Chemik na studiích, cestách a "prodloužené služební cesty"
Studium chemie a příbuzných věd v USA. A zdarma!
Kvalita studia chemie na českých gymnáziích a vysokých školách patří na světovou úroveň. Na základě vlastní zkušenosti bych se nebál přirovnat katedry chemie Přírodovědecké fakulty Karlovy University v Praze ke špičkovým americkým universitám (Columbia University, Harvard, Stanford atd.). Z důvodů především finančních se však takovéto srovnání stává směšným na úrovni postgraduálního studia. Pro přehlednost bych rád připomněl, že běžně chápaný ekvivalent našeho vysokoškolského působení se v americké angličtině nazývá "undergaduate study", kdežto náš postgraduál se nazývá "graduate program".
Možnosti postgraduálního studia v USA jsou široce otevřeny a v podstatě zdarma. Finanční podporu si může student po přijetí zajistit buď vedením posluchačských laboratoří (undergraduate labs) nebo po dohodě přímo ze školitelových grantů. Přijímací proces se skládá z tradičních doporučujících dopisů a dvou testů; tzv. GRE (Graduate Record Examination) je standardní test skládající se z části všeobecné a odborné, TOEFL je známým standardním testem z angličtiny.
Kromě menších obměn jsou postgraduální programy v USA v podstatě stejné. Na výběr jsou dvě základní mety, a to MS (Master of Sciences) a PhD (Philosophy Doctor). Pokud se student rozhodne jit přímo za cílem nejvyšším, MS je možno obejit přes tzv. "Cumulative Exams" (kumulativní zkoušky) nebo neformálně "cum" [čti kjum!]. Každý měsíc se pak studenti potýkají s tříhodinovými kumulativními zkouškami. Každá zkouška je jiná a zkoušená látka je naprosto nevyzpytatelná. Tímto způsobem se testuje celková znalost oboru, ale spíše chemické cítění a intuice než strohá fakta. Každý department (katedra) si stanoví pravidla hry. Např. šest "kumulačních" se musí podařit před podlehnutím sedmé apod. V každém případě studium klade vysoké nároky a tedy je pro náročné studenty uspokojující. Člověk se ocitá v situacích, kdy se od něj očekává zvládnutí kumulativních zkoušek, postgraduálních přednášek, vyučování laboratoří a samozřejmě opečovávání vlastního vědeckého problému v laboratoři, což není málo.
Po dvou letech se situace mění a většina času je k dispozici pro vědeckou práci a sebevzdělávání. Vzrušující atmosféru dotváří přednášky vědců z celého světa pokrývající široké pole chemie a biologie. Skupinová setkání (group meetings) přináší neformální debaty mezi kolegy studenty a profesorstvem.
Dalšími schůdky na cestě postgraduálního studenta tvoří dvě přednášky pro celý department. Jedna přednáška je na volné téma z vědecké literatury a druhá by měla sloužit k přednesení vlastních vědeckých přínosů. Významným stěžejním bodem na cestě k PhD, kromě kumulativních zkoušek, je sepsání vlastního originálního vědeckého návrhu ve stylu grantové žádosti pro vědecký projekt. Tento návrh (cca 10 stran) je podán examinátorské komisi v předstihu k prostudování a po přibližně měsíci musí být obhájen při ústní zkoušce. Obhajoba návrhu je tradičně následována sprchou otázek ze všech koutů oboru chemie. Dalo by se neformálně říci, ze tato zkouška je poslední vážnou překážkou teoretického charakteru. Při nezvládnutí zmíněných doktorandských zkoušek se většina neúspěšných studentů obrací k dokončení titulu MS. Délka doktorandského studia logicky závisí na celkovém profilu studujících a hlavně na úspěších na poli vědeckém. V dnešních dnech stráví většina studentů na postgraduálu 4-5 let. Na výběr je široké spektrum universit od špičkových až po relativně méně náročné. V každém případě doporučuji získání více informací (via internet, adresu lze často snadno uhodnout ze zkratky univerzity jako např. "Arizona State University" ASU http://www.asu.edu; nebo přímým kontaktem) o vědeckém zaměření postgraduálních programů.
Jak je zmíněno v titulu tohoto informatoria, student je relativně finačně zajištěn během studia. Průměrná částka 10 000$/rok vystačí k pohodlnému přežití a umožní tak plné oddání se vědeckým problémům.
Přes vysoké nároky se vždy najde nějaký čas k poznávání amerického života, kultury či přírody, jak je komu libo. Multikulturní prostředí umožňuje vytváření kolegiálních a přátelských vztahů s lidmi z celého světa. V každém případě je to cesta pestrá a stimulující, se široce otevřenými možnostmi pro dobrodružné jedince.
Dalibor Sameš, Ph.D. je nyní Postdoctoral Fellow v Bioorganic Laboratory Memorial Sloan-Kettering Cancer Center 1275 York Ave., RRL 1309, New York, NY 10021, Tel: 212-639-5503 Fax: 212-772-8691, d-sames@ski.mskcc.org. Jako jeden z úspěšných českých chemických olympioniků začal studovat na PřF UK Praha. Zároveň pracoval na ÚOCHB AV ČR a již v prvých ročnících studia byl spoluautorem několika publikací. Během studia získal stipendium na University of Arizona v Tucsonu, kam přestoupil a studium úspěšně dokončil s výtečnými referencemi. Jeho "americká anabáze" by vydala na samostatnou knížku.
Nabídka studia v Nevadě
Prof. Joseph I. Cline nabízí undergraduate study na University of Nevada vedoucí k MS či PhD. cline@chem. unr.edu, www.cem.unr.edu/faculty/jic/. Adresa UoN, Dept Chem/216, CAS, Reno, Nevada 89557-0020 Nevada, USA.
Ostrovní říše Anglie a přilehlé končiny
Cestování v Anglii je celkem příjemné, pokud nemusíme sednout poprvé do automobilu. Pak se i z otrlých eastmanů stávají naprosté trosky, které sedí za volantem v proudech chladného potu. Ono je totiž v anglických autech všechno naopak s výjimkou pedálů. To naopak si pak můžete vyložit při praktickém řízení i tak, že český cestovatel bude čekat na křižovatce, až mu padne červená. Pravidla jsou téměř stejná jako u nás, leč v pohledu do zrcadla. Navíc platí, že se nesmí stát u chodníku natřeného žlutě, v oblastech označených "no walking". Zvláštností je i pay-and-display parkování. Musíte si dopředu koupit lístek (i 6 liber za hodinu) a vystavit jej za okno auta, nebo jej na okno zevnitř nalepit. Používání mobilů během jízdy je zakázáno. Auta, pokud nepojedete svým (u kontinentálních aut musíte mít světla zalepená zvláštní přelepkou), si můžete půjčit. Láce již není srovnatelná s Amerikou, ale slevy pro kdekoho platí skoro jako v USA. Při cestování do větších měst lze doporučit metodu park-and-ride, zaparkovat na parkovišti P+R za městem a jet do toho Babylonu metrem nebo autobusem. Cestovné je skoro všude pásmové. Jízda autem na venkově připomíná hru Doom, která spočívá v úprku chodbou, kdy nevíte, co na vás čeká. Kolem silnic, úzkých sotva na auto, jsou zdi nebo živé ploty a věřte, že je to zábava. Benzín je dost drahý, cca 0.7 libry za litr. Taxíky jsou všudypřítomné.
O jídlo nebudete mít nouzi, neboť skoro všude v hotelích, motelech i B/B nabízejí full english breakfast, tj. vločky (corn-flakes), čaj či kávu, klobásu, osmaženou slaninu, vajíčko, fazole, smažené rajče, máslo, marmeládu a toasty. Takové jídlo (pokud ho vůbec sníte) posílí až do večeře. Hustá síť obchodů, obchůdků a krámků otevřených skoro pořád nabídne cestovateli vše k jídlu a pití. Čechovi se bude zdát plechovka piva za libru padesát drahá, záhy však zjistí, že pivo na úrovni naší 10 je "čtyřpek" za libru dvacet. Jídla v restauraci jsou nepříliš laciná, příšerný karbanátek v housce u vyhlášené firmy může přijít i na 3 libry. Nápoje se v hospodách (ne v hotelích, samozřejmě) objednávají a platí u výčepního pultu a nejsou laciné, malé pivo za dvě libry není vyjímka. Skromné jídlo v restauraci se pohybuje kolem 10 liber, bez pití, zato je ho obvykle hodně. Výhoda je i to, že jídlo je skoro ve všech restauracích stejné a téměř identické chuti - brzy se pak těšíme domů. Dobře a lacino se člověk nají u (obvykle take away) Fish and Chips, kde hladovému strávníkovi zabalí jeho vyžádanou umaštěnou obrovskou rybu a pomfrítky (buďte připraveni na otázku, čím si jako chcete ochutit brambůrky "salt or vinegar") do novin.
Bydlení není většinou problémem, i když nejste ohlášeni. Hustá síť hotýlků, motelů, penzionů a bed+breakfast (B/B) je k dispozici. Ve větších městech a turistických centrech Vám v turistických kancelářích za mírný obolus (2 libry) postel najdou. Protože zejména ostrovanky hodně kouří, není zvykem mít nekuřácké pokoje. Bydlení v B/B přijde na 12-20 liber za osobu včetně oné snídaně. Ne vždy jsou schopni (nebo ochotni) vystavit za bydlení účet (všude mají berňák). Knížky uvádějící přehled ubytování cestovateli na mnoho nejsou, neboť z adresy nepozná často nic.
Peníze mějte hotové, zejména B/B začasté jiné neberou. V krámech a službách se naopak všude platí kartami (VISA is our money). Všudypřítomné automaty dosud karty neberou a měniče papírových mincí jako by ještě nebyly vynalezeny. Cestovní šeky jsou nepříliš vítané. Šeky na jinou měnu (dolary) jsou však pravým problémem. Doporučuje se vyměnit je na letišti u T. Cooka či ve velkých bankách, i když poplatky jsou veliké; jinde je totiž nevyměníte ani v bance. Drahota je ve Spojeném království velká. Sami domorodci říkají, že to, co stojí v Americe dolar, stojí u nich libru a mají přečasto pravdu.
Problém, kvůli kterému se jeví jako účelné cestovat do Anglie a přilehlých končin jen v létě, je otužilost obyvatel, kteří i v hotelu mírně zatopí kolem šesté hodiny odpolední asi na 10 minut. Cestovatel se zahřeje jenom ve vaně s horkou vodou (pokud vůbec vana je k dispozici). Ono teplo stojí hodně peněz, víte? Pak se vám může stát, že vám na návštěvě u renomované firmy pan ředitel (který má pod sakem svetr) nabídne kávu, která než ji donesete k ústům je tak studená, že by se otřásl i eskymák. Druhým vrtochem zámořanů je, že zpravidla prší. Ale jinak je v ostrovní říši hezky.
Určitou zvláštností v jinak unifikované Evropě je i procedura pasového odbavení. Imigrační úředník je velmi komisní a bude se vás vyptávat na řadu často podle vás i nevýznamných věcí. Jméno hotelu, kde budete bydlet, adresa, kde budete k zastižení, jak jste na tom s penězi, co zpáteční lístek. Co budete dělat tam, kam jedete, kdy se vrátíte domů a podobně. Ocení, když o tom budete mít po ruce potvrzení.
Protože se interakcí našeho cestovatele s akademickou sférou bude zabývat jiná stať, povězme si něco o návštěvě firem. Obvykle je všechno pečlivě připraveno dopředu, nocleh zamluven atd. Nezapomeňte si ale připravit peníze, abyste vše zaplatili (nejste v Americe, kde to udělá "za přednášku" firma). Pečlivý plán vaší návštěvy obvykle začíná u jednoho z podstatných bosů a vyžaduje kromě do jisté míry formálního oblečení a vystupování i balíček navštívenek. I u renomované firmy či instituce vás nesmí překvapit někdy i jistá jednoduchost, strohost, kanceláře ve "sklepních prostorách", káva z automatu a oběd v jakémsi bistru nádražního typu. Ono je to někdy lepší než luxusní anglická inn, kde k obědu podávají zvláštní rozvařené knedlíky plněné hrůzu budící patlaninou z vnitřností. Brrr. Připraveni buďte i na to, že se jednání může protáhnout do pozdního odpoledne. Zdá se, že to nikomu nevadí. Při jednání si pište vlastní poznámky. Ostrované si potrpí na pořádek a může se vám stát, že za 14 dní po příletu domů dostanete "minutes" ke schválení. Nedejte se vyvést z míry striktní subordinací zavánějící až koloniálními časy. Panstvo hoduje čaj a moučníčky přinášené nižším úřednictvem na stříbrných táccích. Inu klasika. Jinak se spolehněte na to, že jsou ostrované hodní, přívětiví, vstřícní a budou se vám ve všem snažit vyhovět (alespoň pokud jim budete nablízku). Na druhou stranu jsou to tough businessmani a -manky, takže se při jednání připravte na dlouhotrvající ping-pong vedoucí často k oboustranným ústupkům.
Na kulturu, památky a muzea je Británie bohatá a připravte si hodně peněz. Vstupné jde až do 10 liber za osobu. Bohužel není nic jako americký golden eagle pass, permanentka. Ty se sice nabízejí i pro turisty na 14 dní a za mírných 15-20 liber, ale brzy zjistíte, že byste museli mít nejmíň tři-čtyři, neboť nadací spravujících památky je několik a nespolupracují spolu. Na druhou stranu zapojení do řetězových návštěv památek jednoho "trustu" má půvab v tom, že dostanete někdy knížku zdarma a někdy slevu. Vyplatí se koupit si kvalitního průvodce (Michelin, Fodor, Polyglot) a zaměřit se na "tříhvězdičkové" rozinky. Málokdy budete mít čas na víc. Spolehnout se lze na to, že vstupné uváděné v průvodcích bude ve skutečnosti tak o půl až libru vyšší.
pad