Vydani knihy doc. M. Jandy predstavuje prvni beletristicky pocin nakladatelstvi VSCHT Praha. Mnohym chemikum - absolventum VSCHT neni jmeno autora nezname. Jeho brilantni vypravecske schopnosti mu umoznily vytvorit alarichovske pribehy ze zivota znamych chemiku - pedagogickych a vedeckych osobnosti.
Text chemickych humoresek doc. Jandy a kresby akad. malire Synacka podavaji v jedinecne symbioze nejen lidsky profil vynikajicich profesoru a pedagogu, kteri vychovavali radu generaci ceskoslovenskych chemiku, ale i obraz doby, ve ktere tyto osobnosti pusobily. Humorne pribehy napsane poutavou a citlivou formou jiste zaujmou nejen pametniky, ale i mladsi a budouci generace, a to i nechemiku.
Nemohu se ubranit, abych nevyjadril autorovi diky za hrst optimismu, ktery prichazi do obdobi, v nemz neni zajem o chemii optimalni. Prejme si, aby i budouci generace chemiku vytvorily nezapomenutelne profesory a vedce, kteri prispeji k rozvoji ceske chemie a odborne a lidske kvalite jejich nositelu. Knihu doc. Jandy mohu kazdemu jen vrele doporucit.
J. Zachoval
Electron Flow in Organic Chemistry, P.H.Scudder, J.Wiley and Sons, New York 1992, stran 374; C-0-471-61381-9, cena GBP 15.50 EXW, sleva pro cleny CSCH 10%
Jedna se o netradicne, novatorsky pojatou ucebnici mechanismu, resp. reaktivity organickych latek. Autorovi se podarilo mistrne shrnout a zobecnit zakladni poznatky na velmi malem rozsahu a dat obecny navod, jak nejen detailne popsat mechanismus heterolyticke reakce, ale take jak detailni mechanismus co nejverohodneji vytvorit. Ucebnici prostupuje vudci myslenka energeticky vyhodneho toku elektronu (resp. presunu elektronu) z atomu elektronove bohatych na atomy elektronove chude.
Elementarni toky se uskutecnuji v elementarnich stupnich mechanismu. Autor odvodil celkem 20 typu elementarnich toku (stupnu), z nich 12 klasifikuje jako vyznamne a 8 jako vedlejsi, a pomoci jednotlivych stupnu se sestavuje libovolny slozeny mechanismus (mezi slozene mechanismy patri reakce typu SN1, SNAr, AdE2, SN na karboxylove skupine atd.). Pri oznaceni elementarnich reakci nemohl vystacit s dosavadni symbolikou pro obecne typy mechanismu, a tak vytvoril symboly nove pro reakce, jejichz popisu se ucebnice a monografie obvykle vyhybaji; mezi hlavnimi reakcemi pak vedle znamych symbolu SN2, E2, AdN najdeme take symboly nove (napr. DN - ionization of a leaving group, AE - trapping of an electron-deficient species, DE - electrophile loss from a cation to form a p bond, Eb - beta elimination from an anion or lone pair, a dalsi). V popisu vedlejsich elementarnich mechanismu se napr. setkame se symboly EgA (general acid-catalyzed beta elimination), 1,2RL (rearrangement with loss of leaving group), 4e (four-center, four-electron reactions), H-t. (hydride transfer to cationic center) a dalsimi. Jednoduse a srozumitelne je vyresena otazka popisu protolytickych stupnu za kysele a bazicke katalyzy souhrnnym oznacenim "prenos protonu" (p.t. - proton transfer). Presuny elektronu pri reakcich jsou znazorneny obloukovymi sipkami a ctenar dostane rigorosni navod, jak tohoto nastroje spravne pouzivat.
Ucebnice vede ctenare k pochopeni principu organickych reakci a krok za krokem jej uci zobecnene poznatky a vztahy tvurcim zpusobem aplikovat. Prvni tri kapitoly jsou obecnym uvodem a vysvetluji latku, ktera se obvykle shrnuje pod pojem "obecna organicka chemie". Vazebne interakce jsou v teto casti m.j. vysvetlovany pomoci jednoduche aplikace hranicnich orbitalu a koncepce HSAB, avsak tyto teoreticke znalosti nejsou nezbytne k pochopeni dalsiho textu. Ctenar se pak seznami s obecnymi druhy nukleofilu (electron sources) a elektrofilu (electron sinks), nasleduji stezejni kapitoly o typech elektronovych toku (reakci), jak byly zmineny vyse, a o typech interaci mezi nukleofily a elektrofily. Posledne jmenovana kapitola v podstate zahrnuje vsechny druhy mechanismu. Jednotliva schemata jsou bohate dolozena energetickymi grafy a trojrozmernymi hyperplochami. Mimoradne cennym zaverem kapitoly je maticovy souhrn vsech typu heterolytickych reakci.
Kniha je opravdovou ucebnici s velkym poctem prikladu v textu a s velkym poctem uloh. Jejich reseni a komentovani je venovano temer 20% rozsahu. Cela posledni kapitola (Choosing the Most Probable Path) je vlastne navodem a souborem rad, jak ucelne postupovat a dospet ke spravnemu reseni (jiste vymluvny je nazev odstavce "Practice, practice, practice").
V posledni dobe jsme si zvykli na to, ze zahranicni ucebnice se presentuji vicebarevnou upravou a brilantnim tiskem vzorcu. Zadnou z techto prednosti se bohuzel nevyznacuje recensovana publikace; tisk je stridmy, na sikmych carach vzorcu a na obloucich sipek je zretelne roztreseni, obloucky sipek nejsou hladke. Presto mohu tuto knihu vsem ctenarum doporucit pro jeji didakticke kvality. Uzitecnou pomuckou bude predevsim ucitelum a studentum ve specializovanem studiu organicke a bioorganicke chemie, doktorandum v oborech organicke chemie a biochemie vcetne zamereni na mechanismy enzymovych reakci.
Domnivam se, ze syntetici si prectou ucebnici se zajmem, a jsem presvedcen, ze kolegove z oblasti reaktivity organickych latek budou cist tuto ucebnici s potesenim.
Oldrich Paleta
Fytochemicke metody, 1. Izolace obsahovych latek (laboratorni technika), Opletal L., Drasar P., Universita Karlova Praha 1994, stran 142, cena 53 Kc. Skripta prodava prodejna skript v Hradci Kralove.
V ceske chemicke literature radu let chybelo dilo odrazejici souhrnne nove smery v laboratorni technice pouzivane v organicke chemi, v chemii prirodnich latek a v pribuznych oborech. Klasickymi zdrojem informaci na tomto poli je doposud Keilova "Laboratorni technika organicke chemie" z roku 1963 a Horakova "Prace s malymi kvanty v organicke laboratori" z roku 1964, ktere jsou obrazem standardu sve doby a jiz neodpovidaji pozadavkum soucasnosti. Po vice nez dvaceti letech zcerila stojate vody v teto oblasti diskuse, iniciovana k tomuto problemu na pude Ustavu organicke chemie a biochemie druhym spoluautorem teto prirucky. Ta vyustila ve sbornik "Methodika prace v organicke laboratori", ktery byl dostupny pouze omezenemu okruhu zajemcu. Nyni se objevuje prirucka venovana laboratorni technice "Fytochemicke metody" s podtitulem "Izolace obsahovych latek (laboratorni technika)".
Prestoze impulsem k napsani teto knihy byla potreba vytvorit ucebni text pro studenty uzce specialisovaneho studia na Farmaceuticke fakulte University Karlovy v Hradci Kralove, vzniklo dilo jdouci nad ramec tohoto cile. S potesenim lze konstatovat, ze se autorum podarilo podat uceleny pohled na soucasny stav laboratornich technik uzivanych nejen ve fytochemii, ale i v chemii prirodnich latek a organicke synthese. Prirucka neni pouze sumarisaci udaju z literatury rozptylenych vetsinou v monothematickych pracich, ale na zaklade bohatych zkusenosti autoru je kriticky hodnoti. V kritickem pohledu na zpracovavanou thematiku a v prehlednosti textu, ktery je doplnen radou v laboratorni praxi uzitecnych tabulek, spatruji hlavni prinos tohoto dila.
Jsem presvedcen, ze tato prirucka by nemela zustat jen v knihovne studentu farmacie, ale po mensich upravach a doplneni by nalezla uplatneni jako ucebni text a zdroj informaci i na vysokych skolach a pracovistich s chemickym zamerenim.
Miroslav Ledvina
Methodology of Organic Synthetic Reactions. Lecture Notes. Vaclav Horak, Georgtown University Washington, DC, 70 stran, doporucena cena 70 Kc, pro cleny CSCH 56 Kc. Vydano pds, divizi spolecnosti SciTech spol. s r.o. Praha ve spolupraci s UOCHB AV CR a sponzory, Praha 1995. 1. vydani, Ke koupi v prodejne p. Wimmera v Lipove a v prodejne skript VSCHT.
Zkuseny experimentalni chemik a stejne zkuseny pedagog poskytl posluchacum a doktorantum chemie a biochemie sve "poznamky k prednaskam" v anglictine Lecture Notes. V postgradualnim studiu je ostatne na nasich vysokych skolach anglicky prednaseno vice predmetu a jine male evropske zeme jsou v tom uz i dlouhodobe dal.
Utla brozura takrka kapesniho formatu (tak vychazeji take dalsi publikace pds) je rukoveti, kterou shledaji uzitecnou rovnez chemici z praxe.
Profesor Vaclav Horak ulozil v duchu principu minimaxu na male, ucelne vyuzite a pritom opticky nepreplnene plose sedmsedati stran succus netradicne sdelenych informaci o tom, co patri k organicke synteze techto dni. Vzdy s odkazy na zdroje podstatnych informaci uvadi taxativnim vyctem, co do kazde poddiscipliny a metody spada, co umoznuje, jaky dosah a meze maji jeji (ukazkove pripominane) aplikace, nekdy s popisem zarizeni a jeho funkce.
Protoze ucebnimu textu neni co vytknout, muze jeho posuzovatel vyuzit vyhrazenych radek ke zprave o obsahu publikace: Vstup predstavuji discipliny vyuzivane organickymi syntetiky, stereochemie, teorie MO, korelacni rovnice typu LFER, reakcni kinetika a teorie reakcnich mechanismu, chemie polymeru, biochemie a mikrobiologie. Do metodologie organicke syntezy patri i ekonomie, vytezek chemickych reakci a dnes uz neodmyslitelne optimalizacni metody.
Syntetik musi zvladnout separacni techniky a ma vedet, kdy provadet reakce v roztocich (jsou zmineny zpusoby cisteni a parametrizace rozpoustedel), kdy za katalyzy fazovym prenosem (jsou hodnoceny koronandy, kryptandy, reakce v micelach) a kdy v tuhe fazi; nechybi reakce na zakotvene fazi, souvisejici s dnes drave se prosazujicimi PCR a kombinatorickymi knihovnami.
Hodnoceni thermochemickych procesu zahrnuje jejich vyuziti k fragmentacim, k presmykum a glosuje instrumentalni techniky (take mikrovlnneho zasahovani reaktantu). Take sonochemie, preparativni elektrochemie a fotochemie jsou komentovany a autor neopomenul zminku o enzymech a mikroorganismech v organicke synteze.
Ctenar teto zpravy o publikaci, ktera podava zpravu o stavu organicke syntezy, uz vi, ze posuzovany text chci pochvalit. Kdyz jej prolistuje, pripusti asi take, ze chvalim opravnene.
Milan Kratochvil