Střípky a klípky o světových chemicích
Otto Wallach (1847-1931)
Otto Wallach, nejmladší z pěti dětí vrchního vládního rady ve východopruském Königsbergu, studoval na gymnasiích ve Štětíně a v Postupimi, ale v prospěchu nijak nevynikal. Živě se ale zajímal o umění, hrál šachy a doma prováděl chemické pokusy. Na universitě v Göttingen, kde studoval chemii, dosáhl již po pěti semestrech doktorátu. Göttingen mělo tehdy kolem 15 tisíc obyvatel a bylo centrem zemědělské oblasti. Ve volných chvílích Wallach rád jezdil na koni do malebného okolí. Chemické laboratoře university disponovaly 100 pracovních míst. Hlavní slovo zde měl profesor Wöhler, který denně sledoval výsledky svých spolupracovníků. Když se však později přiotrávil při experimentování chlorem, mluvil tiše a vzdal se přednášení. Doktor Wallach se po sedmnáctiletém působení jako asistent Kékulův v Bonnu vrátil r. 1889 do Göttingen, kde převzal profesuru anorganické a organické chemie.
Wallach se věnoval hlavně studiu terpenů, ve kterém provedl základní pionýrské práce. Při experimentování s ethylbromacetátem utrpěl ekzém s následnou alergií na tuto látku. Hůře dopadl při přednáškové demonstraci hoření selenu v kyslíku, když došlo k explosi a poranění profesora v obličeji a na levé ruce, kde se vyvinula infekce, která si vyžádal tříměsíčního léčení, ale ani potom profesor Wallach levou rukou dobře nevládl. Při práci s terpeny získal veliké zkušenosti a dokázal čichem vystihnout charakter látky. Stalo se, že mladý vědecký pracovník předváděl na přednášce údajně nový keton. Wallach se obrátil s dotazem, zda autor čistil svůj keton přes semikarbazon. Když odpověď zněla záporně, profesor si látku kápl na dlaň, přičichl a prohlásil, že jde o směs nasyceného a nenasyceného uhlovodíku, nasyceného a nenasyceného alkoholu a něco ketonu. Když spolupracovník předvedl Wallachovi "novou krystalickou kyselinu", profesor, aniž se zeptal na bod tání, si vyžádal střičku, hodinové sklíčko, tyčinku, chlorid vápenatý a amoniak a rychle dokázal, že jde o kyselinu šťavelovou. Jindy ale, když v anorganickém praktiku viděl studenta zahřívat v kádince hnědou kapalinu, pronesl "koloidní hydroxid železitý, není-liž pravda ?". "Ano, pane tajný rado", odpověděl student, aniž přiznal, že je to kakao.
Za své průkopnické výzkumy v oblasti terpenů obdržel Wallach r. 1910 Nobelovu cenu. Přestože získal i další pocty, choval se a vystupoval vždy skromně. Byl kavalírem staré školy, jehož prý bylo těžké předhonit ve zdvořilosti, když už z dálky mával kloboukem na pozdrav.
Na universitě v Göttingen Wallach působil až do roku 1915, ale stále byl ve styku se svým milovaným oborem. Ještě jako 83letý se zúčastnil vědeckých zasedání. Utrpěl dva záchvaty mrtvice, druhému podlehl 26.2.1931.
LITERATURA
Hückel W.: Chem. Ber. 94, VII (1961).
M. Ferles
Jak vznikla v roce 1947 Organická chemie prof. Rudolfa Lukeše
V roce 1947 jsme s kolegou Stanislavem Švastalem pilně navštěvovali přednášky prof. Rudolfa Lukeše a pečlivě je zaznamenávali. Doma jsme záznamy doplňovali z tehdy dostupných učebnic organické chemie prof. Emila Votočka, Paula Karrera a kompendia Houben-Weyla. V té době jsme pracovali jako stipendisté Slovenských chemických závodů Bratislava na detašovaném pracovišti na VŠCHT u prof. R. Lukeše a doc. O. Wichterleho. Na VŠCHT jsme měli přidělenou laboratoř v přízemí č. 192. Tam za námi chodili studenti a mezi nimi byl i kolega Josef Šustek. Na stole jsme měli ležet sešit se záznamy, do nichž jsme nahlíželi, poněvadž jsme se připravovali též na zkoušku z organické chemie. Kolega Šustek nás po delší době přemluvil, abychom mu sešit zapůjčili, že si bude na Masarykově koleji s několika studenty texty ze sešitu opisovat ke zkoušce z organické chemie. Po krátké době se ukázalo, že tento způsob studia organické chemie není možno rychle a úspěšně realizovat. Kolega Šustek na nás přišel s prosbou, zda bychom byli ochotni uspořádat na koleji kurs organické chemie a že vše zorganizuje. Doporučili jsme mu, aby se obrátil na firmu Luděk Přikryl, Omnigrafia, v Praze 12 na Vinohradech, Mánesova 20, která zhotovovala pro Spolek posluchačů inženýrství chemie (SPICH) skripta ostatních profesorů. Po válce byl totiž nedostatek knih, učebnic a skript, a tak kolega Šustek objednal 100 kusů za 10 000 Kčs s tím, že obstará vždy skupinu po 10 studentech, abychom i my měli práci. Kurs organické chemie trval intensivních 12 hod. a jako hodinovou odměnu vyjednal 40 Kčs, tj. pro nás 240 Kčs pro každého. První kurs jsme úspěšně zvládli, všichni studenti zkoušku z organické chemie vykonali. To se na koleji rozkřiklo a studenti chtěli aspoň po kolegovi Šustkovi, aby jim skripta přenechal.
K druhému kursu již nedošlo, protože jsem dostal dopis, abych se dostavil k jednání do Washingtonovy ulice č. 1S. Z dopisu jsem však nevyrozuměl, o koho a o co se jedná. Šel jsem se podívat, kde zmíněný dům je a zjistil jsem, že ve 3. patře je kancelář ministerstva vnitra. Když jsem vstoupil do kanceláře a ukázal jsem zmíněný dopis, úředník se mě zeptal: "Znáte nějakého Lukeše a co mi o něm řeknete?" Odpověděl jsem, že to je náš profesor organické chemie na VŠCHT, že u něho pracuji jako stipendista a otázal jsem se, proč mě zavolal na jednání, aby mi vysvětlil, o co jde. On vytáhl ze stolu naše skripta organické chemie a prohlásil, že jsem se dopustil trestného činu, že rozšiřuji ilegální tiskoviny a že budu podle platného zákona z dubna 1948 potrestán. Ohradil jsem se, že jsem žádné tiskoviny nerozšiřoval, že skripta jsou z roku 1947 a použili jsme je s kolegou Švastalem jako učební pomůcku k výuce organické chemie pro své kolegy studenty. Doučování, respektive dávání kondicí, pokud vím, zakázáno není a ani takový zákon z roku 1948 se na skripta vydaná v roce 1947 vztahovat nemůže. Dostal jsem doporučení, abych si pro příště dal dobrý pozor, a byl jsem milostivě propuštěn.
Když jsem se vrátil na VŠCHT do laboratoře, šel jsem za doc. O. Wichterlem, vše jsem mu řekl a ukázal jsem mu skripta. Skripta si prohlédl a ihned odešel za prof. R. Lukešem. Ten mne vzápětí zavolal do své pracovny ve II. patře, abych mu přinesl originál skript na rozmnožovacích blánách. Řekl jsem, že žádné blány skript organické chemie nemám, že je vlastní kolega Šustek. Prof. Lukeš mi dal pokyn, abych blány obstaral, že on bude skripta po příslušných úpravách legalizovat a že je ve SPICHu vydá. Spojil jsem se s kolegou Šustkem a doporučil jsem mu, aby se obrátil na tiskového referenta SPICHu, který vše projednal jak s prof. R. Lukešem, tak s panem Přikrylem z Omnigrafie. V krátké době bylo vydáno 1000 kusů ve SPICHu pod názvem Organická chemie, jak ji přednášel ve školním roce 1946/1947 R. Lukeš a jak ji zaznamenali M. Kolínský a St. Švastal. Ještě jednu poznámku musím přičinit, a to, že prof. R. Lukeš skripta organické chemie v zelené obálce vždy citoval ,jako "The green stupid book". A profesor R. Lukeš ještě v I. dílu své Organické chemie v předmluvě uvádí, že tato kniha vznikla převážně z původních skript organické chemie, která zaznamenali M. Kolínský a St. Švastal. V soukromí si postěžoval, že text těchto skript se v I. díle jeho Organické chemie táhne jako červená nit'.
Miloslav Kolínský
Předneseno u příležitosti 100. výročí narozenin prof.Rudolfa Lukeše na VŠCHT v Praze dne 14. 4. 1997