"Mekke freony", nyni oznacovane HCFC, jsou nahradami, resp. alternativami klasickych freonu (CFC, viz Bulletin Zima 1993/94), od kterych se odlisuji pritomnosti vodiku v molekule. Vazba C-H je mistem chemicke nestability, na ni zacina oxidacni odbourani techto latek v prostredi troposfery. Jestlize dojde k emisi HCFC, pak se jejich koncentrace v ovzdusi rychle snizuje. Nasledny transport HCFC do stratosfery, kde se nachazi ozonova vrstva, je z toho duvodu vyrazne nizsi proti velmi stalym CFC, coz ma za dusledek relativne nizkou hodnotu potencialu destrukce ozonu u HCFC - ta se pohybuje v rozmezi 2-10 % urovne klasickych CFC.
Vyroba HCFC a jejich emise do atmosfery jsou male, takze ve skutecnosti tyto latky nepredstavuji velke nebezpeci pro ozonovou vrstvu. Presto jejich vyroba a pouziti jsou regulovany. Soudobe mezinarodni dohody pocitaji se skoncenim jejich vyroby pro prime pouziti ca. v roce 2020. Tento termin je vsak zcela nejisty s ohledem na nepredvidatelny vyvoj stavu atmosfery a moznost "protifreonovych" kampani vedenych nezridka v demagogicke rovine. Z toho duvodu se vyrobci "freonu" zamerili na vyvoj technologii alternativnich latek, ktere neobsahuji chlor, tj. fluoralkanu (HFC - hydrofluorocarbons), protoze ty jsou pro ozon zcela neskodne. Hlavni aplikaci HFC bude chladirenstvi a klimatizace.
Pouze jeden z klasickych freonu, CFC-113 (cesky Ledon 113, b.v. 47 °C), se desitky let pouzival jako nehorlave a netoxicke rozpoustedlo v mikroelektronice a v chemickych cistirnach. Jeho prime pouzivani definitivne skonci v lednu 1996 a donedavna se zdalo, ze za nej nebude na trhu rovnocenna nahrada. Vynikajici cistici vlastnosti CFC-113 totiz zpusobuje pritomnost chloru v molekule. Pro pripadneho vyrobce by to znamenalo vyvijet vysevrouci alternativni typ HCFC se vsemi trznimi a vyse zminenymi environmentalnimi riziky vcetne pripadneho bojkotu firmy.
O to pozoruhodnejsi je odvaha japonske spolecnosti ASAHI GLASS, ktera alternativni rozpoustedlo zavedla na trh v letosnim roce pod ochrannou znamkou Asahiklin AK-225. Vyrobek plne zachovava cistici vlastnosti nahrazeneho CFC-113. Z chemickeho hlediska se jedna o triuhlikovy HCFC-225 (C3HCl2F5, b.v. 54 °C) a jeho vyroba je odvetvena z produkce Teflonu. Triuhlikovy skelet vznika katalyzovanou adicni reakci tetrafluorethylenu s meziproduktem v jeho vyrobe (CHCl2F, HCFC-21), vyvoj technologie trval 7 let. Latka je smesi dvou strukturnich isomeru, takze nelze pocitat s jejim dalsim chemickym vyuzitim. Vyrobni kapacita nemuze byt mala, protoze ekonomicke odhady predpokladaji rentabilitu vyrob HCFC radove v tisici tunach rocni produkce. Vsechny tyto skutecnosti jenom podtrhuji inovacni odvahu fy Asahi Glass.
Podle sdeleni pracovniku firmy se technologicky vyvoj opiral o nase vedecke prace, ktere byly publikovany v letech 1966-1974 (pozdeji byly shrnuty do referatove podoby[2]), a zejmena vychazel z publikace, ktera realizovanou reakci primo popisuje (cit.[1]).
Literatura:
1. Paleta O., Posta A., Tesarik K.: Collect. Czech. Chem. Commun.
36, 1867 (1971).
2. Paleta O. v knize: Fluorine Chemistry Reviews (P. Tarrant, editor), Vol.8, str. 31. Dekker, New York 1977.