Padesat let jsou zhruba dve generace a zkusenost ukazuje, ze treti generace obvykle jiz nepamatuje, co se stalo pred padesati lety. Nebude snad na skodu pripomenout si udalosti z te doby.
Po nasilne okupaci Cech a Moravy nacisty 15. brezna 1939 doslo 28. rijna tehoz roku k spontannim demonstracim. Pri nich byl nacisty postrelen student mediciny Jan Opletal, ktery po nekolika dnech zemrel. Jeho pohreb 15. listopadu byl hromadnou manifestaci prazskeho vysokoskolskeho studentstva. V noci z 16. na 17. listopadu byly vsechny studentske koleje s vyjimkou extrateritorialni Alexandrovy koleje, kde bydleli prevazne jugoslavsti studenti, a Kounicovy koleje v Brne prepadeny nacistickymi jednotkami SS. Devet studentu, predstavitelu Svazu vysokoskolskeho studentstva, bylo zastreleno a ostatni studenti odvleceni do koncentracniho tabora v Oranienburgu, kde byli vezneni nekolik let. Vsechny vysoke skoly byly uzavreny a premeneny na lazarety nebo pouzivany nemeckymi profesory.
K znovuotevreni vysokych skol doslo az po skonceni valky. Jako student Vysoke skoly chemicko-technologickeho inzenyrstvi jsem mel prilezitost pozorovat a castecne i spolupracovat na renovovani ustavu organicke chemie teto vysoke skoly, takze mohu popsat situaci z osobniho hlediska. Ustav organicke chemie vlastne na tom nebyl tak zle jako ostatni ustavy a vysoke skoly. Profesor nemecke techniky F. Waldmann, patrne presvedcen doktorem Frantiskem Petru, ktery ho znal jeste pred valkou, zachranil laboratore organicke chemie v Horske ulici pred uredne narizenym znicenim, takze tyto laboratore mohly byt pouzivany jiz od cervna 1945. I tak vsak dalo dost prace uvest je do chodu.
Aby se zachoval dobry predvalecny standard pripravy 22 preparatu v druhem rocniku organicke chemie, bylo treba pracovat v laboratorich od rana do vecera, aby mohly laboratore absolvovat stovky studentu, ktere se nahromadily za sest let uzavreni vysokych skol. Ponevadz Votockovo Praktikum organicke chemie bylo davno rozebrano (vzpominam s jistou nostalgii na inzerat na technice "Koupim organicke praktikum od Votocka" i na skodoliby dodatek "Von ti ho neproda"), neexistovala zadna ceska ucebnice laboratorni techniky organicke chemie. Zatimco tehdy jeste docent a pozdeji profesor organicke chemie Rudolf Lukes zkousel studenty z organicke chemie druheho rocniku a dohlizel na renovaci laboratori v budove Vysoke skoly chemicko-technologickeho inzenyrstvi v Dejvicich, docent a pozdeji profesor Otto Wichterle vypracoval predpisy pro laboratorni prace studentu a vyvesoval je na tabulich, ze kterych si je studenti opisovali. Dalsi predpisy byly dodany tak, ze profesor Lukes diktoval zpameti predpisy, ktere znal ze sve bohate praxe. Take tyto predpisy byly vyveseny na tabulich a opisovany. Tak se brzo nahromadilo na 150 predpisu, podle kterych pracovali studenti v laboratorich. Laboratorni program byl zadavan tak, aby bylo mozno pripravit nekolik preparatu z kazde vychozi suroviny. Takovy system se v Americe praktikuje jen ve vyssich rocnicich organickych laboratori. Aby se predeslo podvadeni, zadavaly se studentum pokud mozno ruzne programy. Ponevadz vsak vynalezavost studentu, jak oklamat dohlizejiciho asistenta, neznala mezi, nedalo se prilezitostne svindlovani zcela vymytit. Nakonec doslo k jakemusi gentleman's agreement: Kdyz byl student pristizen pri podvadeni, obvykle takovem, ze dva studenti s podobnymi preparaty uvarili produkty z dvojnasobneho mnozstvi a pak se rozdelili, musel pak kazdy student pripravit samostatne dva preparaty navic. Asi po puldruhem roce byly laboratore na skole v Dejvicich schopny provozu, takze jsme se mohli prestehovat z Horske ulice do Dejvic. Z laboratornich predpisu, vyvesenych po stenach chodeb a laboratori, vznikla pozdeji kniha "Zaklady preparativni organicke chemie", tzv. LuWiPeHu (R. Lukes, O. Wichterle, F. Petru, M. Hudlicky). Mym ukolem bylo pripravit rukopis do tisku. Ponevadz do konecne formy chybelo jeste nekolik predpisu a prirucka jako ucebnice podlehala schvaleni Ministerstvem skolstvi a jelikoz tento proces trval obvykle velmi dlouho, vlozil jsem na mista chybejicich predpisu stejny pocet stranek rukopisu jedne disertace a jejich kopii a odeslal jsem rukopis na ministerstvo. Spolehal jsem na to, ze si toho prislusny schvalovatel nevsimne. Snad by mu to bylo uniklo, nebyt toho, ze se text vlozenych listu nekolikrat opakoval. Profesoru Lukesovi pak dalo dost prace vyzehlit tento muj faux pas.
V Dejvicich profesor Lukes prednasel organickou chemii a doprovazel ji zajimavymi demonstracemi. Demonstratorem byl v te dobe Vaclav Step. Pokud je mi znamo, prednaskove pokusy v organicke chemii se v Americe prakticky nedelaji. Je to skoda, neb pokusy pri prednaskach utkvi v pameti posluchacu mnohem pevneji nez prednasky samy. Nikdy nezapomenu na Lukesovu demonstraci pripravy bezvodeho kyanovodiku rozkladem ferrokyanidu a frakcni destilaci. Bod varu kyanovodiku je 26 C a kdyz bylo jimadlo spojeno s vodni vyvevou, kyanovodik ochlazenim ztuhl, neb bod tani je 13 C. A tento pokus byl provaden na prednaskovem stole v poslucharne se 166 studenty!
Z predvalecneho ustavu organicke chemie zbyl jediny asistent, Ing. Pavel Vaculik, kteremu byla patrne pro jeho preciznost sverena administrativa ustavu. Jako dalsi asistenty prijal profesor Lukes Dr. Frantiska Petru a mne. Pozdeji pribyl jako asistent Ivan Ernest, ktery spolu s J. Jizbou, M. Ferlesem a J. Plimlem pracoval za valky v Lukesove laboratori Spolku pro chemickou a hutni vyrobu ve Vysocanech. Jeste pozdeji nastoupili jako asistenti Karel Syhora, Josef Jizba, Miloslav Ferles, Otakar Cervinka, Jaromir Plesek a Jan Trojanek.
Atmosfera Lukesova ustavu byla velmi prijemna a pracovni moralka vysoka, neb kazdy asistent pracoval na vyzkumu a priprave disertace. Okna druheho patra zadni casti budovy byvala osvetlena dlouho do noci. Kazdou sobotu jsme mivali dvouhodinove konference, na kterych se referovalo o zajimavych pracich, publikovanych ve svetove chemicke literature. Kazdy asistent a nekteri dalsi doktoranti jako Jan Kovar, Karel Blaha, Jiri Pliml, Jaroslav Malek, Karel Hejno a jini meli pridelen casopis k procteni a referovani.
V roce 1948 jsem dostal stipendium UNESCO do Spojenych Statu. Na doporuceni profesora Lukese jsem se jel ucit laboratorni techniku fluorove chemie k profesoru A. L. Henne na Ohio State University v Columbus, Ohio. Behem tohoto roku vsak doslo v Ceskoslovensku k tragickemu "Machtergreifung", komunistickemu prevratu. O tom, co se zatim dalo na Vysoke skole chemicke, jsem byl jen povrchne informovan, takze jsem ani nevedel, budu-li se moci jako nestranik vratit na misto asistenta do ustavu organicke chemie. Jak mne vsak profesor Wichterle informoval hned po navratu z U.S.A., "brazda, kterou vyoral nas lid v pamatnych dnech unorovych, se nezaryla prilis hluboko do akademicke svobody Lukesova ustavu."
Postupne vsak zacalo prituhovat. Strana a vlada se snazila premenit Vysokou skolu chemickou na kopii Mendelejevova Institutu v Moskve. Nektere z vynucenych zmen byly dobre, jine spatne. K dobrym patrilo, podle meho nazoru, zavedeni dvaceticlennych krouzku, v nichz se posluchaci za dozoru asistenta pripravovali ke zkousce z organicke chemie. Spatne bylo, ze zkousky musely probihat v techto krouzcich a ze studenti mohli intervenovat v pripade nesouhlasu se znamkou, kterou posluchac dostal.
Situace se jeste zhorsila, kdyz prisli na skolu "Adekari", absolventi zvlastnich delnickych kursu, ktere byly zrizeny, aby studenti delnickeho puvodu, kteri nebyli dostatecne kvalifikovani pro vysokoskolske studium, dostali predbezne vzdelani, aby se jejich znalosti priblizily znalostem normalnich absolventu strednich skol s maturitou. K tomu bylo treba vice asitentu, a tak uredni cestou zacali do Lukesova ustavu infiltrovat komunisticke "kadry". Spatna situace se jeste priostrila, kdyz byl na skolu stranou a vladou dosazen jako rektor profesor Vladimir Madera, ktery zacal autoritativne "komunisovat" Vysokou skolu chemicko-technologickou. Jeho cinnost vyvrcholila v roce 1958, kdy donutil na 40 profesoru, docentu, asistentu a zamestancu VSCHT rezignovat a odejit ze skoly. V pripade odmitnuti rezignace byli postizeni vyhozeni, nekteri pro "ztratu duvery".
O dalsich pomerech na VSCHT nemohu od te doby dale referovat, jelikoz jsem byl donucen spolu s kolegy I. Ernestem, P. Vaculikem, S. Hermankem a Z. Veselym katedru i skolu opustit.
Prof. Ing. Dr. Milos Hudlicky (1919), absolvoval VSCHT v r. 1945, docent VSCHT Praha (1954-1958), pote VUFB Praha, profesor Virginia Polytechnic Institute v Blacksburgu od r. 1971. Zakladatel ceske chemie organickych sloucenin fluoru, autor rady monografii o chemii fluorovanych sloucenin a o preparativnich reakcich, cestny clen Ceske spolecnosti chemicke.