Chemický průmysl ve světě

Největší výstava a průmyslové setkání ACHEMA 97, umožnilo nahlédnout na současnost a budoucnost petrochemického/chemického průmyslu.

V termínu od 9.-14. června 1997 se konala největší světová výstava chemického průmyslu ve Frankfurtu nad Mohanem, v Německu. Zúčastnilo se jí více než 3 500 vystavovatelů, kteří zde prezentovali své výrobky a technologické postupy, přičemž se s nimi přišlo seznámit téměř 250 000 návštěvníků a delegací z 90 zemí. Více než 1000 vystavovatelů představilo své nejnovější vybavení a technologické postupy na doprovodné konferenci s širokou mezinárodní účastí.

Náměty výstavy a konference ACHEMA 97 ukázaly budoucí trendy technologického vývoje a průmyslové orientace. Mezi tradičními oblastmi zájmu, kterými jsou petrochemický a chemický průmysl, bylo zdůrazněno silné postavení programů ochrany životního prostředí a biotechnologií. Nová sekce výstavy - Udržitelný rozvoj - uváděla chemické sektory a příspěvky příbuzných oborů, aby poukázala na slučitelnost mezi průmyslem a společností.

Výstava ACHEMA 97 poskytla světový přehled chemického a petrochemického průmyslu.

Výstava byla rozdělena do následujících sekcí:

 1. Výzkum a inovace
 2. Literatura, informatika, výuka a pomůcky pro vzdělávání
 3. Laboratorní a analytická technika
 4. Inženýrství
 5. Mechanické procesy
 6. Tepelné procesy
 7. Pumpy, kompresory, ventily
 8. Balení a skladování
 9. Bezpečnost práce v chemickém průmyslu
10. Přístrojové vybavení, kontrolní a automatizační technika
11. Technologie materiálů a jejich testování
12. Udržitelný rozvoj

Součástí výstavy ACHEMA 97 byl i doprovodný odborný program. Během pětidenního kongresu bylo prezentováno více než 700 přednášek a odborných prací. Přednášky byly podle témat rozděleny do těchto sekcí:

 1. Mikrotechnologické symposium
 2. Biotechnologie
 3. Životní prostředí a inženýrství
 4. Tepelné procesy a inženýrství
 5. Mechanické procesy a inženýrství
 6. Reaktorové inženýrství a katalýza
 7. Technologie materiálů a inženýrství
 8. Vybavení, stroje, provoz
 9. Měření, analýza, procesní kontrolní systémy
10. Procesní inženýrství
11. Informační systémy a databanky
12. Nové postupy v chemickém inženýrství
13. Farmaceutické a potravinářské technologie
14. Bezpečnostní technologie
15. Ucpávky zařízení, strojů a provozů

Zlepšení životního prostředí bylo podtextem pro všechna zasedání. Byly prezentovány nové postupy k zamezení, případně minimalizaci nežádoucích úniků z výrobních zařízení. Další úsilí bylo věnováno úpravám chemických procesů, které se snaží o snížení nebo eliminaci tvorby vedlejších nežádoucích produktů.

V rámci výstavy ACHEMA 97 byly publikovány různé informace o stavu chemického a petrochemického průmyslu ve vyspělých zemích. Převzaté údaje, i když nejsou z jednotlivých regionů stejně obsažné, budou postupně publikovány na stránkách Bulletinu Českých chemických společností. Čtenáři pak budou mít možnost určitého srovnání se stavem našeho chemického průmyslu. Jednotlivé země budou seřazeny v abecedním pořadí.

ARGENTINA

Spotřeba petrochemikálií dosáhla v roce 1996 5 milionů tun (Mt). Domácí spotřeba se plynule zvyšovala v průběhu posledních pěti let. Do roku 1990 byl petrochemický import a export vyvážený. Po roce 1991 dovozy převažovaly nad vývozy petrochemických produktů. Aromatické sloučeniny a jejich deriváty jsou na druhém místě a reprezentují přibližně 35 % exportů. Jsou to hnojiva (močovina a DAP) a několik termoplastů. Argentina neprodukuje butadien a má také nedostatečné kapacity na výrobu ethylenu. Domácí kapacita výroby ethylenu je přibližně 310 tisíc tun (kt). Přes 80 % ethylenu se vyrábí pyrolýzou ethanu v Bahía Blance. Privatizace a prodej majetku argentinských petrochemických zařízení byly započaty na konci roku 1995. Dow Chemikals a YPF jsou klíčovými producenty ethylenu a polyethylenu (PE). Solvay SA zastává podobnou tržní pozici v obchodě s VCM-PVC.

Argentina je dovozce ethylenu s ročním deficitem 50 kt až 100 kt. V Bahía Blance je plánována výstavba druhé krakovací jednotky s roční kapacitou 400 kt, čímž by se měl objem dovozu ethylenu snížit. Výroba má být zahájena v roce 2000. Nové výrobny a rozšíření existujících kapacit by mělo přispět ke zvýšení celkové výroby PE na 680 kt.

Do Argentiny je dováženo několik petrochemických meziproduktů. Dovážené aromatické deriváty: čistá kyselina tereftalová (TK), dimethyl tereftalát (DMT), adipová kyselina, kaprolaktam a fenol. Dovážené olefinické deriváty zahrnují: akrylonitril, vinylacetátu (VA), ethylenglycol (EG) a deriváty ethylenoxidu (EO).

Alternativní řešení, společné dohody s jinými výrobci, jsou další možností, kterou argentinské společnosti využívají, aby minimalizovali dovozní deficit chemikálií/petrochemikálií. Například, PASA, argentinský monopolní výrobce styrenu, podepsal společnou smlouvu s brazilskou společností, Copesul, na vybudování dvou nových jednotek v Triunfu, v Brazílii. Nová zařízení budou produkovat 180 kt styrenu a 120 kt polystyrenu (PS). Předpokládané datum zahájení výroby je konec roku 1998.

Další společná dohoda byla uskutečněna argentinskými společnostmi, YPF a Perez Companc, s cílem zajistit pro místní trh výrobu močoviny, jejíž spotřeba dramaticky narůstá. Nový společný podnik, Profertil, plánuje výstavbu nové provozní jednotky s roční kapacitou milión tun močoviny v Bahía Blance s předpokládaným zahájením výroby v roce 1999. Dále se budou intenzifikovat jednotky (PP, EB, HDPE) a bude realizován projekt jednotky na PET společnosti Eastman (zahájení výroby v roce 1998). Všechny tyto aktivity signalizují vysoký potenciál růstu argentinského petrochemického průmyslu.

BELGIE

Obrat belgického chemického průmyslu v roce 1996 činil BEF 1 185 miliard ($38,3 miliard). Tato hodnota představuje 22,2% obratu vytvořeného domácím výrobním sektorem. V roce 1996 byla hodnota exportu Belgicko-Lucemburské ekonomické unie (BLEU) BEF 1 039,1 miliard ($35,3 miliard) a dovoz měl hodnotu BEF 826,3 miliard ($26,7 miliard). Tak v roce 1996 byl podíl průmyslu 21,1 % z celkového BLEU exportu. Obchodní bilance BLEU v chemických produktech byla pozitivní a činila BEF 289,1 miliard ($9,8 miliard).

V polovině roku 1996 zaměstnával chemický průmysl 92 730 lidí, což bylo o 14 % více, než ve zbylém belgickém výrobním průmyslu. V důsledku recese klesaly investice v chemickém průmyslu až do roku 1995. Investice byly sníženy z BEF 75,1 miliard v roce 1992 na BEF 50,7 miliard v roce 1993 a na BEF 50,3 miliard v roce 1994. Výsledky v letech 1995 a 1996 jsou lepší: BEF 63,4 miliard.

V roce 1996 vynaložil chemický průmysl prostředky v hodnotě BEF 37 miliard na vědu a výzkum. V této oblasti bylo zaměstnáno přibližně 7 350 lidí.

Chemické společnosti, které jsou financované 100 % zahraničním kapitálem, se podílely na celkových investicích asi 75 %. Tyto společnosti zaměstnávají 65 % lidí působících v chemickém průmyslu.

Struktura chemického průmyslu v Belgii je následující: základní chemikálie 38,8 %, agrochemikálie 15,7 %, farmaceutické a veterinární produkty 12,9 %, zpracování plastů, 7,7 %, jiné spotřebitelské produkty 8,3 %, mýdla, čistící prostředky, kosmetika a parfémy 7,5 %, barvy, laky a pigmenty 5,1 %, zpracování kaučuku 3,9 %.

BRAZÍLIE

Po dlouhé stagnaci v průběhu 80. let začala brazilská ekonomika v roce 1991 pomalu růst. Úspěšným omezením inflace ze 40 % měsíčně na hodnotu trochu vyšší než 1 % měsíčně se Brazílie připravila k novému oživení ekonomiky.

Růst HDP v roce 1996 činil 3 %. Zlepšení ekonomiky bylo důsledkem změn minulé hospodářské politiky, která: 1) chránila domácí trhy před zahraniční konkurencí vysokými celními tarify; 2) snažila se nahrazovat dovoz stimulujícími investicemi; 3) vyžadovala vládní oprávnění k stavbě nových podniků a 4) potřebovala silnou účast státního kapitálu jednak přímo přes státní společnosti (Petroquisa), nebo v partnerství se soukromým kapitálem (32 společných podniků). Nové podmínky otevřely brazilskou ekonomiku světu a vyřadily stát z této role.

Tato nová politika ovlivnila národní ropný, rafinérský a petrochemický průmysl ve dvou hlavních bodech. Prvním byla privatizace petrochemického průmyslu, která začala v roce 1992 a byla prakticky dokončena v roce 1995. (Firma Petroquisa - chemická část koncernu Petrobrasu - je omezena 15 % účastí v krakovacích jednotkách). Druhým a nejdůležitějším bodem byl vládou ukončený 43 let trvající ústavní monopol Petrobrasu nad ropným průmyslem v zemi. Tato a další opatření jsou liberální ekonomickou politikou a následně připravují Brazílii pro nové, dlouhé období ekonomického růstu s průměrným tempem růstu nad 5 % ročně.

V listopadu 1995 schválil Kongres Brazílie ústavní doplněk zákona, kterým byl ukončen ropný monopol společnosti Petrobras. Tím byla vytvořena jedinečná příležitost pro investice v brazilském ropném průmyslu.

Regulačním zákonem (Regulatory Law) bude vytvořena Národní ropná agentura (National Petroleum Agency). Její odpovědnost bude zahrnovat definování koncesionářských oblastí a licencí veškerých ropných aktivit.

Podle návrhu regulačního zákona budou brazilské rafinérské aktivity otevřeny novým účastníkům - soukromým domácím i zahraničním, stejně jako cizím státním společnostem - a budou regulovány Národní ropnou agenturou prostřednictvím Národního rafinérského programu (National Refining Program).

Současná kapacita rafinérií Petrobrasu - tvořená deseti rafinériemi a jedním závodem na výrobu asfaltu - dosahuje 1,6 Mb/den (milionů barelů za den). Domácí spotřeba ji překračuje, neboť dosahuje 1,7 Mb/den.

V současné době Petrobras přehodnocuje strukturu rafinérií a uvažuje o klíčových záležitostech týkajících se zvyšování produkce brazilské ropy a redukce jejího topného využívání. Soběstačnost v rafinérství není cílem v důsledku celosvětové nadbytečné kapacity.

Poradit si s rostoucí poptávkou bude úkolem nové rafinérie s kapacitou 200 000 b/den, která má být umístěna na severovýchodě země. Tato rafinérie může být prvním partnerským podnikem Petrobrasu se zahraniční nebo soukromou domácí společností. S uvážením rozpracovaných projektů a nových investic na modernizaci a rozšíření rafinérských kapacit se počítá s kapacitou v roce 2 000 přibližně 2 Mb/den.

Brazílie produkovala v roce 1990 1,8 milionů tun ročně (Mt/rok) ethylenu a odpovídajících koproduktů.

Brazílie je dále hlavním producentem termoplastů s výrobní kapacitou 2,8 Mt/rok. Domácí poptávka pokrývá v současné době odbyt 2,6 Mt/rok. Donedávna byl domácí petrochemický průmysl chráněn 45% dovozními cly (redukovanými na 14% v roce 1992). Snížení dovozních cel spolu s globalizačním procesem drasticky změnilo petrochemický průmysl.

Tato země je devátým největším producentem v této průmyslové oblasti, hned za Saudskou Arábií. Díky probíhajícím expanzním programům bude Brazílie v budoucnu hrát důležitou roli ve světovém petrochemickém průmyslu. Také průmysl termoplastů vyhlíží perspektivně z hlediska významného budoucího růstu.

Dnešní brazilský petrochemický průmysl je konkurenceschopný jak v kvalitě, tak v cenách, a je významný některými důležitými znaky:

Cena paliv není již určována podle vzorce, ale je založena na aktuálních cenách ropy a paliv dovážených Petrobrasem.

Dovozní cla jsou nyní na mezinárodní úrovni (14 % na termoplasty).

Domácí ceny nyní kopírují změny, které se odehrávají na mezinárodních trzích.

Prostřednictvím restrukturalizace bylo dosaženo významného snížení nákladů.

Nabídka a poptávka jsou v současnosti v relativní rovnováze.

Perspektivy

V důsledku výše uvedených změn existují významné příležitosti pro další investice do petrochemického průmyslu. Pro budoucnost jsou důležité některé předpokládané aspekty:

průměrný 5% roční růst HNP v příštích deseti letech

konec monopolu Petrobrasu v dodávkách paliv

úplná deregulace cen energií (topných olejů, elektřiny, atd.).

Hlavní úsilí směřuje k další restrukturalizaci chemického průmyslu, spočívající v integraci a snížení počtu firem.

Místní společnosti se spojují, aby si zajistily lepší přístup k mezinárodním kapitálovým trhům.

Lepší příležitosti pro multinárodní korporace v důsledku regionální integrace (Mercosul) a nulových tarifních obchodních bariér (s výjimkou krátkého seznamu produktů, jejichž tarify jsou postupně snižovány).

Za těchto podmínek dosáhnou investice do petrochemického průmyslu v letech 1997-2000 výše $ 2,8 miliard.

Brazilský petrochemický trh a prosperující průmysl, vyrovnávající se s rostoucí poptávkou a regionální i globální konkurencí, bude představovat vynikající investiční příležitosti. Potenciální investoři budou mít přístup k místnímu trhu s více než 200 miliony obyvatel s rostoucími individuálními příjmy.

ČÍNA

Kang Wu a James P. Dorian, členové East-West Center, Honolulu, Havaj

Od počátku 80. let dosahuje čínský petrochemický průmysl významného růstu. Je jedním ze čtyř hlavních průmyslových odvětví - kromě automobilového, elektronického a strojírenského průmyslu - určených vládou pro rychlou modernizaci a další expanzi. Strategií čínské vlády je vystavět více petrochemických zařízení, která by byla schopna pokrýt rostoucí poptávku na počátku příštího století a snížit svou závislost na importu chemikálií. Plánovaná expanze spojená s rostoucí poptávkou po petrochemikáliích představuje obrovskou investici a tím obchodní příležitost pro průmyslový svět.

Zatímco Čína v současnosti produkuje většinu žádaných rafinérských produktů, dováží téměř všechny hlavní petrochemikálie. V roce 1996 dosahoval čínský dovoz chemikálií a příbuzných produktů $ 18,1 miliard, což bylo o 4,6 % více než v roce 1995, kdy dosahoval $ 17,3 miliard, zatímco vývoz činil $ 8,9 miliard. V roce 1996 byl obchodní deficit $ 9,2 miliard, kam vzrostl z hodnoty $ 8,2 miliard roku 1995. Neustálý obchodní deficit chemických a petrochemických produktů je výsledkem obrovského růstu poptávky po těchto produktech v 90. letech, které jsou počátkem rostoucí životní úrovně a silné ekonomiky.

Základní produkty organické chemie, některé syntetické petrochemikálie (pryskyřice, kaučuky, vlákna), chemické speciality a hnojiva jsou všeobecně nedostatkové a tudíž je nutný jejich dovoz. Domácí výroba těchto produktů ovšem rovněž velmi rychle roste.

Olefiny a aromáty tvoří dvě základní skupiny organických produktů. V roce 1995 byla čínská výrobní kapacita ethylenu 2,78 milionu tun ročně (Mt/rok). Na konci roku 1996 se kapacita zvýšila na 3,86 Mt/rok. Výroba ethylenu činila 2,4 Mt v roce 1995 a 3 Mt v roce 1996. Od roku 1985 do roku 1995, čínská výroba propylenu roste ročně v průměru o 15,4 % a v roce 1995 dosáhla 2.1 Mt. Obou těchto produktů je však stále nedostatek a nové projekty na rozšíření výrobních kapacit jsou v současné době plánovány.

Co se týče aromátů, Čína dováží 81 tisíc tun ročně (kt/rok) benzenu, 414 kt/rok xylenu, a 316 kt/rok směsi xylenů. Zatímco Čína zůstává významným vývozcem čistého benzenu (s výjimkou roku 1995), dovoz xylenu a směsi xylenů byl větší než příslušná domácí výroba a mnohem větší než exporty v roce 1995.

Výroba methanolu se prudce zvýšila z 443 kt/rok v roce 1985 na 640 kt/rok v roce 1990 a 1,48 Mt/rok v roce 1995. Fenolu je nedostatek a téměř polovina domácí poptávky je kryta dovozem. Od roku 1992 do roku 1995 se čínská produkce fenolu zvýšila pouze ze 101 kt/rok na 112 kt/rok, ale dovoz se ztrojnásobil z 28 kt/rok na 93 kt/rok.

Čína dováží různé syntetické pryskyřice (plasty). Celková výroba plastů dosáhla 5,2 Mt/rok v roce 1995, což byl nárůst z 2,3 Mt v roce 1990 a 1,2 Mt v roce 1985. V roce 1995 vyprodukovala Čína 1,37 Mt polyetylenu (PE), ale dovezla 1.83 Mt/rok, což byl vzrůst z 949.8 kt/rok a 653 kt/rok, příslušných hodnot v roce 1991. Dovoz PE vzrostl na 2,19 Mt/rok v roce 1996. Čína je rovněž velkým dovozcem polystyrenu (PS). Zatímco domácí produkce v letech 1991 až 1995 vzrostla ze 108 kt/rok na 230 kt/rok, dovoz stoupl z 272 kt/rok na 1,1 Mt/rok.

V případě polypropylenu (PP) převyšuje domácí poptávka výrobu o 50 %. V roce 1995 produkovala Čína 1,1 Mt PP a spotřebovávala 2,2 Mt. V letech 1995 a 1996 zůstal dovoz PP přibližně 1,1 Mt/rok. ABS kaučuky jsou dováženy. Od roku 1990 do roku 1995 se dovoz ABS kaučuků zvýšil téměř sedmkrát z 108 kt/rok na 804 kt/rok. Dovoz vzrostl na 992 kt/rok v roce 1996. Čína je také velkým dovozcem polyvinylchloridu (PVC). V roce 1995 Čína produkovala 1,4 Mt PVC a dovážela 1,2 Mt. Dovoz PVC vzrostl na 1,4 Mt v roce 1996.

Čína má poměrně velké výrobní kapacity pro různá syntetická vlákna, monomery i polymery syntetických vláken, ale stupeň jejich využití nepokryje domácí poptávku. Určité monomery jsou dováženy. V roce 1995 podíl importu na spotřebě činil 55 % pro kaprolaktam, 35 % pro sůl nylonu-66, 31% pro čistou tereftalovou kyselinu (TK) a 22 % pro akrylonitril. Dovoz TK a kaprolaktamu v roce 1996 byl 448 kt/rok a 155 kt/rok. Úhrnná produkce syntetických monomerů byla 1,56 Mt/rok, kam vzrostla z 799 kt/rok v roce 1990. Podíl dovozu na celkové spotřebě polymerů syntetických vláken byl nízký s vyjímkou PP. Úhrnná výroba polymerů syntetických vláken vzrostla z 607 kt/rok v roce 1985 na 1,1 Mt/rok v roce 1990 a 2 Mt/rok v roce 1995. V roce 1995 dovážela Čína 107 kt/rok vláknitého PP, což bylo 63 % domácí spotřeby. Z hlavních syntetických vláken Čína dovezla 342 kt/rok polyesteru a 374 kt/rok akrylového vlákna. Dovoz vzrostl na 460 a 478 kt/rok u příslušných produktů v roce 1996.

Dovážely se rovněž některé syntetické kaučuky, aby pokryly domácí poptávku. V roce 1995 Čína produkovala 586 kt/rok syntetického kaučuku a dovážela 311 kt/rok. Dovozy vzrostly na 367 kt/rok v roce 1996. V průběhu let 1990-1995 rostla produkce polybutadienového kaučuku (BR) průměrnou roční rychlostí 13,5 %, zatímco spotřeba se zvyšovala o 15,3 % každoročně.

Čína je velkým producentem chemických hnojiv, ale jejich výroba nepokrývá místní poptávku. V roce 1995 Čína vyrobila 25,46 Mt/rok chemických hnojiv. Dusíkatá hnojiva byla vyrobena v množství 18,6 Mt, což odpovídá 73 % veškerých hnojiv. Země rovněž zaznamenala vysoký dovoz hnojiv blížící se 2 Mt/rok v roce 1995. Číně trvalo měsíce, než se vyrovnala s nadměrným dovozem v roce 1995, který způsobil cenový pád hnojiv. V roce 1996 se dovoz snížil na 1,86 Mt/rok. Výroba syntetického čpavku a močoviny se také zvýšila v uplynulých letech a dosáhla 27,7 Mt a 18,9 Mt v roce 1995.

Čína má nadbytečnou nebo dostatečnou kapacitu určitých syntetických vláken a rovněž některých chloralkálií a hydroxidu sodného. Nicméně domácí výroba nemůže pokrýt poptávku po hlavních petrochemikáliích. Vláda přikládá velký význam vývoji petrochemického průmyslu v příštích 10 až 15 letech. Dobré vyhlídky jsou spojovány s rozvojem čínského petrochemického sektoru. Potenciální investiční příležitosti do petrochemie jsou obrovské obzvláště tam, kde domácí produkční kapacity jsou hodně pod spotřební úrovní. K expanzi petrochemických výrobních možností země je však třeba zahraničních investic.

Velikost petrochemického průmyslu země je často vyjadřována výrobní kapacitou ethylenu. Čína od roku 1990 razantně zvyšuje výrobní kapacitu ethylenu a další rozšíření kapacity právě probíhá, případně je plánováno pro příští roky. Hlavních 16 čínských ethylenových komplexů má celkovou kapacitu 3,85 Mt/rok. Sedm z těchto komplexů má kapacitu vyšší než 300 kt/rok; největší z nich je Yanshan Petrochemical Corp.'s s 450 kt/rok jednotkou. Z celkové existující kapacity bylo 1,53 Mt/rok, tedy téměř 40 % z existujících kapacit, uvedeno do provozu v letech 1994 až 1996. V roce 1996 byly uvedeny do provozu další čtyři závody s celkovou kapacitou 840 kt/rok. Jedná se o komplexy Maoming, Guangzhou, Jilin a Tianjin. Všechny s vyjímkou Jilinu patří do Sinopecu.

Existující výrobní kapacita Sinopecu je 2,86 Mt, což odpovídá 74 % celkové kapacity země. Čínské Národní Ropné Sdružení (China National Petroleum Corp. - CNPC) vlastní v současné době tři podniky s celkovou kapacitou 410 000 t. Ministerstvo Chemického Průmyslu (Ministry of Chemical Industry - MOCI) vlastní nyní dva komplexy s celkovou kapacitou 580 kt/rok. Poslední přírůstek MOCI je 300 kt/rok jednotka Jilin Chemicals Inc., která zvýší svou celkovou kapacitu na 400 kt/rok.

S rozšiřující se kapacitou vzrůstá rovněž rychle výroba ethylenu. Podle čínských vládních zdrojů dosáhla výroba ethylenu rekordní hodnoty 3,012 Mt v roce 1996, což je zvýšení o 24 % proti roku 1995. V rozmezí let 1985-1996 vzrůstala v Číně výroba ethylenu průměrnou rychlostí 14,9 % ročně a zvýšila se tak z 652 kt/rok v roce 1985 na více než 3 Mt/rok v roce 1996. V roce 1996 zvýšilo několik společností svou výrobu ethylenu z důvodu velké poptávky po meziproduktech a finálních výrobcích petrochemického průmyslu v Číně. Výroba ethylenu v Číně má možnost expandovat v průběhu příštích patnácti let. Do roku 2000 by mohla výroba ethylenu vzrůst o 1,15 Mt, čímž by se celková kapacita zvýšila na 5 Mt. Všechny nové kapacity, které vzniknou do roku 2000, budou jen důsledkem rozšíření stávajících jednotek, ačkoliv i některé zcela nové podniky by mohly vzniknout ještě do této doby. Mezi roky 2000-2010 budou vystavěny další závody s celkovou kapacitou 5,9 Mt/rok, mnohé z nich budou podniky zcela novými. Toto zvýší celkovou kapacitu na 8,8 Mt/rok v roce 2005 a 10,9 Mt/rok v roce 2010. Mnoho těchto projektů je ve fázi plánování a mnoho detailů musí být před jejich realizací ještě prozkoumáno.

Čínský petrochemický průmysl úspěšně expandoval v 80. letech a obzvláště pak v letech 90. Přes množství nejistot vyhlíží jeho budoucnost slibně. K rychlému vývoji v průběhu 80. let přispělo několik faktorů. Tyto faktory také ovlivní vývoj po zbytek této dekády.

Prvním z nich je rychle rostoucí ekonomika, která poskytuje nebývalý impuls pro expanzi. Druhým pak téměř dvě desítky let trvající politika otevřených dveří a urychlení ekonomických reforem od začátku roku 1992, které znamenalo obrovský příliv zahraničních investic a technologií do Číny. Zastaralé technologie stále zpožďují Čínu, aby se mohla porovnávat s průmyslově vyspělým světem. Za třetí, vládní úsilí povznést svůj petrochemický obchod mezi světovou elitu je také velmi důležité. Konečně rozvinutý svět a mezinárodní petrochemické společnosti dokazují svůj velký zájem na čínském petrochemickém průmyslu tím, že poskytují nutný kapitál pro jeho modernizaci a expanzi.

Podle zahraničního originálu Petr Kačer