V tomto casopise byl nedavno uverejnen clanek panu Hocka a Drasara s navrhy, jak prispet ke zvyseni impaktoveho faktoru naseho mezinarodniho chemickeho casopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications (CCCC). Snaha jiste zasluzna, zvlaste ted, kdy se casopis dozil svych sedesatin. Protoze jsem se shodou okolnosti stal jeho vydavatelem, citim povinnost se vyslovit k nazorum, vyjadrenym v tomto clanku. Patrim k tem, kteri v CCCC vedome publikovali prevaznou cast sve prace a kteri do nej dosud prispivaji. Nebylo a neni to ani z "vlasteneckych duvodu", ani z "pohodlnosti", jak se tem, kteri tak cini, snazi autori clanku nemistne podsouvat. Byvalo zvykem nejen u nas, ze vedec nemenil casopis praci od prace a vedecke skoly, ktere se zabyvaly systematickym vyzkumem urcite oblasti, publikovaly prevazne v jednom casopise. I u nas takove vedecke skoly byly a jsou, a sve prace samozrejme publikovaly (a publikuji) predevsim v domacim casopise. CCCC podle mych zkusenosti ctou ve svete predevsim ti, kdo v nem hledaji publikace tech nasich tymu nebo jednotlivcu, kteri v nich mohou navazovat na sve prace predchozi. Velmi lituji toho, ze jsme v minulosti zbytecne zrusili tradici cislovanych serii praci.
Jine casopisy v teto forme pokracuji. Co se tyce pohodlnosti, jevi se mi spise jako pochybny "moderni" pristup publikovat kazdou praci nekde jinde, nezridka i v nove vznikajicich casopisech, ktere jeste nemaji prilis prisna kriteria vyberu. Zarazi mne ironicky podtext, ktery v clanku citim u slova "vlastenectvi", polozeneho souradne se slovem "pohodlnost". Snad neni zavrzenihodne byt si vedom prislusnosti ke statu, ve kterem jsem ziskal vysokoskolske vzdelani, jehoz instituce mne zamestnava a jehoz grantove agentury mi prispivaji statnimi prostredky k vedeckemu vyzkumu. Zamerne jsem nevolil slovo "narod", protoze sounalezitost s narodem v modernim svete splyva s identifikaci se statem. Autori clanku mini, ze ti, kdo publikuji v nasem casopise, se odsuzuji k velkemu handicapu pri vsech hodnocenich, ktera impaktovy faktor pouzivaji. Otazkou vsak je, jaky smysl maji takova hodnoceni. Ona totiz byrokraticky hodnoti casopis, nikoli vsak kvalitu praci v nem uvadenych. Jde-li o autory, muselo by se pouzit kriterium citovanosti prace. To ovsem neni hodnota okamzite zjistitelna a nadto je v case promenna - pro urednicke ucely tedy nepouzitelna. Jeji zjisteni je pracne, nelze jej automatizovat ani v SCI a casto je pro autora mene vyhodna, protoze by mela byt opravena o autocitace. Obe kriteria jsou vsak stejne neobjektivni, protoze zadny zakon nestanovi nikomu povinnost citovat predchozi prace jinych autoru.
Jako eticka norma se tento zvyk respektuje malo a zvlaste casto se s jejim zanedbavanim bohuzel setkavame u nasich zamorskych kolegu. Koneckoncu, kdo uz si dnes da praci rucne prohledat Chemical Abstracts trebas od roku 1947? Toto nedbani vubec neni urceno charakterem media, v nemz jsou prace publikovany, byva to obvykle pohodlnost, nezridka i zamer. Honba za financnimi prostredky dnes totiz take zvysuje podil outsideru v grantove lukrativnich tematikach (typicka je napr. problematika chemoterapie AlDSu), kteri se angazuji vyhradne v reseni dilciho bezprostredniho problemu, aniz by se vlastne hloubeji zajimali o celou problematiku, natoz aby respektovali jeji predchozi stav. Samostatnou kapitolou by mohla byt diskuse o publikacich z prumysloveho vyzkumu. Setkal jsem se na zasedani redakcnich rad mezinarodnich casopisu opakovane s nechapavou reakci na funkci impaktoveho faktoru. Opravdu, to ani po peti letech neustalych hodnoceni, konkursu a atestaci stale jeste nevime, kdo je kdo a musime si to znovu a znovu prepocitavat?
Dochazim k zaveru, ze skutecnym duvodem pokracujici "scientometricke" manie je nyni spise neochota nest osobni odpovednost za hodnoceni kvalit pracovnika (zadatele o grant) a alibisticky pokus schovavat se pritom za jakesi parametry a z nich odvozovat vice ci mene slozite vzorce.
Pokus autoru clanku navrhnout cestu, jak lze formalne dosahnout kyzeneho zvyseni i.f., povazuji radeji za zabavny. Kdybych ho mel brat vazne, musel bych ho oznacit za vrcholne neeticky. Budu-li prisne sledovat myslenkovy postup autoru clanku a jejich matematickou hru s citatelem a jmenovatelem, bude nejjednodussi publikovat v casopise ne sto, ale nejvyse jeden ci dva clanky rocne. Ziskam-li od zahranicnich pratel na tyto dva clanky po jedne ci dvou citacich, je vse razem vyreseno. Stejne kratkodobe uspesnym postupem by byla publikace mylneho senzacniho vysledku. Jak by bylo treba pomohlo impaktu CCCC, kdyby v nem byly byvaly publikovany napr. prace o studene jaderne fuzi! To vse je tedy snadne, ale nesmyslne. Nesmyslne a navic neeticke je navrhovat, aby autori pouzivali co nejvice autocitaci z CCCC z poslednich dvou let. Politikou tohoto casopisu zustane, ze odkazy musi byt vecne a objektivni. Bez lavirovani s terminy. Za velice nebezpecnou pokladam navrhovanou "publikacni politiku" umyslne drobit prace na mensi, ktere na sebe budou vzajemne odkazovat. Je to samozrejmy dusledek soucasne honby za "celkovym impaktem", ktera tak znervoznuje zvlaste zacinajici vedecke adepty. Ale je v naprostem rozporu s pojetim "puvodni vedecke prace", ktera musi davat smysl jako celek. Neni myslitelne, aby se o nem ctenar dozvedel teprve pozdeji a nekde jinde. A k "predbeznym sdelenim" by se melo sahnout jen tehdy, jde-li o vec tak mimoradne zajimavosti, ze je naprosto nutne ji sdelit svetu zcela bez prodleni. Neverim, ze i tem nejgenialnejsim z nasich badatelu se to prihodi casteji nez jednou za dva tri roky. To, co se ve vychvalovanych casopisech s vysokym impaktem nekdy vydava za predbezna sdeleni, byvaji ve skutecnosti kratka sdeleni, nekdy az prilis kratka a nedolozena. Obcas byva dost tezke je reprodukovat.
Myslenka "urychlenych sdeleni" se prilis neujala ani v jinych casopisech. Autor jimi jasne deklaruje sve presvedceni o naproste nezbytnosti prednostni publikace. Nase publikacni Ihuty jsou ale pri dodani dobreho rukopisu docela kratke. S navrhovanou formou predbeznych sdeleni "bez experimentalni casti a bez charakteristik" souhlasit nemohu. Objektivnost vedecke prace spociva v tom, ze si jeji vysledek muze kdokoli kdykoli overit. Experimentalni prace bez presneho popisu a jasne definice vysledku takovou objektivitu nezarucuje a je tedy vlastne drzost zadat, aby ji nekdo veril. V dnesnim "pragmatickem" pojeti muze takova forma publikace znamenat i to, ze uz prislusne udaje autor ani nemusi poradne publikovat, ci ze uvedene experimenty ani nemusi byt reprodukovatelne. Takova edicni politika by nasemu casopisu neprospela. Uverejnovani prehlednych referatu je tema citlive. Ma-li byt jejich otisteni opravneno, musi v nich byt zretelne patrny synteticky nebo analyticky podil autora (v logickem vyznamu). Takovou hodnotici slozku obsahuji resersni prace aspirantu spise vyjimecne. Proste kompilace by tedy kvalite casopisu asi neprospely. Kvalitni prehledne clanky ovsem nase redakce aktivne vyhledava. Autori clanku uvadeji technicke podnety - zmenu formatu, graficke abstrakty, graficke sborniky, potrebu aktivni propagace v zahranici, apely na nase chemiky v zahranici i publikovani sborniku z konferenci jako mimoradnych i radnych cisel. Vetsinu techto temat redakcni rada jiz drive podrobne analyzovala a o realizaci nekterych z nich jsme se pokusili. To si autori mohli dotazem zjistit stejne snadno jako pomer prijatych a odmitnutych rukopisu, ktery svedci o nasi stale snaze po udrzeni kvality.
Za nas nejdulezitejsi ukol pokladam zabezpecit radne a vcasne referovani obsahu casopisu v co nejsirsi zakladne referatovych medii. Souhlasim se zavery panu Hocka a Drasara v tom, ze k opravdovemu zvyseni kvality casopisu dojde tehdy, az tam nasi chemici budou posilat co nejvice svych opravdu kvalitnich praci. Mohu na ne jen apelovat, aby to delali. Je-li ale i.f. neobjektivni a snadno ovlivnitelny (s cimz souhlasim), je spravnejsi s veskerym durazem zpochybnovat jeho vseobecne uznavani jako prostredku hodnoceni kvality prace a jejiho autora a diskutovat se vsi vaznosti kriteria hodnoceni a hodnoceni vubec, spise nez se odevzdane snizit k hratkam, jejichz cilem je s hodnotou i.f. formalne manipulovat.
Clanek "Jak prispet ke zvyseni impaktoveho faktoru CCCC" (Bulletin 1995, c. 1) byl pred otistenim konzultovan s vedenim redakce a pote prepracovan dle pripominek. Predstavitel redakce CCCC souhlasil s otistenim upraveneho clanku. Povazujeme polemiku k clanku za ukoncenou.
redakce bulletinu