Zacházení s některými druhy chemikálií

Tato stať nechce být něčím, čeho se budou lidé za bezesných nocí děsit, ani nechce zlehčovat bezesporu obtížnou pozici zákonodárce a kontrolních orgánů. Chce chemikovi, který přichází do styku s některými látkami, poskytnout základní informaci o tom, že svět kolem chemikálií a chemických přípravků není prost problémů, vývoje a zejména určitých praktických omezení. Podrobnosti nechť laskavý čtenář hledá m.j. i v připojených citacích.

Člověk laboratorní si málokdy uvědomuje, že dávno minula doba, kdy se dalo jít k drogistovi do Dlouhé třídy, na Karlovo náměstí či do Zlatnické ulice a slušně požádat o lahvičku kyseliny pikrové či jiné zajímavé chemikálie. Drogista se otočil do regálu a chemikálii s úsměvem prodal. Tentýž člověk je pak ochoten se nevraživě dívat na známého dodavatele chemikálií, který není schopen do druhého dne dodat objednaný produkt pro jeho významný pokus, navíc k tomu potřebuje spoustu prohlášení a razítek, nebo, což je mnohem horší, mu sdělí, že danou chemikálii z katalogu mu neprodá vůbec.

V dnešní době existuje celá řada přísných omezení v zacházení s chemikáliemi. Pravděpodobně prvními "kontrolovanými" komoditami byly jedy a chemikálie zatížené daní, kdy (někdy i ze společenských důvodů) byly moderovány přístupy k některým výrobkům. Tak se stalo, že methanol, tekutina jedovatosti přibližně stejné jako olovnatý automobilový benzin, byla prohlášena za "zvláště nebezpečný jed podléhající evidenci", neboť jej pili na svatbách naši železničáři, kdežto kancerogenní benzen jedem v dobách minulých nebyl, neboť se masově přidával do citovaného automobilového benzinu. Kontroverzním byl i přístup k daňově zatíženému ethanolu, který, pokud byl na přání zákazníka denaturován methanolem či jinou "biogenní" přísadou, dal se pít téměř bez úhony rovnou ze sudu.

Po roce 1989 se otevřela stavidla informací. Hospodyňky a zpěváci se dozvěděli, že se politika dá provozovat i tak, že se poslanec tváří jako "ekolog", ačkoliv s ekologií nemá téměř nic společného. Aby si dodal popularity, zakáže v nejmenované zemi například některé organické látky obsahující halogen. A bylo. Bez výjimky, bez velké znalosti toho, proč tak činí.

Několikaletý vývoj přinesl vcelku rozumnou tendenci - přizpůsobit se evropskému zákonodárství i v oblasti ovládání a monitorování pohybu některých chemikálií. Tato nutnost vyvstala z toho, že reálně hrozilo, že si lidé budou doma vyrábět jaderné zbraně. Bylo prokázáno, že "perník" české výroby zaplavuje stále více západní trhy a že tvrdé drogy naopak pronikají do České republiky stále hrůzněji. Když se k tomu přidaly teroristické akce typu Óm-šin-rikjó (sarin) či IRA (semtex), bylo jisto, že je nutno přitvrdit. Odtud se vzala filosofie "prekursorů", tj. látek, z nichž a za jejichž pomoci lze vyrobit zbraně (výbušniny a trhaviny), bojové chemické látky a drogy. Filosofie k nám přišla s bohatšími styky s Interpolem, u kterého se dokonce vyučila řada chemiků pracujících pro bývalou československou kriminálku v tom, jak se tyto dobroty vaří a jak se dá dokázat, pomocí určitého "fingerprintu" laboratoře, chemika a procesu, kdo to uvařil a kde.

V některých kulturních zemích je již řadu let běžné, že obchodníci prodávají látky označené za prekursory pouze renomovaným firmám a že každý prodej hlásí kriminálce. Kriminálka pak zanese pohyb chemikálie do počítače a pokud počítač usoudí, že na některém místě jsou všechny potřebné komponenty pro syntézu nějaké dobroty, policisté sednou do auta a jedou se tam poptat na zdravíčko. Legislativy států se zatím v podrobnostech liší, ale mezi prekursory patří některá běžná rozpouštědla a z pochopitelných důvodů i např. acetylační činidla.

K prekursorům se volně připojují finální biologicky aktivní látky s charakterem drog. Zde je zákonodárce v úzkých, neboť taxativní vyjmenovávání látek jej žene do pozice nejméně dvě koňské délky za obchodníky s tzv. "designer drugs" s naprostými novinkami, které mají žádanou aktivitu a policie o nich ještě neví. V různých státech je tento problém ošetřen různě. U nás problém prekursorů reguluje zákon o mezinárodním kontrolním režimu.

Další obtížnou kategorií látek jsou látky, o nichž se soudí, že porušují ozónovou vrstvu atmosféry. Bývají označovány jako tvrdé či měkké freony a jejich seznamy obsahují zákony většiny kulturních zemí s konstatací, že zakazují jejich výrobu, distribuci i používání. Rozumné zákony pak zakazují práci s větším množstvím vyjmenovaných látek než tím, které stanoví pro celý stát zákon. Může to být kilogram či tuna ročně.

Jinými problematickými látkami jsou látky jedovaté a nebezpečné (žíravé, radioaktivní, atd.). Pro práci s těmito látkami musí mít pracovník tzv. "jedovou zkoušku" nebo vyhovět svým vzděláním textaci zákona o jedech či být lékařem, veterinářem či farmaceutem.

Samostatnou skupinou, která je regulována, tvoří chemikálie, které zákonodárce (a to často svévolně a bezdůvodně) zařazuje do kategorie herbicidů a pesticidů. Logicky, sem patří pesticidy a herbicidy charakteru bojových chemických látek. Sporné je v řadě států (i např. USA) zařazení například látek z oblasti chemické ekologie (feromony).

Nejjednodušším kritériem pro to, zda je s danou látkou možno volně zacházet, jsou seznamy takzvaných doplňkových kódů harmonizovaného celního seznamu číselných nomenklatur. Každá chemikálie je totiž více či méně přesně zařaditelná do mezinárodního číselníku, který je používán pro zatřídění všech předmětů obchodu při přechodu státních hranic. Doplňkové kódy pak stanoví, zda je možno s takovou látkou zacházet volně nebo za omezujících podmínek. Látky s omezenými podmínkami použití a směsi je obsahující jsou podrobeny obchodním licencím, množstevním omezením, registraci, kontrolám a výraznému zpřísnění procesu odpadového hospodaření s nimi. Číselné nomenklatury udává vždy poslední úprava seznamu doplňkových kódů, která je publikována ve Sbírce zákonů. Naštěstí existují i kvalitní počítačové programy, dokonce uznávané státní správou a celnicemi, které pomáhají zatřídit produkt do příslušné kategorie na základě nejnovější verze zákona či vyhlášky podle Celního zákona.

Zákonodárce rozlišuje u chemikálií zvlášť nebezpečné jedy, omamné látky, psychotropní látky, prekursory a pomocné chemické látky, ostatní jedy a karcinogeny, nebezpečné chemikálie, jaderné materiály, radioaktivní látky, farmaceutické výrobky a odpady. Stojí za zmínku, že mezi položkami podléhajícími licenčnímu řízení při přechodu hranic je i kyselina solná a sírová, hypermangan, benzen a toluen, chloroform, tetrachlor, methyljodid, ether, aceton, acetanhydrid, atd.

Kontrolované chemikálie a výrobky a směsi, které je obsahují, jsou registrovány při výrobě, dovozu a během obchodování a musí být náležitě zdokumentováno jejich použití. Stále větší důraz se klade na dokumentaci jejich likvidace. Je správné, že pravidla GLP/GMP, požadavky ISO9000+ a ISO14000+ požadují zdokumentování jak vstupů, tak výstupů. To, co se povrchnímu pozorovateli jeví jako byrokratické obtěžování, je většinou strohý požadavek zákona, který předepisuje, jak se smí zacházet s kterou látkou a jaká dokumentace se o tom musí vést. Chemikům, kteří i nadále chtějí mít určité výsadní právo s některými problematickými látkami pracovat, nezbývá, než se uvědoměle podřídit těmto pravidlům. Jen tak se lze na omezený čas ubránit politickému tlaku neinformovaných laiků na naprostý zákaz jejich existence, jak se o tom již hovořilo na začátku této stati.

Nedávný vývoj ukazuje, že i tvůrce zákonů si uvědomuje často obtížnost definicí z tohoto oboru. Žádá proto odborníky z vysokých škol, Akademie a České společnosti chemické o konzultaci a připomínky k připravovaným zákonům tak, aby zákony splnily svůj účel a na druhé straně nezakázaly chemikálie an sich.

LITERATURA

1. Zákon 192/88 Sb. o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví v úpravě č. 182/90 a 33/92 Sb.
2. Zákon 587/92 Sb. o spotřebních daních.
3. Zákon 211/93 o ochraně ozónové vrstvy Země, v úpravě č. 14/95, zrušený č. 86/95 Sb.
4. Zapletal J., Fifka P., ve sborníku konference Pokroky v organické chemii, Liblice 1993 (P. Drašar, Ed.), str. 109.
5. Shulgin A., Shulgin A., Pihkal, Transform Press, Berkeley, CA, 1991.
6. Zákon 21/97 Sb. o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům.
7. Vyhláška 43/97, kterou se provádí Zákon 21/97 Sb.
8. Zákon 86/95 Sb. o ochraně ozónové vrstvy Země.
9. Zákon č. 147/96 Sb. o rostlinolékařské péči a Vyhláška MZ č. 84/97 Sb., kterou se upravuje m.j. zacházení s přípravky.
10. Nařízení vlády 299/95 Sb., kterým se vydává celnísazebník.
11. Vyhláška č. 92/93 Sb. k Celnímu zákonu v úpravě dle č. 54/93 a 92/93 Sb.
12. Podnikatelský servis HK ČR a.s., program CLA, 1997.
13. Celní zákon č. 13/92 Sb.
14. Vyhláška 560/91 Sb. o podmínkách vydávání úředního povolení, ve znění úprav č. 130/93, 300/93, 88/94 a 175/94 Sb.
15. Vyhláška 44/97 Sb., kterou se vydává všeobecnádovozní licence pro kontrolované zboží.

Pavel Drašar