu, mnohé jeho sektory dosáhly minima až na konci roku 1996. Chemický průmysl účinně snižoval inflační tlaky. Stav národního hospodářství a zpevňování měny měly za následek snížení cen na konci roku 1996. Avšak stabilizační tlaky a úzký chemický trh s ropou a pohonnými hmotami ceny naopak nutily ke zvyšování. Tento růst cen však nevyrovnal zvýšené náklady na suroviny. Odhady ekonomického růstu na rok 1997 byly velmi konzervativní a předpokládaly v chemickém průmyslu vzestup o 1,5 %. Za klíčový faktor pro růst exportu bylo považováno zlepšení stavu evropského trhu.

Italský chemický průmysl bude i nadále pokračovat v trendu zotavování, který by měl i přes negativní vliv zpevňování domácí měny vést ke zvýšení konkurenceschopnosti a dalšímu zvýšení exportu.

JAPONSKO

Ikuo Misumi, Ministerstvo mezinárodního obchodu a průmyslu, Tokyo, Japonsko

V roce 1995 byl obrat japonského chemického a petrochemického průmyslu 23,4 trilionu jenů, z čehož 7,9 trilionu jenů náleželo petrochemickému sektoru. Podíl chemického průmyslu na obratu japonské výroby byl 7,5 %.

Marže je u japonského průmyslu velmi nízká. Protože japonský petrochemický průmysl je zaměřen na domácí trh, který byl negativně ovlivněn nedávnou recesí, zažívá od druhé poloviny roku 1991 velmi těžké časy a za rok 1992 a 1993 zaznamenal negativní zisk.

V roce 1994 z důvodu vyšších cen petrochemických výrobků se stalo toto odvětví výnosným. Průměrná marže v roce 1994 byla jen 0,4 % z důvodu velmi nízké domácí poptávky a typické japonské obchodní praxe. V následujícím roce 1995 zaznamenal průmysl vysoký zisk, téměř 4 %. Pozvolné zotavení japonské ekonomiky, rychlý nárůst poptávky na asijských trzích a vliv restrukturalizace jsou důvodem vyšších zisků. V roce 1996 byly zisky opět nižší z důvodu vyšších cen petrochemických produktů.

Výroba ethylenu - základního produktu petrochemického průmyslu - je ovlivněna podílem Japonska na světové produkci ethylenu téměř 10 %, čímž se řadí na úroveň produkce USA. Nicméně produkční kapacita jednotlivých japonských společností je ve srovnání s produkčními možnostmi amerických a evropských společností malá. Ani největší japonská firma se neřadí mezi 10 největších producentů na světě.

Vývoz petrochemických výrobků je podpořen silnou poptávkou v asijských zemích; v roce 1995 bylo vyvezeno 1,662 Mt ethylenového ekvivalentu, což představovalo rekordní výši. V následujícím roce objem vývozu přesáhl úroveň roku 1995. Dovoz petrochemických výrobků v roce 1995 poklesl o 17,8 % v porovnání s předcházejícím rokem. Tento stav následoval po dvou letech nepřetržitého růstu z původně poměrně nízké poptávky na domácím trhu a současného znehodnocování jenu. Poptávka a situace jenu se ani v roce 1996 nezměnila, proto úroveň dovozu petrochemických výrobků byla i v roce 1996 nízká.

Kapacita výroby ethylenu na asijském kontinentu v nedávné době výrazně vzrostla v důsledku probíhajících projektů výstavby nových a rozšiřování stávajících kapacit v asijských zemích. V letech 1989 až 1992 rostla v těchto zemích kapacita výroby ethylenu rychlostí 10,2 % za rok a předpovědi počítají s dalším růstem až do roku 2000. Proto se očekává vznik nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po ethylenu, což bude mít vliv na japonský petrochemický průmysl. Změny podmínek v mezinárodním obchodě, pomalý ekonomický růst v Japonsku a další ekonomické faktory budou ovlivňovat přeměnu japonského chemicko/petrochemického průmyslu v mezinárodně orientovaný a budou přípravou na silnou konkurenci i na japonském trhu.

Japonský chemicko/petrochemický průmysl se aktivně přeměňuje v důsledku změn v obchodních podmínkách. Např. v říjnu 1994 Mitsubishi Kasei Co. a Mitsubishi Petrochemical Co. splynuly v Mitsubishi Chemical Corp. a Asahi Chemical Industry Co., Ltd. prodalo svou polypropylenovou divizi firmě Showa Denko K.K. Rovněž firmy Mitsui Toatsu Chemicals, Inc. a Mutsui Petrochemical Industries, Ltd. plánovaly spojení na říjen 1997. Hlavním problémem restrukturalizace chemicko/petrochemického průmyslu je regulace hlavně tam, kde se nepředpokládá rychlá přeměna. Velmi důležitými se jeví výsledky v současné době probíhajících diskusí o reformě struktury národní ekonomiky v japonské vládě. Očekávají se jisté regulační reformy.

NĚMECKO

Klaus Wohlleben, ředitel Asociace německého chemického průmyslu (VCI), Frankfurt

Klesající trend ekonomiky německého chemického průmyslu, za jehož počátek je považováno jaro roku 1995, pokračoval na začátku roku 1996 a svého minima dosáhl v prvním čtvrtletí uvedeného roku. V polovině roku 1996 zůstával obchod na nízké úrovni, přesto se začaly objevovat první příznaky stabilizace. Celkově byl v roce 1996 odhadován 0,5% růst chemické výroby. Pozitivní impulzy přicházely pouze ze zahraničí, kde mírně rostla poptávka po německých chemických produktech. Obchod na domácích trzích byl však celou první polovinu roku 1996 nevýrazný. K této situaci přispíval pomalý vývoj v klíčových spotřebitelských odvětvích, jako je stavebnictví a průmysl spotřebního zboží.

Vývoj v různých odvětvích chemického průmyslu neposkytoval stejnorodý obraz. Pokles výroby byl obzvláště výrazný u základních anorganických chemikálií (pokles 4,5 %). Agrochemikálie zůstaly rovněž 4 % pod objemem výroby zaznamenaným v roce 1995. Hodnota výroby spotřebního zboží, např. mýdla, detergentů, čistících prostředků a výrobků pro osobní hygienu se snížila o 3,9 % proti předcházejícímu roku. Na druhé straně byl zvýšen objem výroby organických chemikálií o 1,9 % proti úrovni roku 1995. Oživení ve výrobě plastů nastalo ve třetím čtvrtletí roku 1996, výsledkem čehož byl 1,9% roční růst objemu výroby. Produkce ve výrobě umělých vláken zůstala na úrovni roku 1995. Podle oficiálních údajů došlo k poklesu i ve farmaceutickém průmyslu. Současný stav v tomto průmyslovém odvětví zdaleka není tak dramatický, neboť za rok 1997 byl kalkulován 1,5% růst objemu výroby.

V důsledku nízké poptávky průmyslových odběratelů a přetrvávající neuspokojivé poptávky soukromých spotřebitelů klesly ceny průmyslových produktů v roce 1996 o 3,6 % v porovnání s rokem předchozím. Negativní vývoj cen zřetelně ovlivnil další vývoj. Celkový prodej dosáhl 175 000 miliard DM, což znamenalo 2,5 % pokles realizovaného obratu proti roku 1995. Domácí prodej vykazoval rovněž klesající trend. Dosáhl hodnoty 93 500 miliard marek (DM), což znamenalo 6 % pokles.

Export německého chemického průmyslu vzrostl o 3 % na 103 000 miliard DM. Tento nárůst vývozu chemických produktů byl v přímé souvislosti s nižší cenovou hladinou v porovnání s rokem 1995. Dovoz chemických produktů ve stejném období klesl o 0,5 % na 61 500 miliard DM, opět jako důsledek poklesu cen na domácím trhu.

Chemický průmysl zaměstnával 517 800 pracovníků. Tato hodnota znamenala 3,4 % pokles hladiny zaměstnanosti v tomto odvětví národního hospodářství proti roku 1995, vyplývá z ní ovšem i fakt, že došlo ke zpomalení procesu snižování počtu zaměstnanců.

V důsledku slabých ekonomických výsledků v první polovině roku 1996 nedošlo ke zlepšení zisků chemických podniků. Tento celkový vývoj však v sobě obsahoval dva protichůdné trendy. Zatímco velká chemická seskupení a společnosti operující na celosvětových trzích vykázaly kladné výsledky, podniky střední velikosti a podniky orientované na přímé spotřebitele dosáhly ve většině případů neuspokojivých výsledků.

Výše investic do chemického průmyslu v rámci celého Německa dosáhla v roce 1996 přibližně 12 300 miliard DM, což je hodnota mírně vyšší než v roce 1995. Zatímco v rámci bývalých západních zemí vzrostly investice o 5%, "investiční vlna" do nových spolkových zemí bývalého východního Německa ztratila svou dynamiku.

Na počátku roku 1997 byly v německém chemickém průmyslu zřetelné známky oživení, což potvrzovaly mnohé ekonomické faktory. Objem chemické produkce uspokojivě rostl a obchodní situace byla ve většině chemických podniků hodnocena jako "uspokojivá", případně "dobrá". Rovněž prognózy na další období byly mírně optimistické. Většina chemických podniků očekávala příznivý ekonomický vývoj. Tato očekávání byla většinou spojena se zahraničním obchodem, jehož roční růst byl předpokládán okolo hranice 7,5 %. Druhým faktorem, který měl příznivě ovlivnit chemický vývoz bylo oslabování marky. Obecně byl rok 1997 označován v Německu jako rok ekonomické stabilizace, který měl následovat po slabém předcházejícím roce.

JIŽNÍ KOREA

Y. H. Kim, výkonný viceprezident Daelim Industrial Co., Ltd., Soul, Jižní Korea

Jižní Korea začala budovat vlastní petrochemický průmysl na začátku 70. let. Krátce po svém vzniku se petrochemický průmysl stal v této zemi jedním z klíčových průmyslových odvětví, jehož vývoj byl v následujících dvaceti letech velmi progresivní. Další zrychlení růstu bylo zaznamenáno na počátku 90. let. Korea je dnes pátou největší petrochemickou velmocí na světě.

Výrobní kapacita, plně pokrývající domácí poptávku, rostla díky rozšiřování stávajících provozních jednotek, ale i budováním nových výrobních podniků. V současnosti petrochemický průmysl exportuje 50 % své celkové produkce. Řada jihokorejských petrochemických výrobců však v nedávné minulosti musela řešit finanční těžkosti. Za jejich vznikem stála především silná konkurence v tomto regionu, která nutila mnohé výrobce k orientaci na zámořské trhy a nízká ziskovost většiny jihokorejských výrobců.

V průběhu let 1994 a 1995 tlak obou zmíněných faktorů poklesl v důsledku několika událostí. První z nich byl růst poptávky v Číně, druhým pak některé nehody provozů v USA a Evropě. Tyto skutečnosti vedly k dočasnému růstu zisku jihokorejského petrochemického průmyslu. V polovině roku 1995 se jihokorejský průmysl ocitá v další recesi, navíc v roce 1997 stály petrochemické společnosti před dalším zvýšením výrobních nákladů v důsledku růstu cen ropy.

Za těchto podmínek jihokorejský petrochemický průmysl vzhlíží s nadějí k zámořským trhům, kde poptávka v důsledku ekonomického oživení vzrůstá. Rovněž ekonomický růst v Číně, která je největším světovým dovozcem petrochemikálií, je z hlediska potenciálního uplatnění jihokorejských petrochemických výrobků sledován se značným zájmem. V neposlední řadě je zde domácí trh, od kterého je očekáván setrvalý růst ještě po roce 2000.

Jihokorejský petrochemický průmysl klade v současné době důraz na posílení ekonomických parametrů, zvýšení kvality produktů, zajištění nových trhů a celkovou restrukturalizaci. Je nutné zlepšit jeho mezinárodní konkurenceschopnost tak, aby byl schopen konkurovat zemím středního východu, které mají k dispozici levnější suroviny, zemím jihovýchodní Asie, které disponují novými, případně modernizovanými výrobními kapacitami a Japonsku, které nabízí výrobky vysoké kvality.

V roce 1997 byla domácí produkce ethylenu zvýšena až na 4,79 Mt/rok, což je 21% nárůst v porovnání s 3,96 Mt/rok v roce 1996. Toto zvýšení je důsledkem rozšíření výrobní kapacity pyrolýzních jednotek o 0,45 Mt/rok. S tím je spojeno i zvýšení produkce olefinů a aromátů, které nepřímo ovlivnilo zvýšení výroby plastů, syntetických vláken a syntetických kaučuků. Celková produkce plastů - LDPE, HDPE, PP, PVC - byla 7,86 Mt/rok. Výrobní kapacita syntetických vláken (polyamidová, polyesterová a akrylátová) byla 3,91 Mt/rok. Výrobní kapacita syntetických kaučuků na bázi butadienu a styren-butadienu byla 0,43 Mt/rok. Petrochemická výrobní kapacita v roce 1997, zahrnující nově postavené a rozšířené výrobní jednotky, vzrostla o 13 % v oblasti plastů, o 39 % v oblasti syntetických vláken o 22 % v oblasti syntetických kaučuků. Rovněž v roce 1997 pokračovalo budování nových a rozšiřování stávajících výrobních jednotek. Zvláště pak výrobci ethylenu, trpící nízkou ziskovostí, pokračovali ve výstavbě nových zařízení díky programu vysokých investic, jehož cílem je konečné snížení výrobních nákladů.

Jihokorejský export petrochemických produktů se nepřetržitě zvyšoval, a to hlavně v oblasti třech hlavních petrochemických produktů (plastů, syntetických vláken, syntetických kaučuků), kde činil 1,4 Mt v roce 1992 a vzrostl až na 2,05 Mt v roce 1996. Rychlý růst vývozu byl zapřičiněn nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou.

Na konci 80. let nabídka petrochemických produktů nedokázala pokrýt poptávku domácího trhu, což vedlo k obrovským investicím, jejichž důsledkem byl na začátku 90. let totální převis nabídky téměř veškerých petrochemických produktů s vyjímkou některých syntetických vláken z kaprolaktamu a akrylonitrilu. V roce 1996 byla situace taková, že bylo exportováno více než 3,01 Mt plastů, jako jsou polyolefiny, ABS kaučuky a PVC (13 % nárůst v porovnání s rokem 1995), 0,43 Mt syntetických polyesterových (30 % nárůst v porovnání s rokem 1995) a 1,4 Mt syntetických kaučuků na bázi butadienu a styrenu (13 % nárůst v porovnání s rokem 1995). Z celkového množství petrochemických produktů vyrobených v Jižní Korei bylo exportováno 44 % umělých hmot, 14 % syntetických vláken a 43 % syntetických kaučuků.

Ropa je základní surovinou pro veškeré petrochemické produkty. Jižní Korea pokrývala v roce 1995 66 % a v roce 1996 72 % poptávky po ropě z vlastních zdrojů, tudíž v roce 1995 musela 8,69 Mt a v roce 1996 8,61 Mt ropy dovézt. Předpokládá se, že objem dovozu ropy se v roce 2000 zvýší až na hodnotu 12,35 Mt. Nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou po ropě pramení z rozdílných kapacit rafinérií a petrochemických zařízení, které je svou kapacitou převyšují, a tudíž nabídka nestačí pokrýt poptávku. Rovněž vysoká cena korejské ropy je jednou z příčin problémů petrochemického průmyslu.

Jelikož země ASEANu pokračují v rychlé výstavbě a rozšiřování stávajících kapacit, bude jejich domácí nabídka brzy dosahovat poptávky v těchto zemích, a tak přibude k zemím středního východu další konkurence, která bude spolu s Jižní Koreou soutěžit o čínský trh. Jestliže bude chtít korejský petrochemický průmysl zůstat konkurenceschopným a bude si chtít podržet vedoucí místo na trhu, bude muset:

1) zvýšit rentabilitu svých současných výrobních zařízení a provést jejich restrukturalizaci

2) produkovat výrobky vysoké kvality. Podniky budou muset zvýšit své úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, což by mělo mít za následek širokou škálu produktů s odlišnou úrovní kvality ve srovnání s rozvíjejícími se asijskými zeměmi.

3) diversifikovat exportní trhy, aby byl schopen vyrovnat se s budoucími změnami na čínských trzích.

MEXICO

Arturo Garcia Peréz, CEO Grupo IDESA, Mexico City, Mexico

Na konci roku 1994, po období relativní ekonomické stability, bylo Mexiko nuceno čelit ohromné hospodářské krizi ztrátou svých mezinárodních rezerv. V důsledku toho došlo k prudkému nárůstu inflace, která v roce 1993 byla 8 % a dokonce ještě nižší v průběhu roku následujícího. V roce 1995 inflace dosáhla 52 %. HDP rovněž dramaticky klesl: z 4,5 % v roce 1994, na -6,2 % v roce 1995. Klesající trend se podařilo zastavit v roce 1996, kdy HDP vzrostl o 4,7 % a podobný růst byl odhadován pro rok 1997. Přes velké úsilí a oběti, inflace nadále rostla a to o 27,7 % v roce 1996 a odhad pro rok 1997 byl 18 %.

Odpovědí na tuto krizi bylo snížení dovozu a značné zvýšení vývozu v roce 1995. Obchodní bilance, která byla v roce 1994 deficitní ve výši 18,5 miliardy USD, zaznamenala v roce 1995 přebytek v hodnotě 7,1 miliardy USD a v roce 1996 ve výši 6,4 miliardy USD.

Mexiko zahájilo agresivní postup na zahraniční trhy. Například je členem Severoamerické dohody o volném obchodu - NAFTA (North American Free Trade Agreement). Mexiko přistoupilo k obchodním dohodám s Evropskou Unií (EU) a s Mercosurem, který zahrnuje Argentinu, Brazílii, Uruguay a Paraguay. Tyto dohody v sobě zahrnují integraci ostatních existujících obchodních dohod s dalšími zeměmi Latinské Ameriky, jako Skupina Tří (Group of the Three) (Kolumbie, Venezuela a Mexiko) a dohody s Kostarikou a Bolivií.

Nejdůležitější změny jsou spojovány s mexickou vládou. Mexická vláda hrála dříve dominantní roli v národní ekonomice a vlastnila velké množství rafinérií a petrochemických podniků. Po krátkém období nejistoty, zapříčiněném politickými spory týkajícími se ropy a plynu, stát rozhodl o transformaci existujících petrochemických výrobních zařízení (Petrleos Mexicanos Petroquímica) na několik nezávislých společností. Tyto nové společnosti mohou přijmout až 49 % kapitálu od soukromých investorů. Vláda rovněž chce podporovat vznik nových výrobní podniků, jejichž kapitál může být až ze 100% soukromý.

Změny se však dotýkají i již existujícího soukromého chemického průmyslu. Za příklad mohou sloužit firmy, které získaly certifikát ISO 9000 a snaží se nadále zvyšovat svou efektivitu a produktivitu. Poměrně značné množství domácích petrochemických výrobců se připojilo k programu Mexické Asociace Chemického Průmyslu (The Mexican Chemical Industry Association - ANIQ), který si klade za cíl zlepšení životního prostředí.

Minulost. Od roku 1938, kdy v zemi proběhlo znárodnění ropného průmyslu, drží monopol na hledání nových naleziš, zpracování a komercializaci ropy ve svých rukou stát. Vzhledem k rychlému vývoji petrochemického průmyslu ve světě liberalizoval Petrleos Mexicanos (PEMEX) - státní monopol na produkci a komercializaci tak zvaných sekundárních chemických produktů. Lze se opřít o seznam tak zvaných základních chemických produktů, které byly produkovány pouze PEMEXem. Tento seznam platil striktně až do roku 1986. Poté však liberalizační proces pokračoval. V současné době PEMEXu zůstávají tyto základní chemikálie: zemní plyn, ropa a několik dalších plynů získávaných při těžbě ropy. Z toho plyne, že soukromým výrobcům zůstává výroba petrochemikálií a ostatních chemikálií.

Za první příznak krize v petrochemickém průmyslu je možmo považovat změnu vládní strategie týkající se tohoto odvětví, která nastala v roce 1986. V následujících šesti letech byly značně redukovány státní investice do ropného a petrochemického průmyslu, důsledkem čehož bylo snížení zájmu soukromých investorů z důvodu nejistoty dostatečného přístupu k ropným surovinám. Tato skutečnost se stala vážným problémem, který spolu s malou integrací ropného a petrochemického průmyslu stál u zrodu nízké konkurenceschopnosti tohoto průmyslového odvětví. Trend investičních restrikcí z veřejného sektoru pokračoval až do současnosti a jeho následkem je podstatné snížení růstu ropného a petrochemického průmyslu.

V roce 1996 měla produkce ropných produktů v Mexiku hodnotu 23,4 Mt, z nichž 13,3 Mt (57 %) bylo vyráběno PEMEXem.

Mexický ropný průmysl je menší než USA a rovněž se výrazně liší svou obchodní bilancí. V rámci smlouvy NAFTA je Mexiko nuceno zvýšit cenovou efektivitu a kvalitu výrobků, aby byly konkurenceschopné na hlavních spotřebitelských trzích, jimiž jsou Kanada a USA.

Celkový export petrochemického průmyslu, který se podstatně zvýšil v posledních dvou letech, vytvořil jako vedlejší produkt značné množství nových pracovních příležitostí v příbuzných odvětvích a v infrastruktuře. Pro názornost, jedno nové pracovní místo v petrochemickém průmyslu umožňuje vytvořit 15-20 pracovních míst ve výše zmíněných odvětvích národního hospodářství. S větším množstvím pracovních míst souvisí zlepšení ekonomických podmínek obyvatelstva, u něhož dojde ke zvýšení poptávky po zboží na domácím trhu.

Mexický domácí trh je svým potenciálem velmi atraktivní, nebo disponuje obrovskou populací s velmi nízkou spotřebou na jednotlivce. Ačkoliv zahraniční obchody v chemickém průmyslu dosáhly objemů před krizí, domácí poptávka je stále na nižší úrovni než v letech 1993-94. Přesto lze konstatovat, že Mexiko má velkou příležitost zlepšit životní úroveň svého obyvatelstva prostřednictvím rozvoje petrochemického průmyslu, který je základnou pro rozvoj dalších průmyslových odvětví. Postup bude všude stejný - zvýšení konkurenceschopnosti výrobků daného průmyslového odvětví, zvýšení odbytu, což přímo souvisí s vytvořením většího množství pracovních míst, zvýšení HDP a v neposlední řadě zvýšení životní úrovně v zemi. Pomalá, ale stálá obnova mexického hospodářství pokračuje.

podle zahraničních pramenů Petr Kačer