Chemik na cestách aneb "prodloužená služební cesta"

U.S.A.

Na naši rubriku o cestování dostáváme řadu podnětů. K nejdůležitějším patří ty, které uvádějí některé informace na správnou míru. Tudíž - Golden Eagle Pass stojí letos již USD 50. Dalším opomenutím bylo upozornit na fakt, že v USA jsou semafory až za křižovatkami. Čechy jsme zapomněli upozornit na hrůzný fakt, že pivo se v USA často čepuje do plastikových džbánů a pije poté, co si je "pivař" přelil do kelímku od jogurtu. Skleněné nádoby, ze kterých se pije pivo v pivnici, jsou vzácné.

Laskavý čtenář, který si chce doplnit vzdělání v této oblasti, nalezne nejen řadu faktických rad, ale i mnoho pocitů a srovnání v knížce Docenti (V. Větvička, M. Fusek, Eds), vydané nakladatelstvím KAVA PECH, Dobřichovice 1997. Bližší informace: tel.: (02) 99 12 201, e-mail: chrdle@kava-pech.cz

pad

Japonsko

V japonské populaci je pouze jedno procento cizinců, což je důsledkem obtížného získávání pracovního povolení. Ovšem pro české chemiky se zde naskýtají velké možnosti. Podle informací našeho velvyslanectví v Tokiu se čeští vědci v Japonsku velmi osvědčili a Ministerstvo kultury Mombusho hodlá i nadále investovat finanční prostředky ušetřené díky nástupu populačně slabých ročníků studentů do podpory českých vědců v Japonsku. Japonci se nikdy nezmýlí v investicích a investice do vědy je v Japonsku a celém kulturním světě považována za dlouhodobě velmi výnosnou. Vždyť například Filipíny vyhlásily svůj cíl dosáhnout úrovně rozvinuté země na počátku třetího tisíciletí a program přechodu z rozvojové země na hospodářsky vyspělou zahájily masivními investicemi do vědy. Ponechávám na laskavém čtenáři, aby si sám vyvodil logické důsledky opaku. Zvláště čeští (fyzikální) chemici jsou v Japonsku velmi žádaní z několika důvodů:
- tradičně dobrá spolupráce (například Heyrovský-Shikata)
- popularita české vědy díky velice kladnému ohlasu návštěvy představitelů Akademie v Japonsku zakončené podpisem smlouvy o spolupráci mezi Japan Society for Promotion of Science a Akademií.
- každý Japonec se denně několikrát setká s českou chemií: sklo, pivo a hlavně kontaktní čočky.

Když jsem denně před obědem dostávala v menze papírové kapesníčky s reklamou společnosti Menicon na "kontakto renzu", měla jsem dojem, že díky vynálezu kontaktních čoček bude další generace japonské inteligence běžně používat kapesníku a přiblíží se svému idolu, tenistce Kimiko Date, která nosí modré kontaktní čočky. Nikdy nepochybíte, darujete-li japonským kolegům české broušené sklo, jehož cena v korunách se rovná ceně v Japonsku v dolarech. Také české pivo, zvláště originální budějovický Budvar, je v Japonsku velmi oblíbeno a velmi drahé. Za cenu přepravky Budvaru lze v Japonsku zakoupit notebook Pentium nebo luxusní kimono. Jako kuriozitu uvádím, že existuje i korejský Budvar, který mi přivezl kolega Kim ze své vlasti po jarních prázdninách. Bohužel to bylo lahvové pivo, vracela jsem se až za měsíc, takže jsem ho Čechům nemohla přivézt ochutnat.

Jestliže se jednou do Japonska dostanete, nemusíte se starat o nic jiného než o práci, protože v Japonsku je vše přizpůsobeno i workoholikům, což narozdíl od angličtiny není hanlivé označení, ale norma. Zajímavý je tisíciletý systém hodnot japonské společnosti: Na prvním místě rolník, který živí národ, na druhém místě jsou "vojáci práce" vědci kaishain (zaměstnanci firem). Překvapilo mne dobře míněné upozornění učitelky japonštiny, že bankovní úředníci závidí (v Japonsku) vědcům jejich vysoké platy. Na posledním místě jsou obchodníci, protože nevytvářejí nové hodnoty. Obchodníci jsou v Japonsku velice ochotní a většinou ze svého obchůdku nezbohatnou. Domnívám se, že příčinou úspěchu Japonska je důsledné využívání výsledků vědy a společné úsilí všech Japonců o Velké Japonsko. Klíčová slova jsou napsána na každém školním sešitě: Pamatuj, že Tvůj úspěch je i úspěchem celého Japonska.

Jaroslava Hálová

Po příjezdu do země, v níž bohaté národní tradice se snoubí s technologickým velmocenstvím, prodělává Evropan kulturní šok pramenící částečně z krutého poznání, že zde žijí lidé, kteří nejenže japonsky hovoří, ale všichni také japonsky píší. Navzdory zhruba desítce tisíc slov anglického původu v soudobém jazyce i navzdory silnému vlivu USA nepředstavuje angličtina pro řadového Japonce nic příliš důležitého. Ono jim tam totiž japonsky všechno funguje. A poznání, jak to funguje naprosto perfektně, je šokem zejména pro Evropana z té Evropy takzvané bývalé východní, jenž právě stanul na začátku své "prodloužené služební cesty". V případě Japonska pod tímto pojmem rozumějme raději studijní pobyt v délce trvání alespoň jednoho roku, což by mělo postačit k tomu, aby se chemik věnoval vedle svých odborných záležitostí i studiu jazyka, jehož alespoň částečná znalost mu umožní mnohé pochopit tak, aby se mohl vracet s pocitem maxima nabytých poznatků o jednom z nejzajímavějších lidských společenství.

Formality tomu všemu předcházející jsou zhruba tyto: Vyhledáte instituci, která je ochotna vás zaměstnat. Japonský partner vám ve smlouvě zpravidla nabídne úhradu cesty, příspěvek na ubytování, příspěvky pro rodinu, úhradu měsíčních nákladů na eventuální dojíždění na pracoviště, základní zdravotní pojištění a samozřejmě měsíční příjem v takové výši, aby 500 jenů za šálek kávy a 700 jenů za třetinku piva pro vás nebyly výdaje zbytečně frustrující. Vaše osobní materiály jsou předloženy japonskému ministerstvu spravedlnosti se žádostí o vydání "Certificate of Eligibility" (Zairjů šikaku nintei šómeišo). Jste-li shledán "eligible", je vám tento dokument zaslán jakožto nutná podmínka pro udělení pracovního víza zdejší japonskou ambasádou. Po příletu jej odevzdáte imigračnímu úředníkovi a možná budete vpuštěni do země. Poté následuje již jen registrace na městském úřadě v místě vašeho pobytu, kde obdržíte mibun šómeišo čili identifikační kartu, kterou je cizinec povinen mít stále při sobě.

Podle toho, zda se vaše nové působiště nachází na univerzitě, státním, polostátním nebo firemním výzkumném ústavu, shledáte laboratoře vybavené po instrumentální stránce velmi dobře, výborně, nepředstavitelně a neuvěřitelně. Všechny přístroje budou "Made in Japan for Japan", takže anglicky psaný manuál budete hledat marně. Vaši japonští spolupracovníci vám ovšem vždy nesmírně ochotně budou nápomocni. Před zahájením práce tudíž někoho požádáte, aby vám jednak ukázal, kde je síťový vypínač a druhak alespoň naznačil, co si s tím japonským programem běžícím pod plně japonským operačním systémem řídícího počítače máte asi tak zhruba počít. Pak již metodou pokus - omyl pokračujete úspěšně samostatně a volat o pomoc začnete opět až poté, co se ukázalo být správným vaše tušení, že ten nápis v posledním dialogovém okně, jež jste na obrazovce spatřil, znamenal: "Jste si opravdu jist, že veškerá data mají být nevratně odstraněna?" Pokud se za této situace rozhodnete raději k odchodu do knihovny, vězte, že i tam na vás číhají záludnosti jako Encyclopedia Britannica a Merck Index v japonském vydání a vaší beznaději se z police bude škodolibě vysmívat Velký čínsko-japonsko-korejský technický slovník. S postupem času se ale vaše situace začne jevit veseleji. Zjistíte, že máte zajištěn přístup do komerčních databází, objevíte knihovní služby, jež vám obratem faxem pošlou separát prakticky jakéhokoliv článku a ráno objednanou reagencii v poledne obdržíte.

Dříve či později někde přednesete svoji první přednášku. Nenechte se vyvést z konceptu skutečností, že zhruba po vaší třetí úvodní větě bude polovina posluchačů v sále spát. Dovednost osvěžit se krátkým spánkem na nejroztodivnějších místech je přímo národní zvyklostí. Japonci si tak kompenzují spánek, o nějž se ochuzují dlouhou pracovní dobou a únavným dojížděním za prací. To však neznamená, že vám ten právě procitnuvší nejortodoxnější spáč nepoloží naprosto fundovanou a věcnou otázku. Otázka vyvolá krátkou diskusi, jejímž výsledkem bude nekompromisní odhalení toho jediného nedostatku vaší práce, který jste během svého brilantního hodinového vystoupení pečlivě zvažovanými formulacemi tak důvtipně zamlžoval. Lhostejno, jak velký nesmysl jste prezentoval, otevřené zdrcující kritice v žádném případě podroben nebudete. Jste hostem, od nějž se očekává, že se bude cítit příjemně a nalézáte se ve společnosti, jejíž členové se vyhýbají jakékoliv otevřené konfrontaci, konfliktu. Dotknout se druhého přímým vyjádřením nesouhlasu je pro ně nepříjemné. Jinými slovy, důležitým prvkem vzájemného soužití je zde harmonie, wa. Vy na to přistoupíte a na oplátku nebudete nikdy narušovat harmonii svými pokusy o stočení konverzace na kontroverzní témata, jako je II. světová válka, absolutní trest v právním systému, korupční skandály vysokých politiků, apod. Na počest úspěšné přednášky vaši hostitelé uspořádají párty nebo se vypravíte na společnou večeři, čímž se dostáváme k japonské kuchyni, která by si zasluhovala samostatný článek.

Neobávejte se okusiti vše, co vám bude nabídnuto. Atmosféra tradiční restaurace, umělecky propracované jídelní hůlky, nádobí, esteticky dokonalý způsob, s nímž je jídlo předkládáno, to vše nadmíru umocní vaše zážitky chuťové. Nutno podotknout, že cena standardní tradiční večeře se pohybuje mezi 10 000 a 20 000 jeny na osobu. Pro všední chvíle vám však 1 000 až 1 500 jenů postačí na teišoku - dobrý oběd v méně okázalém prostředí, 500 jenů vás bude stát oběd v menze či podnikové jídelně. Na cestách vám přijde vhod o-bentó (ca 1 000 jenů, široký sortiment na každém nádraží). Levným (od 200 jenů) a rychlým občerstvením jsou soba, udon a ramen - pokrmy nudlovité. Při jejich konzumaci se hlasitě srká a mlaská, jelikož nudle se hůlkami asi jinak jíst nedají. V restauracích ani nikde jinde se zásadně nedává spropitné. Účet za jídlo platíte při odchodu u pokladny a drobné dostanete nazpět do posledního jenu. Filozofie tohoto sympatického jevu je asi tato: Zákazník za to, co platí, neobdrží nic více ani nic méně než stoprocentně dokonalou službu. Spropitné proto, že dnes jste byl velmi spokojen, se jeví jako urážka. Je totiž věcí cti personálu, abyste byl velmi spokojen vždy. A spokojen určitě budete, jelikož počínaje sborovým Irasšaimasé!, jímž jste všude vítáni, bude obsluha vždy rychlejší, než vaše schopnost rozluštit v jídelním lístku alespoň katakanu. Nechť vám tedy tempura, sašimi, suši, sukijaki, okonomijaki, jakiniku, jakitori, šabu šabu, čankonabe a další chutnají a z hůlek padajících vám na zem i s kusy tófu ani ze sójové omáčky na svém límci si nic nedělejte, občas se to stává i Japoncům. Přijmete-li od svých kolegů pozvání, potěšíte je tím, že vám chutnalo, že to bylo oišikatta a tanošikatta. Když je příštího dne potkáte, sluší se ještě jednou poděkovat za ten včerejšek - Kinó wa dómo. Musíte si ale pospíšit, jinak oni ve své uctivosti kinó wa dómo poděkují vám.

K jídlu patří pití. V dnešním Japonsku je nejoblíbenějším nápojem pivo, následuje whisky. Saké (přesněji nihonšu) se pije pouze při slavnostnějších příležitostech. Lidé zde dokáží alkoholu vypít velké množství. Vždy se zároveň hodně jí a důsledná sebekontrola velí ukončit večírek "v nejlepším". Tak v nočních hodinách nikdy nepotkáte v ulicích potácející se, tím méně hulákající opilce. Stupeň alkoholické rozjařenosti Japonců vysledujete pouze z toho, jak postavičky rozcházející se do svých domovů si vzájemně mimořádně dlouho děkují a mimořádně dlouho a hluboce se vzájemně klanějí. V Japonsku není nic snazšího, než nakupování. Hustá síť obchodů a supermarketů je otevřena 6 dní v týdnu. V sobotu a v neděli prodávají všichni, zavírací den jednoho znamená otevřeno u konkurence přes ulici. Proslulé jsou japonské prodejní automaty (džidó hambaiki). Potkáte je na každém kroku, vždy fungují, prodají vám cigarety, nápoje, studená i teplá jídla, fotoaparáty. Prostě, prodají vše, co jste ochotni koupit a některé k tomu ještě nesmělým hláskem přidají Arigató gozaimašita! Prodejní automaty v Tokiu se svého času nějakým způsobem dozvěděly, že existuje skupina lidí ochotných kupovat obnošené spodní prádlo středoškolských studentek. Neváhaly a vstoupily na trh i s tímto zbožím. V tomto případě však po krátké diskusi o morálce do volného trhu nekompromisně zasáhly tokijské metropolitní orgány.

Platba v hotovosti zůstává v Japonsku způsobem nejběžnějším, kreditní karty (Visa, MasterCard, Diner's Club) uplatníte v turisticky exponovaných oblastech a při nákupech dražšího zboží, šeky se prakticky nevyskytují. S větším obnosem v hotovosti se můžete vydat v pozdních nočních hodinách prakticky kamkoliv, aniž by si vás kdokoliv všímal. Pokud si vás přeci jenom někdo všimne, bude to s největší pravděpodobností osoba nesměle vám podávající vaši peněženku se slovy: "Promiňte, toto jste asi ztratil". Kufřík s penězi zapomenutý ve vlaku si vyzvednete v kanceláři ztrát a nálezů na nejbližší stanici a fotoaparát ponechaný na lavičce v parku ještě za týden bude na svém místě. Vezmete-li na zřetel, že tato země má přes 120 milionů obyvatel, z nichž 90% žije v hustě zalidněné oblasti mezi Tokiem a Ósakou, je zde pouliční kriminalita opravdu prakticky nulová. Yakuza se stará o své obchody a obyčejných lidí si nevšímá. Problém může nastat jedině tehdy, když jim při parkování "škrábnete" vůz. Doporučuje se neodmlouvat a zaplatit tolik, kolik je vyžadováno. Stoupenci černého humoru již zřejmě namítají: "Bez obav můžete prakticky kamkoliv, nikoliv však do tokijského metra bez plynové masky." Ano, událost před dvěma lety velmi otřásla celou společností a nevratně ji posunula zase kousek někam, kam si to většina jejích členů, stále spíše než zájmene "já" používajících výrazu "my Japonci", rozhodně nepřála.

Moudrý cizinec se svými prvními nákupy posečká a zjistí si datum sodai gomi ve svém okolí. To je něco jako železná neděle, kdy domorodci vyhazují ze svých domácností morálně zastaralé předměty (t.j. výrobky starší tří let). S trochou štěstí je tak možno získat jízdní kolo, barevný televizor a ostatní spotřební elektroniku, jakož i zánovní nábytek. Falešný stud odložte stranou a hlavně si pospěšte, abyste se o ty poklady na skládce nemuseli přetahovat s Američany.

Coby novopečený majitel bicyklu záhy oceníte dopravní prostředek, který vás na vašich cestách nejspolehlivěji dopraví na nejbližší železniční stanici. O popularitě tohoto systému svědčí vaše marná snaha o nalezení volného místa k zaparkování před nádražím. Je všeobecně známo, že japonské železnice jsou spolehlivé, rychlé a pohodlné. Vlakem i podzemní drahou se cestuje všude stejným způsobem. Na tabuli tarifních pásem si zjistíte cenu jízdného do vaší cílové stanice (1. pásmo zpravidla 120-150 jenů). Automat vám prodá magnetickou jízdenku a ta vám otevře turniket na nástupiště. V cíli jste opět po pozření jízdenky turniketem z nádraží vypuštěni. V případě, že jste původně zaplacené tarifní pásmo přejeli, vypuštěni nejste a musíte u automatu pro korekci jízdného příslušnou částku doplatit. Analfabet, který z japonsky psané tarifní mapy není schopen vyčíst, kolikže ta jízdenka do Kjóta vlastně stojí, si proto vždy koupí jízdenku nejlevnější a skutečné jízdné v cíli doplatí. V městských autobusech se platí mincemi. Házejí se do kasičky vedle řidiče při vystupování předními dveřmi. Při nastupování si vezmete lístek s číslem a na digitální tabuli ve voze sledujete částku, kterou bude "vaše číslo" platit, čili každý cestující platí své ujeté kilometry. Hromadná doprava dnes není o nic hromadnější než pražské metro v dopravní špičce. Vedle čistoty vás překvapí ještě neustálé hlaholení amplionů, které vás nejen informují o příjezdech a odjezdech, ale stále vám děkují, že cestujete, přejí šťastnou cestu a naléhavě žádají, aby jste byli opatrní při nastupování do vozu, neublížili si na schodech a k tomu všemu se vám zaměstnanci hluboce klanějí.

Za taxi zaplatí tři osoby zhruba tolik, kolik by je stála hromadná doprava. Ve voze se obsazuje nejdříve zadní sedadlo, dveře otevírá a zavírá pákovým mechanismem ze svého místa řidič. K řidiči taxíku neodmyslitelně patří důstojné vystupování, ochota a sněhově bílé rukavice. Platí se přesně částka, kterou ukazuje taxametr.

V celém Japonsku se takto cestuje stejně, jen občas vás překvapí drobné detaily: Světelná mapa na zastávce, na níž sledujete, kde se právě nachází autobus, který čekáte, automatické vláčky bez řidiče, kopec na ostrově Enošima, na nějž se nestoupá pěšky ani nejede lanovkou, ale vedou tam eskalátory. A pak třeba ve městě Kumamotu stojíte na nástupním ostrůvku tramvaje a najednou se odkudsi ozve: "Vážení cestující, ve směru Honmjó-dži za okamžik přijede vůz linky číslo 2. Dbejte prosím osobní bezpečnosti." A ještě když nastupujete, k vám ten hlas stále hovoří cosi o tom, jak je kumamotská dopravní společnost nesmírně potěšena tím, že jste to byl právě vy, kdo se dnes rozhodl jet tramvají.

Ještě o cestování a o tom, co zajímavého je v Japonsku možno spatřit, zase příště.

Marek Urbanský