Vzpominka na Jiriho Smrta
Vzpominka na Jiriho Smrta
Ing. Jiri Smrt, DrSc. (1924-1995), dlouholety vedecky pracovnik Ustavu organicke chemie a biochemie Akademie ved Ceske republiky, zemrel po dlouhotrvajici tezke nemoci v rijnu 1995. Jako mnozi z jeho generace se dostal ke studiu na vysoke skole az po druhe svetove valce, kdyz predtim prozil dva roky v nucenem pracovnim nasazeni na dole. Vystudoval chemii na tehdejsi fakulte chemicke technologie CVUT (dnesni VSCHT) v Praze a jiz behem studii tam zacal pracovat u profesora Sorma. Se zalozenim CSAV a vznikem Ustredniho chemickeho ustavu prechazi na toto nove pracoviste,kde se venuje organicke synteze. Jeho prvni vetsi tematikou byly synteticke aplikace reakci ketenu, o nichz publikoval serii ve sve dobe pionyrskych praci. S rostouci orientaci pracoviste (tehdy jiz dnesniho UOCHB) na medicinalni chemii se jeho zajem zameril na novy originalni zpusob syntezy cykloserinu, ktery vyresil az do poloprovozniho meritka. V roce 1957 nastava v jeho dosud ryze organicko-synteticke draze zlom, kdyz ho profesor Sorm, tehdy genialne odhadnuvsi pravdepodobnou budoucnost prave zacinajici nove oblasti, poveril otevrenim noveho oboru, chemie nukleovych kyselin, konkretne syntezy oligonukleotidu. Dr. Smrt odjizdi na tri mesice (to byla tehdy vyjimecne dlouha studijni cesta) do Chemicke laboratore University v Cambridge (Anglie), kde se tehdy odehravaly prvni krucky teto chemie ve skupine nositele Nobelovy ceny lorda Todda a kde se v te dobe ucil i budouci laureat Nobelovy ceny profesor Khorana a dalsi vynikajici osobnosti. Po navratu do Prahy se Dr. Smrt pousti do prace, ve ktere setrval cely zivot - do syntezy oligonukleotidu. Byla to unavna metodicka prace, dokonale odlisna od klasickych operaci organicke syntezy, se smesnym vybavenim podle dnesniho meritka. Brzy se vsak zacina projevovat jeho tvurci prinos. V syntezach oligoribonukleotidu se "prazska skola" stava pojmem a ziskava cetne svetove priority. S nastupem molekularni genetiky a s optimistickymi odhady moznosti genovych manipulaci v sedmdesatych letech nahle vzrusta vyznam syntez oligodeoxyribonukleotidu a opet tu neni lepsi odbornik nez Dr. Smrt. On sam navic nevaha vytvorit uzke kontakty s pracovniky v molekularni genetice, uci se "hovorit jejich jazykem", aby mohl spolecne s nimi jako chemik formulovat a resit vyzkumne projekty. Spolupracuje s cetnymi lekarskymi pracovisti na diagnostice dedicnych onemocneni. Pod tlakem nedostatku hmotnych prostredku a nutnosti automatizovat praci se Dr. Smrt uspesne angazuje i v technickem vyvoji automatickeho syntetizatoru oligonukleotidu.
Myslim, ze kredem jeho vedeckeho zivota byla smysluplnost vedecke prace, jejiz cil chtel vzdy jasne videt, a nezbytnost experimentu jako zakladu veskereho vyzkumu v chemickych vedach. Dr. Smrt byl vynikajici experimentator a dokazal neuveritelne improvizovat. Bylo tezke ho i jen napodobit, ale bylo velmi uzitecne jeho zkusenosti prebirat. Vyucil radu odborniku - spise ze zahranici, kde je velice znam. Jak uz to byva, doma rozhodne jeho prinos jeste zcela docenen nebyl.
Ani po dlouho odkladanem odchodu do duchodu Dr. Smrt uplne neopousti laborator a je v ni doslova jeste nekolik dni pred smrti. Laborator byla jeho zivotem. Umira po tezke chorobe - tezke nemoci ho neopoustely po cely zivot, ale nikdy jsem ho neslysel si stezovat.
Jiri Smrt se zapsal mezi vyznacne ceske vedce povalecne generace, kteri zalozili ceske vedecke skoly svetoveho vyznamu. Zaslouzil se o ceskou vedu. Mel by proto zustat nejen v pameti svych soucasniku, ale i budoucich ceskych chemickych generaci.
Antonin Holy