Wohler i Liebig projevovali zajem o chemii uz od skolnich let. Wohler si zhotovil z ruskych medenych minci a zinkoveho plechu Voltuv sloup, se kterym uskutecnil elektrolysu vody. Sbiral tez mineraly. Liebig experimentoval take doma, v laboratori sveho otce, drogisty a vyrobce barev, laku a fermezi. Oba, pozdejsi vynikajici vedci, ve skolnim prospechu nevynikali. Wohler mel potize s matematikou, Liebig byl dokonce napominan reditelem. Na jeho otazku, cim s timto spatnym prospechem chce byt, pohotove odpovedel, ze chemikem. Mladeho Liebiga upoutal na trhu v Darmstadtu potulny prodavac, ktery pripravoval traskave stribro pro vyrobu traskavych kulicek. Liebig opakoval tuto pripravu (ze stribra, dusicne kyseliny a ethylalkoholu) a uverejnil ji jako svou prvotinu. Pozdeji traskave stribro dopomohlo k seznameni Liebiga s Wohlerem, kdyz se ukazalo, ze traskave stribro Liebigovo a kyanatan stribrny popsany Wohlerem, vykazuji stejne analyticke vysledky. Ze spoluprace obou autoru vznikla rada vyznamnych vedeckych sdeleni. Oba pri obcasnych setkanich spolu hrali whist a hodne kourili. Wohler si objednal z Havany zasilku kvalitnich doutniku a cast jich poslal Liebigovi, ktery na oplatku poslal svemu priteli soudek mnichovskeho piva. V rodinach obou pratel prevladaly zeny, Wohler dvakrat zenaty, mel pet dcer a syna, Liebig tri dcery a dva syny. Kdyz si mezi nemeckymi chemiky vyskytly dalsi pripady prevahy zen (napr. V. Mayer pet dcer), vznikla povera, ze u chemiku se rodi vetsinou dcery. Wohler i Liebig radi cestovali, spolu s H.Koppem podnikali vyletydo Bavorskeho lesa. Pri vyletu na podzim 1859 Liebig upadl na zelezne mrizi a zlomil si kolenni cesku. Nasledkem toho do konce zivota kulhal a chodil o holi. Wohler v mladi jezdil na koni, coz zdedil po svem otci, stolbovi korunniho prince, pozdejsiho kurfirta Vilema II. Wohler, ktery v jednom dopise Liebigovi se priznal, ze nema cit nejen pro matematiku, ale ani pro filosofii, byl typickym predstavitelem experimentalniho chemika. Jemu se pricita heslo "Probieren geht uber Studieren". Liebig, na rozdil od vazneho Wohlera, byl povahy mene reservovane. Kdyz jeho studenti se opozdili pri nastupu do laboratore a trousili se jeden po druhem Liebig je privital vyrokem "Ach,konecne panove prichazeji. Presne jako pri filtraci, kapka po kapce."
prof.M.Ferles