V dnešní době již není kuriozitou, když se český chemik dostane na konferenci či na jinou služební cestu "do Ameriky". Protože konec konců pořád je cesta přes oceán určitou finanční investicí (cena letenky se pohybuje z Prahy od cca 10 000 Kč výše podle místa určení), je užitečné využít toho, že jsme již jednou tuto arrheniovskou bariéru překonali, a navštívit další místa našeho odborného nebo prostě turistického zájmu.

Je velmi obvyklé a v USA naprosto normální, že chemik napíše autorovi určité práce, která ho zajímá, a požádá jej o dovolení jej navštívit a pohovořit s ním. Je naprosto normální, že host při této příležitosti nabídne své vystoupení na semináři. Protože na universitách jsou tyto semináře velmi běžné a často i v některých případech "povinné", je vhodné zajímat se dostatečně brzo o takovou možnost, protože časové omezení chemika na "prodloužené" je jedním z podstatně omezujících faktorů. Oproti minulosti není možno očekávat za takovou přednášku honorář. Je možno očekávat pozvání na formální oběd, který je často tak formální, že je nemyslitelný bez kravaty a saka u pánů a analogického oblečení u dam. Hranice mezi propagovanou neformálností vztahů na amerických universitách a ústavech a určitými formalismy může uvést našeho cestovatele do určitých rozpaků, pokud na ni nebude připraven. Naopak se zdá, že tradičně Čechy cestujícími za hranice přinášené dárky nejenže nejsou očekávány, ale mohou být i (mezi naprosto neznámými lidmi) zdrojem určitých rozpaků. Návštěva na americké universitě s sebou může přinést i zdánlivě prostou žádost o vystoupení na volném shromáždění studentů pod tématem "Life in the Czech Republic", kde se dotazovaný může často i řádně zapotit.

Pro přežití na americké universitě existuje celá řada pomůcek, mezi něž patří zejména Visitor information office (center), které poskytne návštěvníkovi potřebné informace včetně kontaktů na žádané osoby. Druhým střediskem informací každé university je instituce nazývaná Union (Memorial Union, Student Union a pod.), která je střediskem universitních spolků, informací, inzerátů, ale i zábavy, nákupů a občerstvení. Zde si může znavený cestovatel i odpočinout v měkké klubovce a vypít si v klidu kávu či čaj či se "relativně lacino" najíst.

Při návštěvě firemních laboratoří se doporučuje domluvit vše co nejpřesněji a očekávat celou řadu formálních procedur spojených se vstupem do objektu. Na druhou stranu však mají velké firmy často podstatné slevy (corporate rate) u hotelů, ve kterých ubytovávají své hosty.

K cestování v rámci USA lze doporučit tři způsoby. Prvým jsou letadla. Slušné letecké společnosti nabídnou cestovateli za to, že s nimi cestuje přes oceán, buď zdarma nebo za velmi nízký poplatek (ca $ 100/let) možnost cestování v rámci USA a Kanady. Někdy je možno dokonce zakoupit si tramvajenku na letadla na určitou omezenou dobu a neomezenou dopravu. Cestovat lze i přes noc a ve dne jednat a prohlížet si. Taková tramvajenka (Američani tomu obvykle říkají pass) existuje i pro velmi hustou síť autobusových linek Greyhound a lze ji za velmi "laciný" peníz koupit (ca 6 500 Kč) i v pražské pobočce této dopravní organizace. Greyhound má výhodu, že se Vám o zavazadla postará, jako jsme zvyklí u letecké dopravy. Bez ohledu na přestupy se o svůj kufr budete zajímat až ve Vámi udané cílové stanici, kde jej můžete i určitou dobu nechat "nevyzvednutý" a vyřídit si v daném místě své záležitosti. Podobnou službu udělají i všudypřítomné skříňky na zavazadla, které fungují na čtvrtdolary. Třetím (nejflexibilnějším) způsobem cestování je jízda půjčeným autem. Větší společnosti jako AVIS, Hertz a podobně nabízejí výrazné slevy cestovatelům leteckou dopravou (je nutno ukázat palubní kupón). Podobně je i členství v Americké chemické společnosti důvodem k vyžádání takové slevy u společností Hertz, AVIS a Budget. Při uplatňování slevy je nutno slevu žádat při sjednávání výpůjčky. Menší auto na týden pak může v základní taxe se slevou stát okolo USD 200, galon benzínu stojí mezi $ 1.20 a 1.70. Slušné malé auto má spotřebu 40 mil na galon. Je doporučeníhodné půjčovat jen auta s "unlimited mileage", kde se neplatí za ujeté míle, a uzavřít všechna nabízená pojištění. K půjčení automobilu je nutno mít "plastikovou kartu" Visa, MC, aj. a řidičský průkaz. Oba doklady vydané v ČR fungují bez problémů (sporožirová VISA např. a růžový či "kartičkový" řidičský průkaz). Při půjčení automobilu je vhodné plánovat dopředu a nepočítat s ním pro dopravu ve velkých městech, kde cizí člověk často nemá vůbec reálnou možnost kdekoliv zaparkovat. Zde je vhodné spolehnout se na místní veřejnou dopravu a taxi. S řidičem taxi je často vhodné projednat cenu dopravného předem, neboť i zde na cestovatele čeká řada překvapení.

Spát lze ve velmi husté síti motelů, jejichž ceny se pohybují obvykle kolem USD 35 za jednotlivce. Skupina může s výhodou použít "room for two (three, four)", která stojí $ 40-60. Některé řetězy motelů a hotelů nabízejí uživatelům sítě významné slevy (např. motel Super 8).

V Americe se vždy vyplatí zeptat se na slevy a zvláštní ceny. Amerika žije slevami, kupóny, kartičkami VIP a výprodeji. Je to něco jako smlouvání v Orientě.

Jídlo v USA většinou nepředstavuje žádný problém vzhledem k široké síti "junk food" středisek s hamburgery, tacos, teriaki a podobnými specialitami, kde se cestovatel vcelku nají za $ 3. V nóbl restauracích a hotelech přjde jedno jídlo (a to i tak jednoduché jako sendvič) na $ 5-15. Příjemným zařízením pro opravdové najedení může být i "eat-as-you-can" restaurace, kde si za cca $ 10 koupíte talíř a pak cokoli si na něj položíte a sníte je v ceně, dokud nezaplatíte a neodejdete. Užitečné je vědět, že se nikdo nepozastaví nad tím, když si sníte v motelu to, co si koupíte v krámě. V řadě motelů jsou na pokojích kávovary a káva zdarma, někde dokonce kuchyňské kouty (kitchinette). Snídaně v ceně ubytování je v lacinějších podnicích spíše vyjímkou, káva zdarma téměř pravidlem. Ostříleného cestovatele nesmí překvapit, že pod pojmem snídaně dostane koblížek, který je tak sladký, že je obtížné se od něj odlepit, a kávu, která připomíná známý nápoj téhož jména zředěný 1 : 28. Důležité je poznamenat, že v řadě měst je bez auta nakupování skoro nemožné pro vzdálenosti, které je nutno překonat. Řešením může být následující schéma. Pomocí telefonního seznamu v motelu či na nádraží najdeme potravinářský obchod nebo obchodní středisko, dále si ve stejné knize na mapě města zjistíme, který je nejblíže, a v téže knize obvykle najdeme plán městské dopravy nebo telefonní číslo, na kterém nám dotaz na spojení zodpoví. Autobusem (většinou) dojedeme tam, kam potřebujeme. Lístek buď prodává řidič, nebo automat. Cena nás nesmí zarazit, může to být $ 1-2, i více. Při cestování je vhodné dávat dobrý pozor, sledovat jména ulic (na každé křižovatce) a explicitně požádat o zastavení, pokud jsme tam, kam chceme jet. Při cestě taxíkem musíme počítat s cenou $ 5 i na nejkratší vzdálenost.

V každém větším městě jsou tzv. Tourist Information Office, nebo Chamber of Commerce, kde nás vybaví zdarma místními informacemi a mapami.

Přestože budete mít vízum, bude Vás imigrační důstojník pravděpodobně značně zpovídat, proč jedete do USA, chcete li tam pracovat, máte li letenku zpět, máte li peníze a podobně. Vyžádejte si dostatečně dlouhou dobu i na "prodlouženou". Pokud Vás pustí dále, potvrdí vám doklad I-94, který je Vaše vlastní vstupní povolení do USA, a toto Vám přišije sešívačkou do pasu. Před odletem z USA sponku opatrně odstraňte, protože poškozený pas je neplatný.

Další zvláštností je, že bankovky nad $ 20 nejsou příliš v oblibě a naopak, že cestovní šeky jsou "hotovými penězi".

Šťastnou cestu

podle zahraničních pramenů Pavel Drašar